6 Cmo 321/2021-283 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že „Účastenství , Jméno účastníka A, , bytem , Adresa účastníka A, , na straně účastníka, tedy , Jméno advokáta B, , či jeho vedlejší účastenství na straně účastníka , Jméno advokáta B, , se nepřipouští.“2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že k jednání, které se konalo dne 17. 6. 2021, se dostavil pan , Anonymizováno, , když prohlásil, že do řízení vstupuje jako účastník na straně , adresa, . Dále soud uvedl, že z protokolu z tohoto jednání vyplývá, že tento je veden jako vedlejší účastník. Následně soud odkazoval na „ustálenou judikaturu“, z níž je zřejmé, že pokud soud rozhoduje o platnosti či neplatnosti rozhodnutí přijatých právnickými osobami, tak se jedná o řízení, které je vedeno podle zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 (dále jen z.ř.s.), jako řízení ve statusových věcech, o kterých rozhodují krajské soudy ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. a) z.ř.s. s tím, že okruh účastníků je určen § 6 odst. 1 z.ř.s. Řízení v projednávané věci je dle soudu podle novelizovaného ustanovení § 1209 o.z., kdy soud nyní může konstitutivně rozhodovat o návrzích, je řízením procesně podobným řízením o neplatnosti rozhodnutí orgánů. To nepřímo vyplývá i z druhé věty § 1209 odst. 1 o.z., kdy „žaloba“, podle které má soud právní poměry upravit, je vázána na rozhodnutí orgánů společenství vlastníků. Není tedy důvodu, aby řízení dle ust. § 1209 o.z. probíhalo v jiném procesním režimu, nežli např. řízení o neplatnosti rozhodnutí orgánů spolku (§ 258 o.z.) či společnosti s ručením omezeným (§ 191 z.o.k.), tedy v režimu z.ř.s. Pokud se jedná přímo o účast , Jméno účastníka A, v tomto řízení jakožto účastníka na straně SVJ či jako vedlejšího účastníka na straně SVJ, tak soud vycházel analogicky z rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1982/2011, kde v právní větě pod bodem I je uvedeno: „Účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala.“ Ohledně účastenství a vedlejšího účastenství ve stejném typu řízení odkázal soud prvního stupně též i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 7 Cmo 247/2016 se závěrem, že „přestože jsou judikovány rozhodnutí“ ve vztahu k obchodní korporaci i z hlediska jiného hmotněprávního nároku, tak z výše uvedených důvodů , Jméno účastníka A, není možno připustit do řízení ani jako účastníka, ani jako vedlejšího účastníka na straně SVJ.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal , Anonymizováno, odvolání. V odvolání byla stěžejní námitkou odvolatele skutečnost, že soud prvního stupně mylně vychází z předpokladu, že rozhoduje o platnosti či neplatnosti rozhodnutí přijatých právnickými osobami. Další celkem obsáhlá argumentace se však vztahuje k věci samé. Vyslovil dále názor, že nelze vyloučit, že „žalobce (navrhovatel) a žalovaný spolu spolupracují a před KS v ČB pouze předstírají rozdílná stanoviska na žalovanou věc“. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 2 písm. e) z.ř.s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob…“. Dle § 85 písm. a) z.ř.s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, …“.6. Z pohledu procesněprávního zákonodárce zahrnul bez dalšího řízení, v němž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby, mezi tzv. nesporná řízení upravená zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (to vyplývá již jen z výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 či § 90 z.ř.s.), a to řízení ve statusových věcech právnických osob. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 27 Cdo 1435/2019 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „Závěr, …že řízení o vyslovení neplatnosti usnesení nejvyššího orgánu obchodní korporace je řízením ve statusových věcech, platí i po 1. 1. 2014 … i na řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu i jiných právnických osob (včetně spolku).“7. Jelikož řízení dle § 1209 o.z. od 1. 7. 2020 již není řízením o vyslovení samotné neplatnosti rozhodnutí (usnesení) shromáždění společenství, odvolací soud se musel vypořádat s tím, zda výše řečené závěry lze vztáhnout též i na řízení dle § 1209 o.z. Tedy zda lze řízení dle § 1209 o.z. od 1. 7. 2020 zařadit pod nesporné řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob ve statusových věcech ve smyslu § 85 písm. a) z.ř.s.8. Dle § 1209 o.z. „Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.“ (odst. 1), „Soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.“ (odst. 1), „Je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.“ (odst. 1).9. Z citovaného ustanovení § 1209 odst. 1 a 2 o.z. vyplývá, že soud rozhodne o záležitosti tak, že určí, že rozhodnutí shromáždění se uskuteční: a) bez výhrad (tzn., že rozhodnutí nemá být měněno), b) s výhradami (tzn. uskutečnění rozhodnutí se změnami /počítaje v to i doplnění rozhodnutí/ dle rozhodnutí soudu) a neuskutečnění se (znamenající zrušení rozhodnutí). Zákon výslovně požaduje, aby soud rozhodl podle kritéria „slušného uvážení“. Shrnuto, rozhodnutí shromáždění lze de facto modifikovat rozhodnutím soudu, tedy změnit jej. Lze je i zrušit. To je rozdílné od řízení o prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem, v němž bylo možné vyslovit jen neplatnost, případně že o rozhodnutí shromáždění nejde. Na rozdíl od rozhodování soudu podle § 258 a násl. o.z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o.z., kdy soud určuje, zda je rozhodnutí shromáždění neplatné, soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 o.z. neurčuje, zda je rozhodnutí shromáždění neplatné, leč posuzuje jej toliko ve vztahu k požadavkům navrhovatele a dle zákonného kritéria uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Ustanovení § 1209 o.z. je od 1. 7. 2020 konzistentní v tom, že jak v případě rozhodování soudu podle § 1209 odst. 1 a 2 (shromáždění vlastníků přijalo rozhodnutí), tak v případě rozhodování podle § 1209 odst. 3 (shromáždění rozhodnutí pro nezpůsobilost se usnášet nepřijalo, což však není posuzovaný případ), soud ingeruje přímo do vnitřních záležitostí společenství coby právnické osoby. Obdobné závěry zaujímá i komentářová literatura - viz komentář k § 1209 in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 - 1474), Komentář 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1666 s.10. Jak v řízení podle § 1209 o.z., tak i v řízení o prohlášení usnesení shromáždění za neplatné soudem dle § 258 a násl. o.z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o.z., soud sice výrokově rozhoduje zcela jinak a i na základě jiných zákonných kritérií, nicméně v obou případech je předmětem soudního posouzení rozhodnutí shromáždění. Též důsledky rozhodnutí soudu v obou řízeních mohou být obdobné. Pokud např. soud rozhodne v řízení podle § 1209 o.z., že rozhodnutí shromáždění se uskuteční bez výhrad (tedy že rozhodnutí se nemění, jinak řečeno rozhodnutí shromáždění zůstává v platnosti a není nijak „odklizeno“ soudním rozhodnutím), tak obdobný důsledek má nevyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění soudem v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění. Znamená to, že rozhodnutí shromáždění zůstává v platnosti a není nijak „odklizeno“ soudním rozhodnutím. Obdobná situace nastává, zruší-li soud v řízení podle § 1209 o.z. rozhodnutí shromáždění, kdy důsledkem rozhodnutí soudu je jeho „odklizení“ rozhodnutí shromáždění, přičemž de facto ke stejnému důsledku (v posuzované rovině) vede, je-li soudem v řízení o prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění vyslovena jeho neplatnost. Tím také dojde de facto k jeho „odklizení“, byť z jiných zákonných důvodů. Z popsaných důvodů není obhajitelné činit z hlediska procesního režimu rozdíl v těchto řízeních, protože v obou řízeních je posuzováno stejné usnesení shromáždění coby rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství vlastníků, byť z jiného úhlu pohledu, tedy jinými zákonnými kritérii. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že řízení podle § 1209 o.z., což je posuzovaný případ, je tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob dle § 85 písm. a) z.ř.s. Teprve po učinění tohoto závěru znamenajíc