6 Cmo 202/2015-337 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení Kč 6 159 143,11 se specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku II. a III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci uložil povinnost na jejich náhradu zaplatit žalovanému Kč 502 827,60 a státu Kč 1 847,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že podle smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod z 25. 10. 2006 zaplatil žalobce žalovanému za období 6/2007-6/2011 včetně úroků z prodlení uplatněnou částku, kterou požaduje na žalovaném vrátit jako bezdůvodné obohacení. Podle tvrzení žalobce náhradu za nadlimitní znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace žalovaného platil bez právního důvodu, neboť tato náhrada byla v Kanalizačním řádu stokové sítě města , adresa, (dále jen KŘ) z 11/2004 stanovena v rozporu s příslušnou obecně závaznou právní úpravou. Podle zjištění soudu I. stupně byly odběry odpadních vod prováděny v souladu s metodikou předepsaným způsobem, akreditovanou laboratoří, a podle jasných pravidel byla vypočtena náhrada za zvýšení znečištění, povinnost žalobce platit náhradu byla stanovena v souladu se smlouvou a KŘ. Soud I. stupně tak uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný po celé rozhodné období uplatňoval nárok na náhradu za nadlimitní znečištění odpadních vod ve výši 100% stočného v souladu se smlouvou a KŘ. Soud I. stupně dále uvedl, že odběr vzorků prováděl žalovaný zcela v souladu s platnou právní úpravou a ujednáním stran (prostý x směsný vzorek), též vzal v úvahu specifický provoz žalobce, když právě při nepravidelném provozu při porážkách docházelo k nárazovému znečištění odpadních vod a tedy i nutnosti zvýšeného čištění, zvýšenému nároku na provoz a zvýšení nákladů. Rovněž se soud I. stupně zabýval charakterem KŘ, který se stává součástí smlouvy a není v rozporu se zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, a dále i otázkou integrovaného povolení, které krajský úřad vydal žalobci k provozování jeho zařízení k předčištění odpadních vod.3. Podle soudu I. stupně se žalovaný přijetím plateb za vypouštění nadlimitně znečištěných odpadních vod na úkor žalobce neobohatil, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl podle jeho výsledku k tíži žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal právo na jejich náhradu dle uvedené specifikace, rovněž pak žalobci uložil povinnost zaplatit státu náklady vynaložené na svědečné.4. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo jeho změnu ve svůj prospěch, tedy trvá na zaplacení uplatněné částky s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudu I. stupně odvolatel vytýká, že neprovedl úplné dokazování, a to výslech znalců , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kteří zpracovali znalecké posudky zásadní pro posouzení věci, vysoce odborné otázky z oblasti provozování vodovodů a kanalizací. Žalobce nesouhlasí s posouzením soudu I. stupně ohledně vztahu integrovaného povolení, smlouvy a KŘ, charakteru provozu (pravidelný x přerušovaný), dále ohledně typu kontrolního vzorku; podle žalobce měly být odebírány tzv. směsné slévané vzorky v uvedených intervalech. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, podle něhož uvedené faktury a měření žalobce u žalovaného nereklamoval a nenapadal. V odvolání současně žalobce požádal o osvobození od placení soudního poplatku za odvolání, čemuž soud I. stupně usnesením ze dne 12. 5. 2015 vyhověl.5. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný a navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný trvá na tom, že náhradu za vypouštění nadlimitního znečištění odpadních vod účtoval žalobci v souladu se smlouvou a KŘ města , adresa, že kanalizaci v majetku města neměl možnost provozovat odlišným způsobem od KŘ a stanovit si pro provozování kanalizace jiné podmínky. Žalovaný tak popírá, že by se přijetím plateb od žalobce na jeho úkor bezdůvodně jakkoli obohatil. Dále ve vyjádření podrobně argumentuje shodně jako v průběhu řízení s odkazem na právní úpravu a zdůrazňuje, že dle KŘ pro překročení limitu znečištění je průkazný prostý (bodový) vzorek, jak bylo dohodnuto i ve smlouvě. Zásadně se pak žalovaný ohrazuje proti tvrzení žalobce, že by na něho vyvíjel jakýkoliv nátlak, který by směřoval k uzavření smlouvy.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Na pokračování přerušeného řízení trvali jednatelé žalobce, rovněž tak soudem jmenovaný zástupce žalobce k ochraně jeho zájmů. Ještě před samotným projednáním odvolání odvolací soud poučil účastníky o předběžném právním názoru na věc z hlediska hmotného a procesního a s ohledem na pokročilost času a další nárůst nákladů vedl účastníky k mimosoudnímu vyřešení věci, avšak bezúspěšně, žalobce trval na žalobě a projednání odvolání.7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo proti žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení ve vymáhané částce, kterou zaplatil žalovanému jako náhradu za nadlimitní znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace provozované žalovaným za specifikované období 2007-2011 (15 faktur plus úroky) s odkazem na smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod z roku 2006 a KŘ města , adresa, z roku 2004. Podle tvrzení žalobce platil tyto náhrady žalovanému bez právního důvodu, neboť uvedená náhrada byla v KŘ stokové sítě města , adresa, stanovena v rozporu s příslušnou obecně závaznou právní úpravou a odběry vzorků byly prováděny v termínech bez vědomí žalobce, byl použit nesprávný typ kontrolního vzorku a způsob jeho odběru; z toho žalobce dovozuje, že žalovaný neměl nárok na úhradu paušální přirážky ke stočnému za tzv. nadlimitní znečištění odpadních vod. Žalovaný v řízení namítal, že přijetím uvedených plateb se na úkor žalobce nijak neobohatil, neboť náhrady za nadlimitní znečištění odpadních vod byly žalobci účtovány v souladu se smlouvou a KŘ v závislosti na míře překročení koncentračních limitů vypouštěných odpadních vod.8. Soud I. stupně provedl v řízení rozsáhlé dokazování jednak předloženými listinami, zejména smlouvou o dodávce vody a odvádění odpadních vod 2006, KŘ stokové sítě města , adresa, včetně příloh, fakturami, potvrzeními o platbách, protokoly o odběru vzorků, rozbory, protokoly o zkouškách, jednak výslechem svědků (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ). Dále se zabýval používanými způsoby odběru vzorků (prostý a směsný) a tuto otázku posoudil tak, že odběry byly prováděny v souladu s metodikou předepsaným způsobem, akreditovanou laboratoří a podle pravidel také byla vypočtena náhrada za znečištění, tedy prostým bodovým odběrem dle KŘ a smlouvy. Jak uvedeno výše, soud I. stupně se též zabýval charakterem KŘ a integrovaným povolením, a odkázal na právní úpravu, zákon o vodovodech a kanalizacích, prováděcí vyhl., metodické pokyny, KŘ. Podle soudu I. stupně tak žalobce byl povinen hradit žalovanému jako provozovateli náhradu za zvýšení znečištění odpadních vod stanovenou v souladu se smlouvou a KŘ a uzavřel, že žalovaný byl oprávněn po celé rozhodné období uplatňovat náhradu ve výši 100% stočného. Soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí pak rovněž uvedl důvody, které ho vedly k odmítnutí výslechu uvedených znalců , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jejichž znalecké posudky předložil žalobce a které se týkaly jiného řízení. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů a právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím se odvolací soud zcela ztotožnil. Soud I. stupně provedl v řízení dokazování v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí, správně hodnotil obsah smlouvy uzavřené mezi účastníky a jejich práva a povinnosti, v rozhodnutí vyšel též z obsahu KŘ. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně hodnotí i způsob odběru vzorků a výpočet náhrady, jež žalovanému náležela právě v souladu s nadlimitním znečištěním vypouštěných odpadních vod žalobcem do kanalizační sítě, a to už s poukazem na specifický provoz žalobce a zvýšené náklady vynakládané žalovaným na čištění odpadních vod. Odvolací soud je tak ve shodě se soudem I. stupně, že žalobce měl povinnost platit žalovanému předmětné náhrady ve výši, jež mu žalovaný účtoval, za opožděné placení mu pak vznikla povinnost platit i úroky z prodlení. Konečně je odvolací soud shodného názoru, že na úkor žalobce se žalovaný přijetím uvedených plateb nijak bezdůvodně neobohatil a není právní důvod, aby tyto přijaté platby žalobci vracel.10. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknou pochybení. Soud I. stupně provedl řádně dokazování, s námitka