6 Cmo 94/2021-133 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 11. 2. 2019 domáhala se žalobkyně, aby soud zrušil rozhodčí nález vydaný dne 9. 7. 2015 rozhodcem , Anonymizováno, pod č. j. Rozh 1147/2015-15 (dále jen „rozhodce“ a „rozhodčí nález“). Rozhodčím nálezem jí bylo uloženo zaplatit žalovanému částku 70 601 Kč, smluvní pokutu 77 940 Kč plus příslušenství a náklady řízení. Rozhodce rozhodl na základě smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovaný žalobkyni částku 109 000 Kč. Žalobkyně na splátkách úvěru zaplatila celkem 172 070 Kč, tedy jistinu úvěru přeplatila o 63 070 Kč. Přesto po ní žalovaný požaduje uhradit navíc částku přiznanou rozhodčím nálezem, tedy celkem 242 671 Kč plus náklady řízení, tedy celkové náklady úvěru činí 75 % ročně. Smlouva o úvěru je podle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy a rozhodce není nestranný, neboť je na žalovaném ekonomicky závislý. Je-li neplatná smlouva o úvěru, je podle žalobkyně neplatná i rozhodčí doložka. Žalobkyně uvedla, že k podání žaloby byla vyzvána usnesením Okresního soudu pro , adresa, , č. j. 36 EXE 3425/2015-32.2. Usnesením ze dne 26. 4. 2019, č. j. Ncp 232/2019-10, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové.3. Žalovaný ve svém vyjádření především namítl opožděnost žaloby a uvedl, že žalobkyně netvrdí žádný důvod neplatnosti rozhodčího nálezu podle § 35 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení ve znění zákona č. 258/2016 Sb. K samotné rozhodčí doložce potom argumentoval judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu se závěrem, že seznam rozhodců v rozhodčí doložce je dán dopředu, je jasný, neměnný a uzavřený a samotný fakt, že rozhodce rozhoduje ve více věcech téhož žalobce, ještě nezakládá jeho podjatost. Ani případná neplatnost smlouvy o úvěru nemá bez dalšího za následek neplatnost rozhodčí doložky. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout.4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.), a žalovanému přiznal náklady řízení (výrok II.). Vycházel ze znění zákona o rozhodčím řízení po novele č. 258/2016 Sb., neboť jeho přechodná ustanovení se žalob o zrušení rozhodčích nálezů netýkají. Zjistil, že rozhodčí nález byl žalobkyni doručen 25. 7. 2015 uložením zásilky. Ve lhůtě stanovené § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení žalobkyně žalobu na zrušení rozhodčího nálezu nepodala. Učinila tak až poté, co Okresní soud pro , adresa, usnesením ze dne 25. 6. 2018, č. j. 36 EXE 3425/2015-32, přerušil exekuční řízení k vymožení rozhodčího nálezu a žalobkyni uložil, aby do 30 dnů od právní moci usnesení podala u příslušného soudu žalobu o zrušení rozhodčího nálezu (dále jen „exekuční usnesení“). Usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2018. Žalobkyně sice žalobu o zrušení rozhodčího nálezu podala u Okresního soudu v , adresa, dne 30. 7. 2018, avšak řádně v něm nepokračovala, pročež posledně jmenovaný soud usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 23 C 27/2019-65, řízení zastavil. Žalobu v projednávané věci žalobkyně podala až 11. 2. 2019, po uplynutí lhůty 30 dnů stanovené exekučním usnesením, tedy opožděně. Žalobkyně navíc neuvedla žádný důvod, pro který by rozhodčí nález mohl být podle § 35 odst. 1 písm. a) zákona o rozhodčím řízení zrušen - tvrzení, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a rozhodce byl na žalovaném ekonomicky závislým, takovými důvody nejsou.5. Žalobkyně se odvolala proti všem výrokům napadeného rozsudku. Zopakovala svou argumentaci ze žaloby, podle které žalovaný požaduje za úvěr ve výši jistiny 109 000 Kč uhradit celkem 242 671 Kč bez úroku z prodlení a nákladů řízení, z čehož 172 070 Kč již žalobkyně uhradila. Rozhodčí nález tak přiznal žalovanému nárok nemravný, nezákonný, a tedy ve smyslu § 31 písm. f) zákona o rozhodčím řízení nedovolený. Zopakovala i svou argumentaci ekonomickou závislostí rozhodce na žalovaném a upozornila, že tuto otázku soud prvního stupně zcela ignoroval. Žalobkyně navrhovala napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaný ve svém vyjádření upozornil, že v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla zákonem omezena výše smluvní pokuty a smluvní pokuta v sazbě 0,5 % z dlužné částky denně byla ustálenou judikaturou považována za nerozpornou s dobrými mravy. Žalobkyně byla ve smlouvě velkými písmeny informována, jak velkou jistinu si půjčuje, kolik zaplatí splátek a v jaké výši a kolik na úvěr zaplatí celkem. Žalobkyně nebyla nucena smlouvu uzavřít, mohla využít nabídek konkurenčních subjektů nebo se omezit ve spotřebě. K ekonomické závislosti rozhodce potom žalobkyně nic netvrdila a nenavrhovala žádné důkazy. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Zákonem č. 258/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, byla do § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, doplněna výjimka, podle které nelze uzavřít rozhodčí smlouvu o rozhodnutí majetkových sporů ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel.9. Stejnou novelou bylo vypuštěno písm. b) z § 35 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, který do té doby zněl: „I když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, bez ohledu na lhůtu stanovenou v § 32 odst. 1, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu i tehdy, jestliže (a) rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d) nebo f), (b) jsou důvody pro zrušení rozhodčího nálezu vydaného ve sporu ze spotřebitelské smlouvy podle § 31 písm. a) až f), h) nebo pokud jsou dány důvody podle § 31 písm. g) a rozhodčí nález neobsahuje poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu, (c) strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno, (d) ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.“10. Přechodná ustanovení čl. IX novely č. 258/2016 Sb. potom stanovila, že platnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy (odstavec 1), a rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2).11. Novela č. 258/2016 Sb. tak posílila ochranu spotřebitelů tím, že zakázala rozhodčí smlouvy ve spotřebitelských sporech. V souvislosti s tím byla ze zákona vypuštěna ustanovení, která přinášela zvýšenou ochranu spotřebitele v rozhodčím řízení mj. i tím, že rozšiřovala důvody, pro které mohl spotřebitel podat žalobu o zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud je proto toho názoru, že pojem „rozhodčí řízení“ v přechodném ustanovení čl. IX odst. 2 novely je třeba vyložit extenzivně tak, že se vztahuje i na žaloby o zrušení rozhodčích nálezů vydaných ve sporech podle rozhodčích smluv uzavřených před účinností novely. V opačném případě by totiž spotřebitel ztratil v řízení o zrušení rozhodčího nálezu ochranu, kterou mu přiznávalo znění zákona o rozhodčím řízení před citovanou novelou. Výklad novely zákona by se tak dostal do rozporu s jejím účelem, jemuž by měl podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ustoupit. (shodně srov. Svoboda, K. Aktuální problémy se zastavením exekuce z rozhodčího nálezu. Obchodněprávní revue č. 4/2018). Odvolací soud má tak považuje právní názor soudu prvního stupně o rozhodném znění zákona č. 216/1994 Sb. za nesprávný. Rozhodným zněním je v projednávané věci znění před novelou č. 258/2016 Sb., která nebyla účinnosti 1. 12. 2016 (dále jen „z. r. ř.“).12. Podle § 31 z. r. ř. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže (a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, (b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, (c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, (d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, (e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, (f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, (g) rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, (h) rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v § 3 odst. 5, popř