5 Cmo 49/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za jím podanou žalobu na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 350 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že žalobce vlastní živnostenský list v oboru činnosti výroba a zpracování skla, přípravné a dokončovací stavební práce, zprostředkování obchodu a služeb a údržba motorových vozidel. Zapsán je jako odpovědný zástupce u , Anonymizováno, . Žalobci je , Anonymizováno, , Anonymizováno, let, je svobodný, není evidován jako vlastník nemovitosti, stavba, kde má trvalé bydliště, je ve vlastnictví otce. Je vlastníkem 4 motorových vozidel, a to vozidla BMW, stáří 24 let, Jeep grand cherokee, stáří 23 let, Audi A6, stáří 15 let a Škoda fabia, stáří 18 let. V žádosti o osvobození od soudních poplatků ani v prohlášení o majetkových poměrech žalobce neuvedl, že by měl nějaké zdravotní omezení. Soud prvního stupně poukázal na to, že není zjevné, že by žalobci nějaké okolnosti hodné zvláštního zřetele bránily pracovat a dosahovat příjmů, z nichž by byl schopen hradit nejen své osobní potřeby, ale uhradit i soudní výlohy spojené s vymáháním jeho pohledávky. Žalobce zapůjčil žalovanému nemalý finanční obnos a měl být dostatečně obezřetný, aby mu jeho finanční prostředky byly navráceny. Nepřehlédnutelnou okolností podle soudu prvního stupně je to, že žalobce je zastoupen advokátem, který mu jistě neposkytuje právní služby zdarma. Soud prvního stupně zdůraznil, že soudní poplatek je příjmem státního rozpočtu a není možné, aby náklady sporu nesl bez náležitého důvodu stát. Současná osobní a majetková situace žalobce a jeho nezaměstnanost je vyústěním a důsledkem jeho jednání na základě jeho svobodné vůle. Institut osvobození od soudních poplatků však dopadá na případy, kdy poplatník nemá žádnou dostupnou možnost, jak si prostředky na úhradu soudního poplatku obstarat, přičemž osvobození od jeho placení soud přizná zcela výjimečně, pokud by mu situace, ve které se nachází, znemožňovala hájit svá práva u soudu. Žalobce podniká ve velmi žádaných oborech a není tak žádný důvod, proč by měl být bez příjmu a proč by nemohl dostát své poplatkové povinnosti. Žádosti žalobce tak nelze vyhovět, a to ani zčásti.2. Žalobce se proti usnesení včas odvolal a navrhl jeho zrušení a přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesení je podle něj tendenční a působí, jako by soud nejprve rozhodl a až poté hledal argumenty, proč žalobci osvobození (či alespoň zmírnění) nepřiznat. Za spekulativní označil pasáž o hrazení odměny pro právního zástupce, aniž by soud prvního stupně znal, jakou formu odměny má žalobce se zástupcem sjednánu. Vlastnictví nepojízdných vozů také nic nemění na majetkové situaci žalobce, kdy ten je aktuálně bez prostředků či relevantního majetku. Tato skutečnost mu pak znemožňuje přístup ke spravedlnosti. Pokud jde o prostředky, které zdědil, jedná se o prostředky po jeho matce (nikoli o prostředky zděděné po žalovaném, jak chybně uvedl v žádosti o osvobození). O tyto prostředky jej přitom žalovaný následně připravil. Žalobce se po smrti matky ocitl v těžké psychické situaci. Na psychiatrii se neléčil a situaci zvládá za pomoci (materiální i imateriální) rodinných příslušníků.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.6. V posuzovaném případě se žalobce v soudním řízení domáhá zaplacení částky 2 350 000 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, kterou podle tvrzení v žalobě vystavil žalovaný dne 11. 6. 2019 a kterou se zavázal zaplatit žalobci dne 1. 7. 2019 částku 2 350 000 Kč. Jak žalobce uvedl, ze strany žalovaného nebylo na směnku ničeho uhrazeno, a to ani po předžalobní výzvě. Vzhledem k tomu, že skutková tvrzení žalobce nenasvědčují tomu, že by žalobě nemohlo být vyhověno, a že žalobce předložil soudu prvního stupně směnku v jejím prvopise, lze mít pro potřebu rozhodování o poplatkové moderaci za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalobce se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Co se týká poměrů žalobce, vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě vlastního šetření a na základě listin jemu žalobcem předložených.8. Uvádí předně, že pro účely posouzení poměrů žalobce nemůže být nijak významné, že v soudním řízení je zastoupen advokátem na základě plné moci, neboť zastoupení advokátem je vyjádřením účastníkova ústavně zaručeného práva na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, upraveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v důsledku čehož nelze realizaci tohoto práva přičítat k tíži žalobce. K závěru soudu prvního stupně, že zástupce žalobce mu „jistě neposkytuje své právní služby zdarma“, je pak třeba uvést, že tento není ničím podložen, v důsledku čehož se ocitá v rovině ryze hypotetické.9. Odvolací soud přihlédl zejména k tomu, že žalobce podle jím vyplněného prohlášení ze dne 7. 7. 2022 nemá žádné příjmy z podnikání, byť v živnostenském rejstříku má od data 7. 9. 2016 zapsán jako předmět podnikání „výroba a zpracování skla, přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, zprostředkování obchodu a služeb a údržba motorových vozidel a jejich příslušenství“. Proč v těchto oborech nepodniká, nebylo přitom žalobcem žádným způsobem vysvětleno, stejně jako jím nebylo nijak vysvětleno, proč není zaměstnán, pakliže je v tak nepříznivé majetkové a finanční situaci, jak jím byla vylíčena. Přehlédnout pak nelze, že žalobce nepobírá příjmy z hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání ani žádné dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi. Byť o sociální dávky není nikdo povinen žádat, je pro odvolací soud překvapivé, že žalobce, který své poměry popisuje jako krajně nepříznivé, této možnosti nevyužije. K tomu, co výše bylo uvedeno, odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014, v němž tento konstatoval, že v případě, kdy žadateli o osvobození od soudních poplatků nebrání v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky.10. Žalobce nadto vůči soudu prvního stupně ani vůči odvolacímu soudu nevyjevil, jaké jsou jeho výdaje, když v prohlášení ze dne 7. 7. 202