6 Cmo 236/2021-486 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. nahradil usnesení shromáždění vlastníků jednotek domu , právnická osoba, ze dne 28. 5. 2015 se v bodu 7 tak, že náklady spojené s užíváním teras a lodžií včetně nákladů na jejich případné ozelenění (např. náklady na půdní substrát a na ořez rostlin) jsou povinni hradit výlučně vlastníci jednotek, k nimž terasy a lodžie přiléhají a současně příspěvky a zálohy na plnění spojená nebo související se správou a opravami teras a lodžií hradí všichni vlastnicí jednotek formou měsíčních záloh ve výši odpovídající podílu podlahové plochy příslušné jednotky na celkové podlahové ploše všech jednotek v domě. Pro účely určení výše těchto příspěvků se do podlahové plochy příslušných jednotek v domě, jakož i do celkové podlahové plochy všech jednotek v domě započítává i plocha teras a lodžií přiléhajících k příslušným jednotkám, a to jednou pětinou. Ve výroku II. rozsudku rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s poukazem na charakter předmětného řízení, v němž jde o vypořádání právního poměru účastníků dle uvážení soudu a v němž soud není vázán návrhy účastníků, přičemž v takovýchto případech je třeba podle soudu I. stupně hledět na oba účastníky jako na částečně stejně úspěšné a nelze jim přiznat právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě v rozsahu výroku II. včas odvolal navrhovatel (dále též odvolatel) a domáhal se v této části jeho změny a uložení účastníkovi povinnost nahradit mu náklady řízení před soudem I. stupně, jakož i před soudem odvolacím.3. Odvolatel poukázal na skutečnost, že coby přehlasovaný vlastník ve smyslu § 1209 občanského zákoníku se domáhal, aby soud rozhodl o záležitosti týkající správy domu a pozemku. Konkrétně, aby soud zrušil rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 28. 5. 2015 v bodě 6) týkající se vnitřních parkovacích stání a v bodě 7) týkající se teras a lodžií a nahradil jej vlastním rozhodnutím, dle zásad slušného uvážení, a v tomto řízení byl převážně úspěšný.4. Odvolatel poukázal na praxi Ústavního soudu, jenž opakovaně apeloval na obecné soudy, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení a posouzení míry úspěšnosti jednotlivých účastníků řízení nepostupovaly formalisticky a mechanicky, ale naopak aby pečlivě zohlednily veškerá individuální specifika a aspekty příslušného řízení za účelem dosažení spravedlivého a ústavně akceptovatelného rozhodnutí. Zdůraznil, že základní zásadou, jež ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.5. Podle odvolatele účastník zapříčinil podání návrhu, když odmítal upravit rozúčtování nákladů za správu a užívání společných prostor tak, aby bylo spravedlivě zohledněno, že některé společné prostory užívají výlučně pouze někteří spoluvlastníci a z toho důvodu navrhovatel coby vlastník a člen účastníka , právnická osoba, byl tak nucen podat návrh v této věci a domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů, neboť neměl k dispozici žádný jiný prostředek, jak se domoci ochrany. Zdůraznil, že byl převážně úspěšný a neměl úspěch pouze v nepatrném rozsahu.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí ve vztahu k výroku II. o nákladech řízení a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.7. Z hlediska předpokladů pro rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud vychází ze skutečnosti, že v předmětném návrhovém řízení vedeném navrhovatelem proti , právnická osoba, navrhovatel byl úspěšný v takovém rozsahu, že jeho neúspěch lze označit za nepatrný. To vyplývá ze skutečnosti, že se navrhovatel v řízení domáhal změny dvou rozhodnutí shromáždění SVJ, přičemž v případě jednoho usnesené týkající se garáže uspěl zcela a v případě druhého usnesení týkající se lodžie a terasy uspěl co do nákladů za užívání prostor teras a lodžií rovněž zcela. Ve vztahu k úpravě nákladů na správu a opravy prostor teras a lodžií byl úspěšný v rozsahu 20%.8. Při shora uvedeném výsledku řízení ve věci samé podle právního názoru odvolacího soudu není důvod neaplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a navrhovateli nepřiznat právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ostatně za obdobných podmínek byl naopak navrhovatel zavázán k náhradě nákladů řízení ve vztahu k dalším účastníkům č. 2 až č. 30, vůči nimž navrhovatel původně také vedl řízení.9. Z uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil s názorem odvolatele, že mu vůči neúspěšnému účastníkovi náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení, byť v rámci posuzování účelnosti vynaložených nákladů představovaných níže uvedenými úkony právní služby se odvolací soud nemohl z důvodů uvedených níže ztotožnit s požadavky navrhovatele na poskytnutí náhrady odpovídající veškerým úkonům provedeným jeho advokátem, když níže uvedené úkony podle odvolacího soudu byly provedeny nadbytečně a jejich úhrada zůstane v rovině vztahu advokáta a klienta, nikoliv ve vztahu náhrady nákladů řízení.10. Náklady řízení účelně vynaloženými navrhovatelem byly v tomto řízení shledány náklady na zaplacené soudní poplatky a na odměnu advokáta navrhovatele na výkon právní služby v níže uvedeném rozsahu. Advokátem navrhovatele byly provedeny účelně úkony v souvislosti s převzetím právního zastoupení, se sepisem návrhu na zahájení řízení, s účastí na soudním jednání před soudem prvního stupně dne 3. 2. 2016, dále v souvislosti se sepisem odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, dále s účastí na soudním jednání odvolacího soudu dne 11. 10. 2017, dále v souvislosti s vyjádřením z 6. 4. 2018, se sepisem ústavní stížnosti, s vyjádřením ze dne 18. 3. 2019, s vyjádřením ze dne 22. 12. 2020, dále v souvislosti s účastí při soudním jednání před soudem I. stupně dne 3. 2. 2021 a konečně v souvislosti s vyjádřením ze dne 29. 4. 2021.11. Odvolací soud nepřiznal advokátovi navrhovatele odměnu za předžalobní upomínku, neboť ta v řízení o přezkumu rozhodnutí shromáždění SVJ postrádá jakýkoli význam. Stejně tak postrádá význam porada navrhovatele s advokátem o problémech procesní situace, do níž se navrhovatel dostal v důsledku příliš širokého okruhu účastníků a dále v důsledku tvrzení odporujících podanému návrhu (např. č.l. 420). Stejně tak podle odvolacího soudu nelze považovat za účelně vynaložený náklad odměnu za poradu navrhovatele s advokátem ohledně výzvy soudu k předložení fotodokumentace, neboť ohledně předkládání listin neexistuje racionální důvod radit se v časovém rozsahu přesahujícím 1 hodinu.12. Proto odvolací soud uzavřel, že jestliže v daném případě soud I. stupně nepostupoval v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. a navrhovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, nelze se s tímto postupem soudu I. stupně ztotožnit a z těchto důvodů odvolací soud ve výroku I. tohoto usnesení postupem podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu ve výroku II. tak, že účastníkovi uložil povinnost zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů řízení částku 49 254 Kč.13. Tato částka představuje náklady na zaplacené soudní poplatky 2x 2 000 Kč a náklady na právní zastoupení, kdy , Anonymizováno, náleží právo na odměnu za výše uvedené úkony právní služby a na náhradu za uvedených 11 úkonů právní služby podle § 6, § 7, § 9 odst. 4 § 11 odst. 1, odst. 2 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT). V uvedené částce se oráží rovněž skutečnost, že zástupci navrhovatele náleží též náhrada 7 854 Kč za jím odvedenou 21% DPH z úkonů právní služby a z náhrad.14. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí o nákladech řízení, za což náleží , Anonymizováno, odměna a náhrada za jeden úkon právní služby podle § 6, § 7, § 9 odst. 4 § 11 odst. 2 a § 13 odst. 4 AT ve výši 1 550 Kč. K uvedenému úkonu advokátu navrhovatele přísluší i paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Zástupce navrhovatele má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. rovněž právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 389 Kč.15. Proto odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto usnesení tak, že účastník , právnická osoba, je povinen nahradit navrhovateli do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele náklady odvolacího řízení ve výši 2 239 Kč.