§ 7 zákon o zvláštních řízeních soudních – Přibrání účastníka a ukončení účasti na řízení
Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · účinné od 1. 1. 2018 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 7 zákona č. 292/2013 Sb. stanoví pravidla pro to, kdy soud přibere někoho do řízení jako účastníka, nebo naopak jeho účast v řízení ukončí, a to na základě toho, zda se v řízení jedná o jeho právech nebo povinnostech. (§ 7 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, znění účinné od 1. 1. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Přibrání účastníka a ukončení účasti na řízení
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 7 odkazuje 24 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Přibrání účastníka a ukončení účasti na řízení“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2028 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 292/2013 Sb.
(1) Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné.
(2) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud soud zjistí, že se v řízení jedná o právech nebo povinnostech nějaké osoby, která dosud není účastníkem, automaticky ji do řízení přibere.
- Proti rozhodnutí soudu o přibrání nového účastníka není možné podat odvolání.
- Jestliže se řízení účastní osoba, o jejíž právech nebo povinnostech se v daném řízení nejedná, soud její účast ukončí.
- Tento paragraf zajišťuje, aby se řízení účastnily pouze ty osoby, kterých se výsledek řízení skutečně týká.
Na co si dát pozor
- Rozhodnutí soudu o přibrání účastníka je konečné a nelze se proti němu odvolat.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 7
Jak soudy aplikují § 7
… práv účastníků řízení a zejména samotné dovolatelky, která byla jmenována opatrovníkem bez toho, že by předtím byla procesně korektním způsobem (usnesením) přibrána jako účastník do řízení, a to přestože soud prvního stupně hodlal rozhodovat a nakonec i autoritativně rozhodl o jejích právech a povinnostech (srovnej § 7 z. ř. s.). Ani tuto procesní vadu odvolací soud napadeným usnesením nenapravil.
Pozůstalá vnučka dědické právo neuplatňuje, nýbrž uplatňuje v postavení tzv. „nepominutelného dědice“ toliko právo na pohledávku (odpovídající tzv. povinnému dílu) vůči dědicům zůstavitele (§ 1654 odst. 1 věty první o. z.), a soud prvního stupně měl tedy (formálně) postupovat podle § 7 odst. 2 z. ř. s., nikoliv podle § 169 odst. 1 z. ř. s. Otázku, zda má pozůstalá vnučka právo na povinný díl, odvolací soud s odkazem na jím citovanou judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel s tím, že na posouzení toho, jaké účinky spojoval zůstavitel s vyděděním, se aplikuje …
Proto je podle navrhovatelů nezbytné v zájmu hospodárnosti řízení zúžit „okruh pasivně legitimovaných osob“ pouze na zakladatele spolku a spolek samotný. [4] Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky § 7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), pro přibrání dalších 21 členů spolku do řízení, neboť „všichni navržení účastníci jsou zároveň členy spolku, nadto jsou zastoupeni touže právní zástupkyní, která v řízení zastupuje i spolek samotný“.