6 Cmo 230/2021-42 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 31. 12. 2018 domáhal se advokát , Anonymizováno, ., v zastoupení , Anonymizováno, (dále jen „navrhovatelka“) určení, že usnesení , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “ a „církev“) ze dne 6. 11. 2018 o zrušení navrhovatelky je „nulitní“.2. V návrhu se uvádí, že , Anonymizováno, přijala uvedené usnesení s tím, že právním nástupcem navrhovatelky bude církev a s odůvodněním, že navrhovatelka nerespektuje , Anonymizováno, a biskupa. Návrhu mělo předcházet farní shromáždění, které zvolilo novou farní radu a uložilo jí přijmout stanovisko k návrhu biskupa, aby navrhovatelka na církev převedla částky 4 531 426 Kč a 650 000 Kč. V návrhu se připouští, že , Anonymizováno, podle Ústavy církve rozhoduje o vzniku a zániku farní obce jako právnické osoby. Pravomoc soudů rozhodnout ve věci se dovozuje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 211/96.3. Církev upozornila, že navrhovatelka byla zrušena a vymazána z rejstříku evidovaných (církevních) právnických osob, který vede Ministerstvo kultury. Nástupcem navrhovatelky je církev. Advokát , Anonymizováno, , nebyl církví ani navrhovatelkou zmocněn k žádnému právnímu jednání.4. Usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. Ncp 344/2020-30, Vrchní soud v Praze rozhodl, že ve věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a věc postoupil Městskému soudu v Praze.5. Soud prvního stupně napadeným usnesením řízení o návrhu zastavil (výrok I) a žádné z účastnic nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II).6. Soud prvního stupně ověřil, že navrhovatelka byla dne 6. 11. 2021 (správně 2018, pozn. odvolacího soudu) vymazána z rejstříku evidovaných právnických osob. S odkazem na zákonná ustanovení a judikaturu soudů vysvětlil, že soudní přezkum věcné správnosti rozhodnutí orgánů církví a náboženských společností je s ohledem na jejich ústavně zaručenou autonomii vyloučen. Proto řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudů. Dále poznamenal, že výmazem z rejstříku evidovaných právnických osob ztratila navrhovatelka svou právní osobnost, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení, a to ještě před podáním návrhu na jeho zahájení. I proto by soud musel řízení zastavit.7. Proti tomuto usnesení podal advokát , Anonymizováno, jménem navrhovatelky včasné odvolání, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně svým rozhodnutím odepřel navrhovatelce možnost jednat před soudem. Popsal, že , Anonymizováno, rozhodla o zrušení navrhovatelky v rozporu s Ústavou církve a obecnými předpisy poté, co se farní shromáždění navrhovatelky vyjádřilo k požadavku církve na převedení několikamilionové částky na církev samotnou tak, že oprávněnost tohoto požadavku není doložena a pohledávka je promlčena. Fakticky se tak církev zmocnila uvedené částky. Zrušení navrhovatelky mělo být motivováno snahou zakrýt porušování povinností při správě cizího majetku ze strany představitelů církve a nezákonné zmocnění se majetku navrhovatelky a jejích farníků. Pravomoc obecných soudů má být dána tehdy, jestliže má zásah církevních orgánů přesah do majetkových poměrů církve a třetích osob. , Anonymizováno, byl k zastupování navrhovatelky zmocněn předsedou farní rady navrhovatelky.8. Církev se k odvolání nevyjádřila.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno sice včas, avšak osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Protože se jedná o statusovou věc právnické osoby (její zrušení a zánik), postupoval přitom podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (srov. jeho § 85 písm. a/) a občanského soudního řádu.10. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.11. Podle § 15a odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech (dále jen „zákon o církvích“), orgán registrované církve a náboženské společnosti podle § 10 odst. 3 písm. d) může navrhnout k evidenci podle tohoto zákona (a) orgán registrované církve a náboženské společnosti, řeholní a jinou církevní instituci osob hlásících se k církvi a náboženské společnosti založené za účelem vyznávání náboženské víry, (b) účelové zařízení registrované církve a náboženské společnosti založené církví a náboženskou společností pro poskytování charitativních služeb (dále jen "účelové zařízení"). Evidencí podle tohoto zákona se právnické osoby podle písmen a) a b) stávají právnickými osobami podle tohoto zákona.12. Podle § 26 zákona o církvích ministerstvo zruší evidenci evidované právnické osoby podle § 15a odst. 1 na návrh orgánu registrované církve a náboženské společnosti, který ji navrhl k evidenci, do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto návrhu (odst. 1 písm. a/). Evidence právnické osoby podle § 15a odst. 1 zaniká výmazem z Rejstříku evidovaných právnických osob (odstavec 2). Zániku evidované právnické osoby podle odstavce 2 předchází její zrušení s likvidací, anebo zrušení bez likvidace, přechází-li její majetek a závazky na registrovanou církev a náboženskou společnost nebo její jinou právnickou osobu evidovanou podle tohoto zákona (odstavec 3).13. Podle čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.14. Rozsah církevní autonomie podle posledně citovaného ustanovení vykládají soudy ustáleně tak, že obecně nepřipouštějí žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí církevních orgánů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 823/2006). V poslední době potom Nejvyšší soud ve věcech tzv. církevních restitucí ustáleně judikuje, že „v případě právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve či náboženské společnosti tudíž právní skutečnost, že došlo k jejímu zániku s právním nástupnictvím oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., osvědčuje sama církev či náboženská společnost s tím, že soudní přezkum věcné správnosti rozhodnutí jejího příslušného orgánu o takovémto opatření je se zřetelem k církevní autonomii vyloučen“ (např. rozsudek z 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1967/2017). Výjimkou by byla jen skutečná nicotnost rozhodnutí orgánu církve, tedy případ, kdyby takové rozhodnutí vydal církevní orgán, který k tomu nemá podle vnitřních církevních předpisů pravomoc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008), případně by se jednalo o rozhodnutí nesrozumitelné, neurčité, ukládající nemožné plnění apod. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.15. V projednávané věci odvolatel sám uvádí, že rozhodnutí o zrušení navrhovatelky a přechodu jejích práv a povinností na církev vydal příslušný orgán církve a netvrdí, že by se jednalo o rozhodnutí neurčité či nesrozumitelné. Takové rozhodnutí by ostatně těžko mohlo být podkladem k výmazu navrhovatelky z evidence evidovaných právnických osob. Za nepřípadný pak odvolací soud považuje i odvolatelův odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. I. ÚS 211/96, ve kterém Ústavní soud vyloučil soudní přezkum rozhodnutí příslušných církevních orgánů o ukončení služebního poměru duchovních, avšak dovodil pravomoc soudů v případě nároku odvolaného duchovního na mzdu. V projednávané věci se jedná o otázku vnitřní organizace církve, která jistě spadá do rozsahu církevní autonomie. Pokud mají například farníci majetkoprávní nároky, nic jim nebrání tyto nároky uplatnit vlastním jménem proti církvi, která převzala majetek i závazky navrhovatelky.16. V projednávané věci tedy odvolatel neuvádí nic, co by soud mohlo vést k závěru, že navrhovatelka stále existuje. Navrhovatelka ztratila právní osobnost ještě předtím, než byl jejím jménem podán návrh v projednávané věci. Stejně tak plná moc, datovaná 30. 12. 2018, nemůže být platným zmocněním advokáta , Anonymizováno, k jednání za navrhovatelku, neboť byla udělena v době, kdy již navrhovatelka ztratila právní osobnost. Advokát , Anonymizováno, proto nebyl oprávněn podat odvolání jménem neexistujícího subjektu.17. Odvolací soud proto odvolání odmítl jako podané neoprávněnou osobou (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).18. Výrok o nákladech odvolacího řízení se zakládá na tom, že plně úspěšné církvi v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.