5 Cmo 34/2022-113 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 17. 9. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 49 093 Kč se 6% úrokem z této částky od 1. 7. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 164 Kč ze směnky podle tvrzení v žalobě vystavené žalovaným ve prospěch žalobkyně dne 25. 4. 2019 v místě jejího bydliště na adrese , adresa, . Touto směnkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 49 093 Kč dne 30. 6. 2019 na adrese totožné s místem jejího vystavení. Směnka nebyla indosována a dosud nebyla žalovaným zaplacena. K jejímu plnění před podáním žaloby byl žalovaný vyzván dne 15. 7. 2020 a opakovaně dne 10. 8. 2020.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 Cm 114/2020-22, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě námitky. Uvedl předně, že směnku vystavil ve prospěch žalobkyně k zajištění jeho dluhu vůči žalobkyni ve výši 49 093 Kč vyplývajícího z nájmu bytu na adrese , adresa, , který představoval dlužné nájemné za duben 2017 ve výši 12 670 Kč, za srpen 2017 ve výši 12 670 Kč, za září 2017 ve výši 2 000 Kč a za říjen 2017 ve výši 14 670 Kč a dále nedoplatek na zálohách za odběr elektřiny ve výši 5 941 Kč za rok 2017 a za služby za rok 2017 ve výši 1 142 Kč. Tento dluh žalovaný písemně uznal dne 25. 4. 2019, kdy na základě dohody se žalobkyní jí současně vystavil a předal předmětnou směnku. Na dluh bylo žalovaným částečně plněno, a to vklady na účet žalobkyně dne 1. 8. 20119 ve výši 30 000 Kč a dne 28. 4. 2020 ve výši 1 000 Kč a dále bezhotovostně převodem na účet žalobkyně ve výši 10 000 Kč dne 26. 4. 2020. K zaplacení tak zbývá částka 8 093 Kč. Pakliže by soud dospěl k závěru, že směnka je směnkou platební, nebude mít plnění shora popsané právní důvod a takové plnění by mělo povahu majetkového prospěchu žalobkyně získaného bez právního důvodu. Pro tento případ žalovaný vznesl námitku započtení pohledávky ve výši 41 000 Kč proti nároku žalobkyní uplatněnému. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu v rozsahu částky 41 000 Kč se 6% úrokem z této částky od 1. 7. 2019 do zaplacení a v rozsahu odměny ve výši 137 Kč.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz v rozsahu směnečného peníze ve výši 41 000 Kč se 6% úrokem z téže částky od 1. 7. 2019, v rozsahu směnečné odměny ve výši 137 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 129,26 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že v přesahujících nárocích nabyl směnečný platební rozkaz právní moci, neboť v rozsahu jim odpovídajícím nebyl námitkami žalovaného dotčen. Konstatoval, že předložená směnka je platnou směnkou vlastní, přičemž se jedná o směnku zajišťovací, neboť je zde zřejmá souvislost mezi uznáním dluhu ze dne 25. 4. 2019 a spornou směnkou, když obě listiny byly žalovaným podepsány dne 25. 4. 2019, shodují se co do výše peněžité částky (49 093 Kč) a rovněž co do údaje data plnění (30. 6. 2019). Není ostatně logické, aby žalovaný písemně uznal svůj dluh z titulu dlužného nájemného a zároveň jej zaplatil vystavením platební směnky. Soud prvního stupně dále konstatoval, že není rozhodné, že směnka byla vystavena vůči žalobkyni, zatímco uznání dluhu bylo učiněno vůči , Anonymizováno, , neboť příjmy z nájmu spadají do společného jmění manželů žalobkyně a jejího manžela a žalovaný měl platby poukazovat „tu na účet žalobkyně, tu na účet svědka , Anonymizováno, “. Pokud jde o určení plateb tvrzených žalovaným v celkové výši 41 000 Kč, tyto byly podle soudu prvního stupně platbami na směnku, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Soud prvního stupně poukázal též na to, že samo vyjádření žalobkyně k podaným námitkám je vnitřně rozporné, neboť žalobkyně uvedla, že platby žalovaného byly započteny na dluhy žalovaného za prosinec 2018 ve výši 17 490 Kč a za březen a duben 2020, tedy na pohledávky žalobkyně, které nebyly ještě minimálně v době poukázání první platby ve výši 30 000 Kč dne 1. 8. 2019 splatné. V rozsahu částky 41 000 Kč s úrokem z této částky a části směnečné odměny byl proto směnečný platební rozkaz zrušen podle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. Zrušen byl rovněž ve výroku o nákladech řízení, když o těchto soud prvního stupně rozhodl s ohledem na výsledek námitkového řízení ve prospěch žalovaného podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kterému přiznal 68 % nákladů, jak jím v řízení byly účelně vynaloženy.4. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude v rozsahu nároků, v nichž byl soudem prvního stupně zrušen, ponechán v platnosti. Žádala zároveň, aby bylo nově rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně odkázala na své vyjádření k námitkám žalovaného s tím, že na nespornou platbu ve výši 41 000 Kč započetla další dluhy žalovaného z titulu nájmu bytu a spojených služeb, a to dluh ve výši 15 960 Kč za prosinec 2018 a ve výši 17 490 Kč za květen 2019. K částce posledně uvedené žalobkyně uvedla, že v podání ze dne 24. 11. 2020 bylo chybně uvedeno, že se jedná o dluh za nájem a služby za březen a duben 2020. Tyto dluhy v celkové výši 33 450 Kč byly nad rámec dluhu ve složení plateb podle uznání dluhu a podle směnky, tj. ve výši 49 093 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu nájemného a záloh za služby tak k 30. 7. 2019 činil 82 543 Kč bez příslušenství. Před podáním žaloby ke dni skončení nájmu 30. 4. 2020 pak tento dluh činil uvedenou částku zvýšenou o dluh ve výši 17 490 Kč za duben 2020, celkem se tedy jedná o částku 100 033 Kč. Po odečtení zaplacené částky 41 000 Kč a 5 000 Kč žalovaný stále žalobkyni dluží částku 54 033 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný u plateb v částkách 30 000 Kč, 10 000 Kč a 1 000 Kč neurčil ve zprávě pro příjemce, na jaký konkrétní závazek plní, mohla si žalobkyně uvedené částky započíst na jiné dluhy žalovaného podle pravidel obsažených v § 1933 odst. 1 o. z. Z dluhu žalovaného tak zbývá k úhradě částka 54 033 Kč. Podle žalobkyně se v případě jí uplatněné směnky jednalo o „univerzální směnku“, ze které mohla postihem žádat zaplacení jakéhokoli směnečného peníze do výše částky 49 093 Kč. Toto žalobkyně odůvodnila tím, že současně se směnkou nebylo vyhotoveno směnečné prohlášení, ze kterého by bylo patrno, jaký nárok může její majitel vůči směnečnému dlužníkovi uplatnit. Žalobkyně se podrobně vyjádřila k tomu, jak soud prvního stupně vyhodnotil výpověď svědka , Anonymizováno, a výpověď žalovaného, přičemž výpověď žalovaného a jím předložené důkazy označila za nevěrohodné. Setrvala na tom, že předložená směnka je směnkou platební, neboť žalovaný si nikdy nenechal na ní vyznačit doložku částečného plnění a neprokázal, že jím tvrzené platby byly platbami na směnku. Závěr soudu prvního stupně o zajišťovací povaze směnky je podle žalobkyně nesprávný. Nesprávný je i jeho závěr o tom, že platby žalovaného ve výši 41 000 Kč byly platbami na směnku bez možnosti jejich započtení na další dluhy žalovaného vůči žalobkyni.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.7. Z jednání nařízeného odvolacím soudem k projednání odvolání žalobkyně na den 18. 10. 2022 se žalovaný omluvil z důvodu zdravotní indispozice a požádal o odročení tohoto jednání. Vzhledem k tomu, že žalovaný nijak nespecifikoval, v čem spočívá jím tvrzená zdravotní indispozice, nebylo možno posoudit, zda se skutečně jedná o důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu ustanovení § 119 odst. 1 o. s. ř., neboť ne každá indispozice zdravotního rázu musí nutně znamenat neschopnost, resp. nemožnost účastníka či jeho zástupce se k soudem nařízenému jednání dostavit. Odvolací soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.8. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných z