6 Cmo 380/2020-167 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného , Anonymizováno, (dále jen RK) žalovaného ze dne 4. 10. 2018 sp. zn. RK-3/2018 a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu Kč 15 246,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že ve spolkovém rejstříku je žalobce zapsán od 1. 1. 2018 jako samostatná právnická osoba a že do té doby od svého založení byl právnickou osobou mající povahu pobočného spolku a svou právní subjektivitu odvozoval od žalovaného. Ke zrušení žalobce došlo na 11. sjezdu žalovaného 28. 10. 2018 a stalo se tak tedy až poté, co proběhlo rozhodčí řízení na základě žaloby podané v 6/2018 a RK přijala napadený rozhodčí nález ze dne 4. 10. 2018. Podle soudu I. stupně RK byla oprávněna rozhodovat spor mezi žalobcem a žalovaným o úhradu členských příspěvků, neboť ke dni zahájení rozhodčího řízení byl žalobce vázán stanovami žalovaného č. 1/2018 účinnými od 12. 5. 2018, které upravují zřízení a pravomoc RK, která byla ustavena v souladu se stanovami a jejíž členové byli též řádně zvolení. Dále soud I. stupně vycházel z obsahu rozhodčího spisu, rozhodčí žaloby, průběhu řízení a přijatého rozhodčího nálezu. Podle tvrzení žalobce žádnou povinnost vůči žalovanému již po 1. 1. 2018 neměl, když všechny své závazky k 31. 12. 2017 splnil, tedy dodatečně vyčíslenou částku Kč 116 496,- za leden až duben 2018 odmítl žalovanému zaplatit. Přes žalobcem vznesené námitky RK po projednání věci 17. 7. 2018 rozhodla ve prospěch žalovaného. Podle soudu I. stupně tak žalobce o zahájení rozhodčího řízení a předmětu řízení dle žaloby věděl, k návrhu se vyjádřil, oznámení o jednání mu bylo doručeno do rukou předsedy, tedy neobstojí jeho argument, že mu nebyla dána možnost před RK jednat, že mu byla upřena procesní práva a že se dostal do nerovného postavení vůči žalovanému. Výhrady vůči podobě rozhodčího nálezu pak podle soudu 1. stupně nejsou důvodem pro jeho zrušení, přičemž ani obsahovou náplň odůvodnění rozhodčího nálezu nemůže soud posuzovat, rovněž tak ani vady odůvodnění rozhodčího nálezu nejsou důvodem pro jeho zrušení.3. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu na zrušení rozhodčího nálezu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. k tíži žalobce, jemuž uložil povinnost nahradit žalovanému náklady vynaložené na právní zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. dle uvedené specifikace.4. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho změnu, tedy trval na zrušení rozhodčího nálezu RK žalovaného, dále požadoval náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a soudem odvolacím. Soudu I. stupně vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkami pro zrušení rozhodčího nálezu. Odvolatel v obsáhlém odvolání argumentuje shodně jako ve svých předešlých podáních, tedy opakovaně zejména namítá, že je osobou samostatnou a nezávislou odborovou organizací, kterou k žalovanému neváže žádný institucionální ani závazkový vztah a že stanovy žalovaného nejsou pro žalobce od 1. 1. 2018 závazné. Předmětný spor nemohla RK žalovaného projednat a rozhodnout, neboť spor pozbyl prvků své arbitrability, rozhodci nebyli prokazatelně povolání k projednání a rozhodnutí této věci, RK závažně porušila procesní ustanovení o rovnosti stran v řízení a o kontradiktornosti řízení, RK nepřezkoumala svou příslušnost, výrok rozhodčího nálezu je neurčitý, nesrozumitelný, nejasný, nepřezkoumatelný, je nevykonatelný, vydán ve zjevném rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Ve věci samé dále namítá, že povinnost odvádět určitý podíl na členských příspěvcích členů žalobce žalovanému do 31. 12. 2017 splnil a žádné další závazky po tomto datu vůči žalovanému nemá. Odvolatel je toho názoru, že vydání rozhodčího nálezu zasáhlo do jeho ústavně zaručených práv na vlastnictví, na jeho neomezenou existenci jako odborové organizace, na jeho pověst, potažmo spolkovou autonomii, samosprávu a samostatnost.5. Žalovaný ve vyjádření k podanému odvolání navrhl jeho potvrzení a dále požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. S odkazem na platnou právní úpravu a judikaturu NS a ÚS se obsáhle vyjadřuje k jednotlivým námitkám žalobce, jak k jeho tvrzené samostatnosti a nezávislosti, tak k samotné RK, průběhu rozhodčího řízení a k podobě rozhodčího nálezu, konečně k jednání v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Podle žalovaného žádný ze zákonných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu nebyl prokázán a tedy rozhodnutí soudu I. stupně je po stránce skutkové a právní správné.6. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ještě před samotným projednáním věci vedl odvolací soud účastníky ke smírnému řešení věci s poukazem na předběžný názor po stránce skutkové a právní, avšak bezúspěšně, účastníci setrvali na svých pozicích, žalobce trval na zrušení rozhodčího nálezu, naopak žalovaný trval na potvrzení napadeného rozhodnutí soudu I. stupně. Na tomto místě si ale odvolací soud neodpustí poznámku, že nepřátelské vztahy policejních odborových organizací byly ve své době obecně známy, v tisku notně publikovány, a že obecně policii a policejním orgánů jako takovým jistě na autoritě a popularitě nepřidaly, ba právě naopak, veřejnost je vnímala velmi negativně. Je patrno, že ani s odstupem času nebyli účastníci schopni tento stav napravit a věci si vypořádat.7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na zrušení uvedeného rozhodčího nálezu RK žalovaného, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému dlužnou částku za neodvedenou část členských příspěvků za období 1-4/2018. Žalobce v řízení argumentoval zákonnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 a § 40j zák.č. 216/1994 Sb. (dále jen ZRŘ) a namítal, že po 1. 1. 2018 byl samostatnou odborovou organizací na žalovaném nezávislou, tedy po tomto datu nemohla RK žalovaného věc rozhodovat, RK nebyla zapsána ve spolkovém rejstříku žalovaného, dále poukazoval na nedostatky rozhodčího řízení a rozhodčího nálezu. Naopak podle žalovaného žádný žalobcem tvrzený důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle ZRŘ neexistuje, žalobce byl vázán stanovami žalovaného, RK byla řádně ustavena v souladu se stanovami, členové RK řádně zvoleni, žalobci byla dána možnost věc před RK projednat, rozhodčí nález je vykonatelný.8. Soud I. stupně provedl v řízení dokazování předloženými listinami, zejména uvedenými stanovami, zápisem ve spolkovém rejstříku, dokumentací 11. sjezdu žalovaného 28. 10. 2018, rozhodčím spisem, rozhodčím nálezem, a po citaci zákonných ustanovení a s odkazem na judikaturu NS a ÚS uzavřel, že zákonné důvody pro na zrušení rozhodčího nálezu nejsou dány a že žaloba není důvodná. Podle soudu I. stupně RK byla oprávněna rozhodovat spor mezi žalobcem a žalovaným o úhradu členských příspěvků za uvedené období, RK byla ustavena v souladu se stanovami a její členové řádně zvoleni, žalobci nebyla v řízení upřena procesní práva a možnost věc před RK projednat, rovněž ani výhrady proti podobě rozhodčího nálezu nejsou důvodem pro jeho zrušení.9. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. Ve shodě se soudem I. stupně je odvolací soud ohledně pravomoci RK předmětný spor mezi stranami projednat a rozhodnout, neboť ke zrušení žalobce došlo po sjezdu žalovaného konaném 28. 10. 2018, tedy až po podání rozhodčí žaloby, po řízení a po vydání rozhodčího nálezu, tedy v době, kdy žalobce byl vázán stanovami žalovaného. Odvolací soud posoudil, stejně jako soud I. stupně, že komise byla řádně ustavena a členové zvoleni a že v rozhodčím řízení nebyl žalobce nijak zkrácen na svých procesních právech, v řízení aktivně vystupoval. Rovně podle odvolacího soudu formální nedostatky namítané žalobcem nejsou zákonným důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu.10. Jestliže tedy soud I. stupně žalobu na zrušení rozhodčího nálezu zamítl pro nedostatek zákonných důvodů, vědom si zákonem vymezeného rozsahu přezkoumání rozhodčího nálezu, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně v řízení provedl dostatečné dokazování pro rozhodnutí jistě v potřebném rozsahu, s námitkami vzneseným v průběhu řízení se vypořádal, rozhodnutí řádně odůvodnil. Odvolací soud proto bez dalšího pro stručnost odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.11. Z uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, o nákladech odvolacího řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu tří úkonů právní služby, 2x podání a účast na jednání, včetně režijního paušálu a DPH.