6 Cmo 6/2021-311 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně uvedeným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 485 000,- se specifikovaným úrokem z prodlení a ve výroku II. žalobu v částce Kč 2 811 183,58 se specifikovaným úrokem zamítl, dále žalovanému ve výroku III. uložil povinnost vydat žalobci peněžní deník za období od 31. 12. 2015; konečně ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradu nákladů státu Kč 341,20 a ve výroku V. zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení Kč 204 851,55. V doplňujícím rozsudku pak soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů řízení Kč 58,80, tj. zbývající část svědečného z Kč 400,- (částečně již rozhodnuto ve výroku IV. rozsudku) a ve výroku II. a III. uložil oběma účastníkům zaplatit státu soudní poplatek ze žaloby, žalobci Kč 140 560,- a žalovanému Kč 26 250,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že žalovaný byl do konce roku 2015 jediným společníkem a jednatelem žalobce a že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 30. 12. 2015 převedl žalovaný svůj 100% obchodní podíl na , Anonymizováno, za Kč 220 000,-, který se z rozhodnutí společníka po odvolání žalovaného z funkce jednatele stal novým jednatelem žalobce. V řízení se pak soud I. stupně zabýval třemi v žalobě uplatněnými nároky proti žalovanému, k čemuž provedl rozsáhlé dokazování, jednak předloženými listinami citovanými v odůvodnění rozhodnutí, jednak řadou svědeckých výpovědí uvedených svědků a účastnickou výpovědí žalovaného.3. 1) Zaplacení částky Kč 485 000,-, kterou si žalovaný 1. 3. 2016 převedl z účtu žalobce na svůj účet v souvislosti s realizací zakázky pro uvedeného zákazníka žalobce; podle soudu I. stupně žalovaný neprokázal svoje tvrzení, že podle dohody s žalobcem byl oprávněn si tuto částku vybrat, čímž se bezdůvodně na úkor žalobce obohatil a s odkazem na § 2991 obč. zák. musí vydat, oč se obohatil. V této části tak soud I. stupně žalobě vyhověl.4. 2) Zaplacení částky Kč 2 811 183,58 uplatnil žalobce, dle soudu I. stupně nedůvodně. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že na účtu 211 pokladně měla být v rozhodné době částka přes 2,7 mil. Kč a měla tedy fakticky existovat, ale jak uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, „ty peníze nikde nejsou, ty peníze zřejmě byly utraceny nebo proinvestovány ve společnosti“. Soud I. stupně byl veden úvahou, že určitě nelze uvěřit tomu, že by žalovaný převáděl svůj obchodní podíl na , Anonymizováno, za Kč 220 000,-, když by v pokladně bylo přes 2,8 mil. Kč. Podle názoru soudu I. stupně je lhostejné, jak a kdy došlo k této chybě, za kterou odpovídá žalovaný, ale nikoli tak, že by měl tuto částku doplatit, ale maximálně ke státu, že to nezdanil jako fyzická osoba. Dále k tomu uvedl, že nabyvatel byl v době převodu obchodního podílu seznámen se stavem společnosti, s účetnictvím, a tudíž měl a mohl vědět o skutečném stavu v pokladně, v níž není částka 2,7 mil. Kč. V tomto rozsahu tak soud I. stupně žalobu zamítl.5. 3) K požadavku žalobce na vydání peněžního deníku soud I. stupně uvedl, že deník od 31. 12. 2015 žalobci předán nebyl a je povinností žalovaného, aby předal kompletní doklady, tedy i část tohoto deníku, což by neměl být problém, uvádí se v závěru odůvodnění rozhodnutí. Soud I. stupně proto žalovanému uložil povinnost vydat žalobci peněžní deník za období od 31. 12. 2015.6. O nákladech řízení pak soud I. stupně rozhodl podle výsledku řízení a podle poměru úspěchu v řízení přiznal žalovanému náklady za právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace. V doplňujícím rozhodnutí soud I. stupně uložil oběma účastníkům zaplatit soudní poplatek ze žaloby, který nebyl zaplacen při podání žaloby ani později, a dále rozhodl o zbývající části nákladů státu na svědečné.7. Rozsudek soudu I. stupně napadli odvoláním oba účastníci, vždy v částech směřujících v jejich neprospěch, žalobce proti výroku II. - V., žalovaný proti výroku I. a III., v tomto smyslu napadli i doplňující rozhodnutí. Žalobce navrhl zrušení rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu, v části týkající se vydání peněžního deníku pak požaduje opravu výroku III., tedy vymezeného období nikoli od 31. 12. 2015, ale naopak do tohoto data. Žalovaný navrhuje změnu rozhodnutí v části, v níž mu bylo uloženo peněžité plnění a vydání peněžního deníku, jímž nikdy nedisponoval. Dále žalovaný trvá na tom, že na základě dohody s žalobce realizoval zakázku dříve sjednanou a že za provedené dílo dostane zaplaceno.8. Žalobce v odvolání soudu I. stupně vytýká nesprávné a neúplné skutkové zjištění, neúplné dokazování, neprovedení navržených důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Podle žalobce soud I. stupně při rozhodování nerozlišoval mezi předmětem sporu mezi žalovaným jako bývalým jednatelem a žalobcem a otázkami převodu obchodního podílu. Rozhodné totiž je, zda žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z principu péče řádného hospodáře. Dále žalobce obsáhle popisuje pohyb účetních operací na účtu a v pokladně žalobkyně, příjmy a výběry, v rozhodném období rok 2015; namítá, že žalovaný neprokázal, že vybranou částku použil v prospěch společnosti, k tomu navržené důkazy soud I. stupně neprovedl, výpisy z účtu, účetnictví, závěrku a znalecký posudek.9. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu včetně řízení, jež mu předcházelo, a z níže uvedených důvodů, nedostatků skutkového zjištění a závažných procesních vad, napadené rozhodnutí zrušil. Před samotným zahájením odvolacího jednání odvolací soud poučil účastníky o předběžném právním názoru z hlediska hmotného a procesního s tím, že rozsudek soudu I. stupně pro vady neobstojí, a už s ohledem na protahování řízení a extrémní růst nákladů vedl účastníky k mimosoudnímu vyřízení věci. K jednání o smíru dal odvolací soud účastníkům dostatek času, více jak 4 měsíce, avšak podle jejich sdělení mezi účastníky ani v prodloužené lhůtě k dohodě nedošlo, tito byli schopni toliko navrhnout přerušení řízení. K tomu však odvolací soud nepřistoupil, a jak účastníkům ve výzvě sdělil, po marném uplynutí dané lhůty k jednání o smíru ve věci rozhodl.10. Nejprve je třeba soudu I. stupně vytknou nesprávné posouzení věci jak z hlediska hmotného práva, tak procesního, zda a v které části se mezi účastníky jedná o spor mezi podnikateli či mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu, zde žalovaným jako bývalým jednatelem. Na tom je pak závislé posouzení věcné příslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí věci, resp. části žaloby o zaplacení Kč 485 000,- z titulu vydání bezdůvodného obohacení, jež měl žalovaný získat, dle tvrzení žalobce, neoprávněným výběrem této částky z účtu žalobce 1. 3. 2016, k čemuž však došlo až po ukončení funkce jednatele k 30. 12. 2015. V tomto rozsahu by pak bylo třeba tuto část žaloby vyloučit k samostatnému projednání a nadřízenému soudu předložit k rozhodnutí o věcné příslušnosti dle § 104a občanského soudního řádu.11. V části žaloby o zaplacení Kč 2 811 183,58 z titulu náhrady škody vůči žalovanému jako bývalému jednateli je pak třeba se zabývat otázkou odpovědnosti žalovaného z hlediska jednání s péčí řádného hospodáře, při zachování zákonných principů povinnosti tvrzení a důkazní, tj. důkazního břemene. K tomu soud I. stupně provede potřebné dokazování, bude-li to z důvodu značného časového odstupu možné, a posoudí, zda vůbec nebo v jakém rozsahu žalovaný použil vybrané částky z účtu žalobce důvodně ve prospěch žalobce či neoprávněně pro vlastní potřebu. Konečně se znovu bude muset soud I. stupně zabývat návrhem žalobce na vydání peněžního deníku dle žalobního návrhu, bude-li to vůbec při zachování jeho existence vůbec možné, a to za období do 31. 12. 2015, v němž žalovaný vykonával funkci jednatele a z titulu výkonu funkce odpovídal za účetnictví společnosti, a nikoli po tomto datu, jak chybně v rozporu s petitem soud I. stupně rozhodl.12. Dále odvolací soud poukazuje na to, že soud I. stupně vedl řízení, aniž by byl ze žaloby zaplacen soudní poplatek, který byl účastníkům vyměřen až v samotném rozsudku; pak je ale třeba poplatkově prověřit, zda účastníci zaplatili poplatky za odvolání nebo zda platili pouze na základě uložené povinnosti v rozsudku.13. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 219a občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, aniž by se nadále zabýval vznesenými námitkami účastníků. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.