6 Cmo 226/2021-422 — Vrchní soud v Praze

1. V posuzovaném případě byl dne 29. 4. 2021 soudu prvního stupně coby rejstříkovému soudu doručen návrh , Jméno navrhovatelky, coby navrhovatelky na zápis změny do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Navržen byl výmaz výboru coby statutárního orgánu ve složení: , Anonymizováno, - člen výboru, , Jméno navrhovatelky, - členka výboru, , tituly před jménem, - předseda výboru a zápis dne zániku členství a funkce ke dni 4. listopadu 2020 a zápis statutárního orgánu: , Jméno navrhovatelky, - předseda výboru, den vzniku členství a funkce: 5. listopadu 2020. Dále byl navržen výmaz počtu členů statutárního orgánu: 3 a namísto něj zápis: 1, a výmaz zapsaného způsobu jednání statutárního orgánu a zápis způsobu jednání statutárního orgánu: Za společenství jedná navenek samostatně předseda společenství.2. Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením návrh zamítl. V odůvodnění konstatoval, čeho se navrhovatelka domáhala a dále poukázal na podání došlé dne 7. 4. 2021, F 132453/2021, jímž byl soud upozorněn na možné podvodné jednání, zřejmě ze strany , Jméno navrhovatelky, . Podáním společenství (zastoupené , tituly před jménem, ) soud informuje, že z datové schránky společenství jsou odesílána podání činěná osobou neoprávněnou, pravděpodobně paní , Jméno navrhovatelky, , která byla předsedou výboru zapsané osoby do 25. 6. 2020, kdy došlo k jejímu odvolání z této pozice, a to s ohledem na velmi vážná podezření o zpronevěře peněžních prostředků zapsané osoby a s ohledem na předkládání zfalšovaných bankovních výpisů. Od 26. 6. 2020 je tedy tato osoba pouze řadovým členem výboru, který však odmítá vydat účetnictví a všechny snahy o kontrolu eliminovat pokusem o faktické převzetí a ovládnutí zapsané osoby. Toto její jednání, kterým se tedy pravděpodobně snaží zakrýt svá nezákonná jednání, lze pochopit, nicméně mělo by se tak dít zákonnými prostředky. Dále rejstříkový soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 Cdo 1759/2008, dle něhož rejstříkový soud nemůže nahrazovat činnost nalézacího soudu a de facto provádět nalézací řízení a na základě jeho výsledku provést změnu zápisu. Dále soud uvedl, že „Je-li sporné, zda zápis v obchodním rejstříku a skutečný stav jsou či nejsou ve shodě, je-li zřejmé, že ke zjištění této skutečnosti bude třeba provést dokazování, je-li tu více stran, které nejsou ve shodě a stojí tedy proti sobě a zejména pak, má-li být posuzována platnost listiny, na jejímž základě by mělo dojít k výmazu stávajících členů výboru a zápisu , Jméno navrhovatelky, jako nové předsedkyně společenství, pak takovéto řízení nemůže vést rejstříkový soud. Soud tedy návrh v celém rozsahu zamítl, neboť v současnosti je sporné, zda zápis v rejstříku společenství vlastníků jednotek a skutečný stav jsou či nejsou ve shodě a dokazování, které by potvrdilo navrhované změny zdejší soud vést nemůže, uzavřel rejstříkový soud.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. Její stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že důvodem zamítnutí návrhu byla pochybnost rejstříkového soudu o platnosti oznámení o výsledku rozhodování v působnosti shromáždění SVJ formou hlasování postupem per rollam dne 25. listopadu 2020 (dále jen „oznámení“), které tvořilo hlavní podkladovou listinu pro provedení požadovaného zápisu, s tím, že rejstříkový soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby z hlediska jeho platnosti odkázaje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018 sp.zn. 29 Sdo 4525/2016, z něhož citoval a že současně rejstříkovým soudem nebyly shledány ani konstatovány jakékoliv důvody zdánlivosti oznámení. Dále odvolatelka brojila proti tomu, že soud řádným způsobem své rozhodnutí neodůvodnil, když je zcela obecným způsobem konstatována možná spornost požadovaného zápisu, aniž by důvody spornosti byly blíže specifikovány. Dále odvolatelka vyslovila jistou domněnku, že vyšší soudní úředník Václav Selner, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal, měl být vyloučen z rozhodování pro podjatost, a to na základě toho, že pravděpodobně mezi jím a právním zástupcem společenství , tituly před jménem, existuje blízký vztah. Odvolatelka z toho dovozovala jeho negativní vliv na rozhodovací činnost příslušného vyššího soudního úředníka ve vztahu k předmětnému společenství (usnesení o zastavení řízení…). Navrhla zrušit odvoláním napadené usnesení a aby bylo návrhu vyhověno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb. „Vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.“6. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.7. Odvolací soud byl povinen předně se vypořádat s námitkou podjatosti rozhodujícího vyššího soudního úředníka. K tomu odvolací soud uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka (dále též jen „úředník“) podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci/úředníkovi/ (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Soudce či rozhodujícího vyššího soudního úředníka lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána. K důvodům vyloučení podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův/úředníkův poměr k projednávané věci může vyplývat především z jeho přímého právního zájmu na projednávané věci. Tak tomu je v případě, kdyby soudce/úředník sám byl účastníkem řízení. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce/úředník nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Žádné takové okolnosti odvolatelka však netvrdila, tím spíše nedokládala. Jak již uvedeno ve výše citovaném ustanovení zákona „důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)/úředníka nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího)/úředníka v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Rozhodl-li tedy příslušný úředník o zastavení rejstříkového řízení, je to z hlediska jeho namítané podjatosti zcela právně irelevantní. Odvolací soud tedy shrnuje, že v daném případě neexistuje žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť i jen potencionálně o podjatosti rozhodujícího úředníka.8. Ohledně odvolací námitky stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolací soud uvádí, že z odvolání je patrné, že odvolatelce bylo zcela zřejmé, proč soud prvního stupně návrh zamítl. Případné nedostatky v rámci odůvodnění rozhodnutí tak nemohly být odvolatelce na újmu. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018 sp.zn. 27 Cdo 3903/2017, v němž Nejvyšší soud vyslovil shodný názor jako odvolací soud, a to, že „Jak se podává z ustálené judikatury dovolacího soudu, měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv účastníků řízení. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016). V poměrech projednávané věci nelze dovodit, že by případné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí dovolatelce bránily v uplatnění jejích práv.“9. Dle § 90 odst. 1 z.v.r. „