6 Cmo 82/2021-100 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 22. února 2018 doručenou soudu prvního stupně dne 23. února 2018 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 198 000 Kč. Uvedla, že je jedinou dědičkou po , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl členem žalovaného s právem nájmu družstevního bytu č. 23 nacházejícím se v 5. nadzemním podlaží v domě č. p. , adresa, . Členství v účastníkovi právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo na základě dohody o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu družstevního bytu uzavřené 13. ledna 2014 mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným družstvem. Právní předchůdce žalobkyně nabyl tedy v souladu s uvedenou dohodou stejný členský podíl jako mají ostatní členové v družstvu a již na tomto podkladě má žalobkyně právo na zaplacení žalované částky. Na členské schůzi družstva dne 23. 2. 2016 bylo rozhodnuto o prodeji členských podílů spojených s nájmem bytu s tím, že bylo odhlasováno, že „částka z prodeje se rozúčtuje mezi členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“. Jednalo se o byt č. 4 (p. , jméno FO, - další členský vklad vztahující se k nájmu tohoto bytu ve výši 2 503 000 Kč) a byt č. 2 (paní , jméno FO, - další členský vklad vztahující se k nájmu tohoto bytu ve výši ve výši 2 049 050 Kč), celkem šlo tedy o částku 4 552 050 Kč. Na dotaz, proč mu nebyl vyplacen podíl z prodeje bytu č. 23, mu tehdejší předsedkyně družstva odpověděla emailem, že „Každopádně ohledně rozdělení peněz za prodej vašeho bytu nejste zahrnut právě z toho důvodu, že právě vy jste ten, který si byt koupil. Při jeho prodeji jste formálně nebyl členem a není logické vyplatit podíl kupujícímu. Avšak družstvo bude prodávat další dva nájemní byty, kde již nárok mít budete.“ Poté, co otec žalovaného zemřel, vyplatil žalovaný žalované částky ve výši 198 000 Kč ostatním 22 členům družstva, ovšem nikoli na účet žalobkyně nebo jejího právního předchůdce. Žalovaný odmítl plnit i přes druhou výzvu právního zástupce.2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. října 2020 č. j. 77 Cm 21/2018 - 58 rozhodl tak, že „Žaloba o zaplacení částky 198 000 Kč s přísl. se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 45 108,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“(výrok II.).3. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Dne 13. ledna 2014 byla mezi žalovaným a , tituly před jménem, , jméno FO, , uzavřena smlouva, kterou byly mezi nimi ujednány podmínky, za kterých , tituly před jménem, , jméno FO, vznikne členství v žalovaném s právem nájmu bytu č. 23 v domě č. p. 1285 … (dohoda o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu k družstevnímu bytu ze 13. ledna 2014). Konkrétně bylo mezi nimi ujednáno, že žalovaný přijme , tituly před jménem, , jméno FO, za člena, s jehož členským podílem bude spojeno právo nájmu k výše uvedenému bytu, a uzavře s ním nájemní smlouvu k tomuto bytu (čl. II. odst. 1 a 2 této dohody), a že , tituly před jménem, , jméno FO, zaplatí žalovanému částku 1.140.000 Kč, čímž bude splněna vkladová povinnost , tituly před jménem, , jméno FO, (čl. II odst. 5 a 7 této dohody). Dne 16. ledna 2014 přijal žalovaný , tituly před jménem, , jméno FO, za svého člena s právem nájmu výše uvedeného bytu. Smlouvou z 8. února 2017 pak bylo mezi žalovaným a , tituly před jménem, , jméno FO, dohodnuto, že žalovaný převede, mimo jiné, výše uvedený byt, do vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, , a to bezúplatně (smlouva o převodu vlastnictví bytové jednotky z 8. února 2017). Dne 23. února 2016 se konalo zasedání členské schůze žalované, na kterém bylo členskou schůzí, mimo jiné, rozhodnuto, že byty žalovaného, k nimž nemá žádný člen žalovaného právo nájmu, budou prodány třetím osobám a že výtěžek z prodeje bude rozúčtován mezi členy, kteří se podíleli na pořízení bytu (zápis ze zasedání členské schůze žalovaného konaného 23. února 2016). Tuto skutečnost tvrdí a dokládá žalobkyně zápisem ze zasedání členské schůze žalovaného konaného 23. 2. 2016 a screenem této stránky zápisu členské schůze z obrazovky počítače k datu 26. 7. 2017. Soudu však byl ze strany žalovaného rovněž doložen zápis ze stejné členské schůze, kde je však uvedeno, že „….byty budou prodány třetím osobám a že výtěžek z prodeje bude rozúčtován mezi zakládající členy, kteří se podíleli na pořízení bytu“. , tituly před jménem, , jméno FO, přípisem z 21. 6. 2017 žádal žalovaného o vyplacení podílu z prodeje bytů. Dále dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně je jedinou dědičkou po svém otci, , jméno FO, , narozeném 14. listopadu 1944 a zemřelém 12. září 2017 (potvrzení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 32 D 1063/2017-208 z 8. listopadu 2017). Z rozhodnutí však neplyne, že jako dědička po , tituly před jménem, , jméno FO, , nabyla i členský podíl vážící se k bytu uvedenému v předchozí části tohoto usnesení (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 32 D 1063/2017-202 z 8. listopadu 2017).4. Po citaci § 1479, věta první o.z., § 1670 a 1789 o.z. soud dále uvedl, že dům s pozemkem odprodávala Městská část Praha 7 a že v domě byly tzv. volné byty, u několika bytů nikomu nesvědčilo právo nájmu. Mezi členy družstva bylo proto dohodnuto, že za tyto byty zaplatí členové družstva (zakládající členové družstva), aby vůbec mohlo dojít k privatizaci domu. Tito členové družstva potom spláceli hypotéku formou měsíčních splátek. Otec žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, se v lednu 2014 stal členem družstva a od žalovaného koupil členský podíl s právem nájmu k bytu č. 23 … za cenu 1 140 000 Kč (dohoda o podmínkách vzniku členství v družstvu s právem nájmu k družstevnímu bytu ze dne 13. 1. 2014). Po jeho smrti se jedinou dědičkou stala dcera , tituly před jménem, , jméno FO, - žalobkyně (rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 32 D 1063/2017). Jde o nástupnictví do všech práv a závazků zůstavitele (s výjimkami uvedenými v § 1475 odst. 2 o.z. a v některých zákonech, které upravují přechod některých práv zůstavitele v případě jeho smrti jinak - viz např. § 737 odst. 2 z. o. k.), které musí být především v řízení o pozůstalosti řádně vyšetřeny a poté potvrzeny soudním komisařem v dědickém rozhodnutí. Z ust. § 1670 o.z. jasně vyplývá, že dědictví dědici nabývají až na základě potvrzení soudem s účinky ke smrti zůstavitele. Ačkoliv soud žalobkyni vyzval k prokázání, že se stala dědicem i členského podílu v žalovaném, tedy nechť doloží dědické rozhodnutí, jehož předmětem bude i členský podíl, žalobkyně takové rozhodnutí soudu nedoložila. Absence takového dokladu má za následek, že žalobkyně neprokázala, že by zdědila i členský podíl. Pro projednávanou věc to znamená, že se dosud nestala členem žalovaného a nemá aktivní legitimaci k podání žaloby s tím tento důvod je důvodem pro zamítnutí žaloby.5. Nadto soud prvního stupně pro případ existence právního názoru uvedl, že pokud je zde jediná dědička, která zdědí veškerý majetek po zůstavitelovi, automaticky zdědí i členský podíl v družstvu, i když o něm nebylo v dědickém řízení rozhodováno, následující. Žalobkyně dovozuje svoje právo na vyplacení částky jednak z toho, že se stala univerzální dědičkou po zemřelém otci a jednak z rozhodnutí členské schůze z 23. 2. 2016. Soud vzal za prokázané, že na zasedání členské schůze bylo skutečně přijato usnesení, kterým bylo schváleno rozdělení částky z prodeje předmětných bytů mezi členy, kteří se na pořízení těchto bytů podíleli. Současně však bylo zjištěno, že žalobkyně není členem té skupiny členů, která se na pořízení těchto bytů podílela, a to proto, že na ni nebyly rozúčtovávány splátky pořizovací ceny těchto bytů. Podle § 1789 o.z. sice platí, že dlužník je povinen splnit svůj dluh věřiteli, avšak jak bylo v řízení zjištěno, žalovaný žalobkyni ničeho nedluží a žalobkyně není v postavení věřitele. V případě, že by k zamítnutí žaloby nedošlo z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, soud by žalobu zamítl z tohoto důvodu. Žalobkyně poukázala na dva různé texty přijatého usnesení členské schůze žalovaného z 23. 2. 2016, ze kterých soud vycházel, kdy v jednom zápise (podle žalobkyně správném zápise) je uvedeno, „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“ a v druhém (podle žalobkyně upraveném zápise) je uvedeno, že „prodej-částka z prodeje se rozúčtuje mezi zakládající členy, kteří se na pořízení bytu podíleli“. Samozřejmě by nemělo docházet k tomu, že vedle sebe existují dva zápisy z téže schůze s ne úplně totožným textem. V tomto případě však nebylo třeba provádět dokazování ohledně správnosti zápisu přijatého usnesení, neboť význam textu je stejný - v obou případech se jedná o skupinu členů družstva, kteří financovali volné byty, uzavřel soud prvního stupně.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. V odvolání vznesla tyto stěžejní odvolací námitky:1) Nesprávný je závěr soudu prvního stupně o tom, že k tomu, aby se st