6 Cmo 40/2021-201 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl ve věci již potřetí, a to usnesením ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 77 Cm 246/2015-154 tak, že „Usnesení přijatá členskou schůzí účastníka konané dne 16. 6. 2015 v bodě 5-způsob vystupování, podávání návrhů na členské schůzi, v bodě 13-schválení odměn členů v orgánech účastníka v rámci smluv o výkonu funkce a v bodě 14- stanovení mandátu pro orgány účastníka pro jejich činnost na další volené období, jsou neplatná.“ (výrok I.), „Účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“(výrok II.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že navrhovatelka se návrhem došlým soudu dne 16. 7. 2015 dožadovala vyslovení neplatnosti třech usnesení, a to bodu 5 způsobu vystupování, podávání návrhů na členské schůzi, v bodě 13 schválení odměn členů v orgánech účastníka v rámci smluv o výkonu funkce a v bodě 14 stanovení mandátu pro orgány účastníka pro jejich činnost na další volené období na členské schůzi družstva konané dne 16. 6. 2015 s tím, že schůze nebyla řádně svolána, když elektronická adresa nebyla členům družstva sdělena. Členové družstva byli odkázáni na facebook , právnická osoba, . Při přihlášení na facebook žadatel musel požádat o přijetí za přítele a čekat, až bude za přítele přijat. Navrhovatelka pozvánku na členskou schůzi obdržela i jejím vhozením do domovní schránky a pozvánka byla vyvěšena ve vestibulu domu. Dále soud uvedl, že navrhovatelka rozebírala nedostatky u jednotlivých usnesení členské schůze a v rámci ústního jednání konaného dne 10. 11. 2020 tvrdila, že se domáhá zrušení všech přijatých usnesení, a pokud zdůraznila body 5, 13 a 14 bylo to z toho důvodu, že směřovaly výhradně proti její osobě, když na nich bylo přijato, že hovořit na členské schůzi bude jen ten člen, který sdělí obsah usnesení, (co chce říci) a členská schůze odhlasuje, zda tento člen může na schůzi hovořit či nikoliv a dále v tom, že představenstvo není povinno odpovídat na všechny maily, podání, připomínky, odkazy… atd. tomu členu družstva, který představenstvo osloví a není ani povinno tomuto členovi sdělit, že na jeho podání nebude reagovat. Navrhovatelka má za to, že tato přijatá usnesení směřovala výhradně proti její osobě.3. Dále soud prvního stupně rekapituloval dosavadní průběh řízení, včetně důvodů (stručného obsahu) dvou kasačních rozhodnutí Vrchního soudu v Praze coby odvolacího soudu sp.zn. 6 Cmo 102/2019 a 6 Cmo 61/2020 s tím, že „při vší úctě a vědomí si toho, že je jeho povinností respektovat názor nadřízeného soudu, nicméně znovu, a to především s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 27 Cdo 800/2020-94 ze dne 28. 7. 2020, dospěl ke stejnému závěru jako v předchozích rozhodnutích.“ Následně soud prvního stupně toliko jen citoval z prezentovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vlastní odůvodnění je tak obsaženo pouze v odstavci 18. jenž zní následovně: „Stejný závěr lze, dle mínění soudu prvého stupně, vztáhnout i na projednávanou věc. Soud prvého stupně, respektujíc názor Nejvyššího soudu ČR, dospěl k závěru, že chybné svolání nejvyššího orgánu korporace je závažným porušením stanov a zákona samo o sobě a použití § 260 občanského zákoníku není na místě. Dotaženo ad absurdum, by si nakonec statutární orgán korporace u každého svolání nejvyššího orgánu, mohl sám určit, bez ohledu na zákon a stanovy, jakým způsobem bude právě na toto zasedání nejvyšší orgán svolán, což zákonodárce při vložení § 260 do občanského zákoníku jistě neměl na mysli. Při takovémto pochybení představenstva účastníka je bez významu zjišťovat, jaké závažné právní následky toto pochybení mělo na samotnou navrhovatelku, když použití § 260 obč. zák. nepřichází v úvahu. Pro tento závěr bylo bezvýznamné provádět další dokazování a zjišťovat jaké závažné důsledky mělo chybné svolání členské schůzi pro navrhovatelku, a proto soud již žádné dokazování neprováděl.“ A konečně v předposledním odstavci odůvodnění meritorního výroku rozhodnutí soud prvního stupně zmínil, že „Byť navrhovatelka u naposledy konaného ústního jednání dne 10. 11. 2020 tvrdila, že napadá celou členskou schůzi (všechna přijatá rozhodnutí), soud dospěl k závěru, že návrhem napadla jen tři usnesení, a to č. 5, 13 a 14, což plyne ze „závěru“ návrhu v němž výslovně uvádí, že „členská schůze nebyla svolána řádně, přijatá usnesení týkající se odměn členů orgánů BD, stručného jednacího řádu a upřesnění mandátu jsou v rozporu s právními předpisy.“ Soud tento závěr chápe tak, že důvodem neplatnosti těchto tří usnesení členské schůze je chybné svolání schůze.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:1) Opětovné pochybení v nerespektování závazného právního názoru a pokynu odvolacího soudu s tím, že věc by měla být přikázána jinému soudci.2) Soud prvního stupně rezignoval na doplnění dokazování a nezabýval se ani jednotlivými usneseními schůze, ani dalšími potencionálními důvody neplatnosti jednotlivých usnesení schůze.3) Schůze byla svolána tak, že všem jeho členům byla v dostatečném předstihu doručena pozvánka. Pozvánka byla doručena do poštovních schránek všech členů, což potvrzuje i sama navrhovatelka a dále byla pozvánka dne 30. 5. 2015 v 18:15 hod. vyvěšena na informační desce účastníka umístěné v přízemí domu. Pro zajištění maximální účasti na schůzi ještě účastník těm členům, kteří v domě trvale nebydlí, zaslal pozvánku e-mailem. Pozvánka byla též vyvěšena na facebookovém profilu 30. 5. 2015 v 17:54 hod.4) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2020 sp.zn. 27 Cdo 800/2020, jímž nově odůvodnil svůj přístup soud prvního stupně (dovodil, že chybné svolání schůze je závažným porušením stanov a zákona samo o osobě a použití § 260 o.z. není na místě) nedopadá na posuzovaný případ, když skutkové okolnosti jsou zcela rozdílné od posuzované věci.5) Zatímco v přecházejících dvou usneseních rozhodl soud prvního stupně o neplatnosti všech usnesení přijatých na předmětné schůzi, v nyní napadeném usnesení vyslovil neplatnost jen usnesení přijatých pod body 5, 13 a 14 s tím, že není zřejmé, proč až nyní reflektoval soud tuto skutečnost.6) Jednací řád členské schůze (bod č. 5 programu) byl přijat 95,92% hlasů přítomných členů účastníka, není v rozporu s právními předpisy ani ustanovením stanov.7) Usnesení schůze o výši odměn členů orgánů za rok 2015 (bod č. 13 programu) je fakticky nadbytečné, protože nárok na odměnu za výkon funkce vyplývá členům orgánům účastníka z řádně uzavřených smluv o výkonu funkce.8) Upřesnění mandátu představenstva družstva (bod č. 14 programu), které bylo přijato 95,92% hlasů přítomných členů účastníka, není v rozporu s právními předpisy ani ustanovením stanov, nijak nezkracuje práva členů družstva.5. Odvolatel navrhl změnit výrok I. usnesení tak, že „žaloba“ se v plném rozsahu zamítá a že navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. K odvolací námitce ad 1) odvolací soud uvádí, že rozhodující soudkyně dle sdělení Městského soudu v Praze již rezignovala na svoji funkci a s účinnosti od 1. 8. 2021 již není ve funkci soudkyně. Tím pádem bude v předmětné věci rozhodovat každopádně jiný soudce a není tak třeba výslovně věc jinému soudci přikazovat.8. Ohledně odvolací námitky ad 5) odvolací soud souhlasí s odvolatelem v tom, že soud prvního stupně vůbec neobjasnil, proč v průběhu řízení rozhodoval o odlišných předmětech řízení a nakonec rozhodl jen o třech usneseních členské schůze, ačkoli navrhovatelka napadla všechna přijatá usnesení, viz. níže. Již na první straně návrhu na zahájení řízení (na čísle listu 1) je nadpis „Žaloba návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva konané dne 16. 6. 2015“ a v prvním odstavci návrhu se uvádí „Podle § 242 ZOK - č. 90/2012Sb. podávám soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze bytového družstva (BD) konané dne 16. 6. 2015 pro rozpor přijatých usnesení s právními předpisy a pro rozpor s jejím řádným svoláním.“ Následuje část „Důvody pro podání návrhu“ Poslední část návrhu označila navrhovatelka jako „Závěr“, v němž uvedla toliko, že „Na základě výše uvedeného trvám na svém tvrzení, že členská schůze nebyla svolána řádně, přijatá usnesení týkající se odměn členů BD, stručného jednacího řádu a upřesnění mandátu jsou v rozporu s právními předpisy, kontrolní komise neposoudila stav přizpůsobení právních dokumentů BD ustanovením ZOK, nevyjádřila se ani k nepravdivým výrokům předsedy představenstva BD.“ Návrh však neobsahuje závěrečný petit, jak by měl soud dle navrhovatelky rozhodnout (vlastní navržený výrok soudu). Dle obsahu spisu soud prvního stupně svým „prvním“ usnesení ze dne 27. listopadu 2018 č. j. 77 Cm 246/205-36 rozhodl tak, že vyslovil neplatnost všech usnesení přijatých na předmětné členské schůzi. Ostatně první vě