6 Cmo 61/2021-174 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci uplatněnou částku Kč 12 265,- se specifikovaným úrokem z prodlení a na náhradu nákladů řízení Kč 15 939,20. Jedná se o v pořadí druhé rozhodnutí ve věci samé, přičemž první rozsudek ze dne 5. 1. 2016, jímž soud I. stupně žalobu zamítl, odvolací soud k odvolání žalobce usnesením č. j. 6 Cmo 256/2016-67 ze dne 20. 11. 2017 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, doplnění dokazování.2. Soud I. stupně v novém řízení provedl podle pokynu odvolacího soudu dokazování předloženými listinami a zjistil, že dle předpisu záloh pro rok 2012 měl žalovaný zaplatit na náklady spojené se správou domu, pozemku, a za výdaje spojené se správou společenství a za služby celkem Kč 30 074,- a že po odečtení zaplacených záloh a přeplatku činí dluh žalovaného dle vyúčtování uplatněnou částku Kč 12 265,-. Podle rukou dopsaného textu na vyúčtování mělo být vyúčtování doručeno žalovanému vhozením do schránky žalovaného, který tato tvrzení a soudu předložené důkazy nepopíral. Soud I. stupně proto vycházel z tohoto vyúčtování a žalobě vyhověl. O nákladech řízení pak rozhodl dle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na jejich náhradu za vynaložené soudní poplatky a za právní zastoupení v rozsahu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby dle uvedené specifikace včetně režijního paušálu a DPH.3. Žalovaný podal proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání a navrhl jeho změnu a zamítnutí žaloby, dále požadoval náhradu nákladů řízení. Soudu I. stupně žalovaný vytýká, že se neřídil pokyny odvolacího soudu, žádné jiné důkazy neprovedl, a přitom rozhodl zcela opačně, než-li v předchozím rozhodnutí. Namítá, že celá řada důkazů, o něž soud I. stupně své rozhodnutí opírá, nebyla doložena, a že doklady údajně vhozené mu do schránky nedostal. Odvolatel dále uvádí, že podal na žalobce žalobu a poukazuje na negativní situaci ve společenství, hrubé mnohaleté porušování stanov, poškozování finančních zájmů, špatné hospodaření výboru s finančními prostředky, zmanipulované volby, nerespektování rozhodnutí členů atd.4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí soudu I. stupně, které považuje za věcně i právně správné, dále požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení. Námitky žalovaného má za zcela nedůvodné, žalovaný žádné skutečnosti a důkazy předložené v řízení vůbec nesporoval, ani v odvolání námitky nijak nezdůvodnil.5. Proti rozhodnutí soudu I. stupně podal odvolání též žalobce, a to v části týkající se nákladů řízení, výrok II., a navrhl změnu tak, že mu bude přiznáno právo na náhradu nákladů právního zastoupení celkem za 8 úkonů právní služby, tedy navíc ještě za předžalobní výzvu k zaplacení se základním právním a skutkovým rozborem a za sepis odvolání proti prvému rozhodnutí soudu I. stupně.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu přecházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, naopak odvolání žalobce do nákladů řízení je důvodné. Ještě před zahájením jednání odvolací soud poučil účastníky o předběžném náhledu na věc a vedl je ke smírnému vyřízení věci, už s ohledem na délku řízení a extrémní růst nákladů ve vztahu k vymáhané částce, avšak bezúspěšně.7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo na zaplacení dluhu ve výši Kč 12 265,- dle vyúčtování za rok 2012 do fondu oprav a za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný v průběhu řízení byl zcela pasivní, jeho námitka spočívala toliko v tvrzení, že žalobci ničeho nedluží, jednání (3x) u soudu I. stupně se neúčastnil, aniž by jakýmkoli způsobem plnil povinnost tvrzení a důkazní. Soud I. stupně tudíž vycházel z výsledku dokazování předloženými listinami, které byly vzhledem k pokročilosti časů vůbec k dispozici, zejména stanovami společenství, evidenčním listem, zápisem ze schůze shromáždění, vyúčtováním, přehledem vyúčtování za rok 2012, přehledem předpisů a proplácení, předžalobní výzvou. Po odečtení zaplacených záloh a přeplatku tak soud I. stupně uzavřel, že žalovaný dluží za rok 2012 žalobci uplatněnou částku.8. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů a právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. Provedeným dokazováním byla bezpečně zjištěna existence dluhu žalovaného v uvedené výši, když se soud I. stupně v novém řízení řídil pokynem odvolacího soudu a právním názorem vysloveným ve zrušovacím rozhodnutí.9. Jestliže tedy soud I. stupně přiznal žalobci uplatněnou částku, nelze takovému rozhodnutí vytknou pochybení. Soud I. stupně v řízení provedl dokazování v dostatečném rozsahu, rozhodnutí řádně odůvodnil. Odvolací soud tak pro stručnost odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí a na své předchozí rozhodnutí, v němž je vysloven názor na diskutovaný rozpor ze vzájemného vztahu záloh a vyrovnání úplaty po jejich konečném vyúčtování. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.10. Jinak je tomu ale s rozhodnutím o nákladech řízení, které odvolací soud shledal vadným z toho důvodu, že soud I. stupně žalobci nepřiznal náhradu za uvedené dva úkony právní služby, tj. za předžalobní výzvu a za odvolání proti prvému rozhodnutí soudu I. stupně, aniž by tuto redukci jakkoli zdůvodnil. Podle zásady úspěchu v řízení vyslovené v § 142 odst. 1 o. s. ř. tak měla být žalobci přiznána náhrada i za tyto dva vykonané úkony právní služby. Odvolací soud proto v této části rozhodnutí soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil. V souladu s výsledkem odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení a žalobci přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby včetně režijního paušálu a DPH (vyjádření k odvolání a účast na jednání).