4 CO 376/2021-190 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal ustanovenému advokátu povinného [příjmení] [jméno] [jméno] odměnu za jeho zastupování v řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.1.2017, č.j. 62Co 402/2016-86, v celkové částce 14.520 Kč. 2. Proti tomuto usnesení podal ustanovený advokát povinného [příjmení] [jméno] [jméno] včasné odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu bude přiznána odměna v celkové částce 18.546,88 Kč, neboť odměnu za zastupování je třeba počítat z tarifní hodnoty 22.748 Kč, což byla částka, o jejíž vymožení bylo řízení ve věci samé vedeno, nikoliv z tarifní hodnoty 10.000 Kč podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31.12.2021 (srov. čl. II. vyhl. č. 406/2021 Sb. - dále jen„ AT“). 3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvého stupně podle § 212 o.s.ř. aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). 4. Podle § 8 odst. 1 věty první AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. 5. Podle § 9 odst. 1 AT nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. 6. Podle § 12a odst. 1 AT sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem se snižují o 20%. 7. Odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvního stupně přiznal ustanovenému advokátovi povinného odměnu za zastupování povinného v řízení o žalobě pro zmatečnost za použití tarifní hodnoty 10.000 Kč Odvolací soud při posouzení správnosti tohoto postupu vyšel ze skutečnosti, že řízení o žalobě pro zmatečnost není řízením, jehož předmětem by bylo peněžité plnění, ani věc nebo právo penězi ocenitelné, neboť výsledkem tohoto řízení může být (v případě vyhovění žalobě pro zmatečnost) pouze zrušení žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí při shledaném porušení procesního postupu soudu, jenž k vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí vedl. V řízení o žalobě pro zmatečnost je tak naprosto vyloučeno, aby se soud v rámci tohoto řízení zabýval věcí samou, resp. o ní rozhodoval. Lze proto uzavřít, že pro stanovení výše odměny advokáta v řízení o žalobě pro zmatečnost je nutno aplikovat § 9 odst. 1 AT (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4.11.2010, sp.zn. II. ÚS 2902/10), jež je možné považovat do jisté míry za„ podpůrné“ ustanovení, které se použije pro výpočet odměny advokáta tehdy, pokud předmět právní služby nelze podřadit pod jiné ustanovení AT. Aplikace § 8 odst. 1 věty první AT nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení lze použít pouze tehdy, je-li předmětem řízení peněžité plnění případně věc nebo právo penězi ocenitelné. Na doplnění lze uvést, že za odvolání proti rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost se vybírá soudní poplatek podle položky 4, bod 1. písm. c/ sazebníku soudních poplatků (položka 22 bod 11. Sazebníku soudních poplatků), podle níž se vybírá soudní poplatek za návrh na zahájení (…) řízení, jehož předmětem není peněžité plnění; zákonodárce tedy řízení o odvolání proti usnesení o žalobě pro zmatečnost výslovně považuje za řízení nikoliv o peněžitém plnění. Podle názoru odvolacího soudu je namístě, aby způsob stanovení výše odměny advokáta v řízení o žalobě pro zmatečnost odpovídal způsobu vyměření soudního poplatku za takové řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud odměnu ustanoveného advokáta povinného počítal z tarifní hodnoty 10.000 Kč, nikoliv z částky, jež byla předmětem řízení ve věci samé. 8. S přihlédnutím k ustálené judikatuře, podle níž se ohledně přezkumu správnosti výše přiznaných nákladů řízení podle § 142 až 150 o.s.ř. v odvolacím řízení neuplatní zásada zákazu reformatio in peius (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15.9.2004, sp.zn. I. ÚS 380/04, nebo ze dne 17.8.2021, sp.zn. II. ÚS 1969/21), což podle názoru odvolacího soudu per analogiam platí rovněž pro odměnu účastníku ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud v rámci tohoto odvolacího řízení rovněž správnost výše odměny přiznané ustanovenému advokátu povinného. 9. Odvolací soud v této souvislosti ze spisu zjistil, že ustanovený advokát povinného učinil v řízení celkem 7 úkonů právní služby nezbytných k zastupování povinného (studium spisu dne 15.8.2017, první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení konaná dne 14.8.2017, sepis a podání opravy žaloby pro zmatečnost, odvolání proti usnesení o zastavení řízení, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 3.4.2019, odvolání proti napadenému usnesení a účast při jednání odvolacího soudu dne 24.6.2021), za něž ustanovenému advokátu povinného náleží odměna podle § 7 bod 4 a § 9 odst. 1 za použití § 12a odst. 1 AT ve výši 1.200 Kč za každý úkon, 7 paušálních náhrad podle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšeno o 21% DPH, celkem tedy 12.705 Kč. 10. Odvolací soud ze spisu dále zjistil, že dne 14.8.2017 proběhla tzv. první porada s klientem (povinným), při níž ustanovený advokát povinnému pouze sdělil, že se seznámí se spisem a vyhotoví opravu žaloby pro zmatečnost. Dne 27.9.2017 proběhla druhá porada s klientem, při níž ustanovený advokát povinného seznámil s obsahem spisu, předložil mu návrh opravy žaloby pro zmatečnost a sdělil mu, že v řízení o žalobě pro zmatečnost pravděpodobně nebude úspěšný. Podle názoru odvolacího soudu však ustanovený advokát mohl a měl povinného se spisem seznámit již při první poradě (s klientem), která tudíž měla proběhnout až poté, co se sám ustanovený advokát seznámil se spisem a připravil návrh opravy žaloby pro zmatečnost, jež by tak mohl být projednán s klientem. Z toho plyne, že dvě porady s klientem nebyly nezbytně nutné k ochraně práv povinného, proto lze ustanovenému advokátu povinného přiznat odměnu pouze za jednu poradu s povinným. Na doplnění má odvolací soud za potřebné uvést, že odměna advokáta za nahlížení do spisu přichází v úvahu tehdy, je-li to s ohledem na povahu tohoto úkonu v poměrech konkrétní věci důvodné, a jen tehdy, byl-li takový úkon účelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2015, sp.zn. 22Cdo 1176/2015). V tomto případě odvolací soud považuje seznámení se ustanoveného advokáta se spisem jako úkon zcela nezbytný, neboť v případě ustanovení soudem advokát nemůže účastníka řádně zastupovat, bez toho aniž by se s obsahem spisu seznámil. Až poté je namístě učinit první poradu s klientem, jež může mnohdy znamenat, že teprve tehdy je dotyčnému účastníkovi řádně vysvětlen smysl a účel příslušného řízení. 11. Napadené usnesení proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změněno tak, že ustanovenému advokátu povinného byla přiznána odměna za jeho zastupování v částce 12.705 Kč.