7 Cmo 18/2022-180 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též jen „soud“) nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku.2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 357 000 000 Kč. Žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku, rozhodnutím ze dne 19. 5. 2015, č. j. 72 Cm 76/2014-105 soud rozhodl tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl usnesením ze dne 6. 1. 2016, č. j. 7 Cmo 260/2015-113, tak, že se rozhodnutí ze dne 19. 5. 2015. č. j. 72 Cm 76/2014-105 ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že závěr soudu prvního stupně o tom, že se v nadepsané věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva žalobcem z důvodu, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, č. j. 14 Cmo 440/2008-472, který závazně řeší předběžnou otázku rozhodnou pro nadepsané řízení, nebyl dosud odklizen, když bylo v řízení před soudem prvního stupně o žalobě na obnovu řízení rozhodnuto tak, že tato se zamítá, nelze použít, neboť nebylo možné s jistotou uzavřít, že odkazované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, č. j. 14 Cmo 440/2008472 nebude odklizeno. Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 6. 1. 2016, č. j. 7 Cmo 260/2015-113 rovněž uvedl, že soud prvního stupně zváží možnost přerušení nadepsaného řízení ve vztahu k řízení o obnově řízení ve věci vedené Městským soudem v Praze po sp. zn. 49 Cm 292/2001. Soud tedy řízení přerušil a poté, co odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, když bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 49 Cm 292/2001, neboť Vrchní soud v Praze rozhodnutím ze dne 29. 3. 2021, č. j. 14 Cmo 191/2020-484, potvrdil rozhodnutí nadepsaného soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 49 Cm 38/2013-382, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce na obnovu řízení, usnesením ze dne 26. 4. 2021, č j. 72 Cm 76/2014-127 rozhodl tak, že se v řízení pokračuje.3. Žalobce poté opětovně vyzval k doložení vyplněného „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ (dále i jako „prohlášení“). Žalobce k výzvě vyplněné prohlášení soudu zaslal. Dle prohlášení žije sám, má příjem z invalidního důchodu ve výši 16 815 Kč měsíčně, nemá jiné příjmy, nevlastní nemovité věci, nemá majetek větší hodnoty, nemá úspory, nemá vyživovací povinnosti, dluhy má ve výši přesahující 20 milionů Kč, má měsíčně výdaj na místních poplatcích ve výši 498 Kč a na nájemném ve výši 6 780 Kč.4. Soud dospěl k tomu, že podmínka pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a sice že nesmí jít o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, není splněna, neboť v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 292/2001 bylo pravomocně rozhodnuto o otázce, která je otázkou předběžnou v daném řízení, a to, že žalovaný je a v rozhodném období byl vlastníkem a držitelem 20 kusů akcií na majitele společnosti , Anonymizováno, . o jmenovité hodnotě 50 000 Kč/kus a kterou soud není oprávněn znovu posuzovat, přičemž na jejím znovuposouzení postavil žalobce předmětnou žalobu. Též uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce svou žalobu v nadepsané věci založil právě na opětovném posouzení této otázky, lze uzavřít, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když tato předběžná otázka, rozhodná pro úspěch žalobce v nadepsané věci byla již pravomocně vyřešena, neboť rovněž i žaloba na obnovu uvedeného řízení ve věci sp. zn. 49 Cm 292/2001 byla již pravomocně zamítnuta rozhodnutím nadepsaného soudu ze dne 11. 3. 2020, č. j. 49 Cm 38/2013-382, když Vrchní soud v Praze rozhodnutím ze dne 29. 3. 2021, č. j. 14 Cmo 191/2020-484 toto rozhodnutí potvrdil. Soud dále konstatoval, že nezkoumal poměry žalobce, když již nesplněním uvedené podmínky nelze osvobození od soudních poplatků žalobci přiznat. Soud proto osvobození od soudních poplatků žalobci nepřiznal.5. Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal. Uvedl, že právní hodnocení soudu je nesprávné, neboť ačkoliv je rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení v právní moci, žalobce podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 14 Cmo 191/2020-484 dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné. Má za to, že podané dovolání je důvodné. Rozhodnutí o návrhu žalobce na obnovu řízení tedy nelze považovat za definitivní. V případě, že by byl žalobce s dovoláním úspěšný a obnova řízení by byla povolena, tak by v případě potvrzení napadeného usnesení hrozilo promlčení jeho pohledávky. Navrhl, aby odvolací soud usnesení změnil tak, že návrhu vyhoví.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle ust. § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudního poplatku, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, zcela může předseda senátu přiznat účastníkovi osvobození od soudního poplatku jen výjimečně, jsou-li pro to závažné důvody.8. V daném případě žalobce dovozuje předmětný nárok zejména ze skutečnosti, že byl ode dne 27. 4. 2001 jediným akcionářem společnosti , Anonymizováno, , přičemž nemohl vykonávat svá akcionářská práva, když se za jediného akcionáře společnosti prohlásil žalovaný, čímž způsobil žalobci škodu, které se nyní domáhá. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 14 Cmo 440/2008-472 rozhodl tak, že potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ve výrocích I., II. a III., kterým tento rozhodl, že se určuje, že rozhodnutí , Jméno žalobce, , r. č. , RČ, , o němž byl sepsán notářský zápis , tituly před jménem, , Anonymizováno, , notářky se sídlem , adresa, , ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. , Anonymizováno, , a rozhodnutí ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. , Anonymizováno, , není rozhodnutím jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti , Anonymizováno, ., IČ , IČO, (výrok I.) a že se určuje, že žalobce (, právnická osoba, . – nyní žalovaný) je vlastníkem a držitelem 20 kusů akcií na majitele o jmenovité hodnotě 50 000 Kč série A čísel 000001/20 až 000020/20 společnosti , Anonymizováno, . (výrok II.). Tento rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5. 2. 2010 a bylo jím pravomocně rozhodnuto o tom, že společnost , právnická osoba, . je vlastníkem předmětných akcií společnosti C&C, přičemž toto rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, kterými byli společnost , právnická osoba, . i , Jméno žalobce, i pro civilní soudy, které jsou jím vázány. Tímto rozhodnutím byla autoritativně vyřešena otázka, kdo je jediným akcionářem společnosti , Anonymizováno, . Tato otázka je v nyní posuzovaném řízení předběžnou otázku, na jejímž znovuposouzení postavil žalobce svoji žalobu, kterou není soud oprávněn znovu posuzovat, pokud nedojde k „odklizení“ tohoto již pravomocného rozsudku. Jednou z možností, jak toto rozhodnutí „odklidit“ by bylo podání žaloby na obnovu řízení. Žalobce žalobu na obnovu řízení podal (původně šlo o řízení Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 292/2001), předmětná žaloba žalobce na obnovu řízení byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2014, č. j. 49 Cm 38/2013-382 a k odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2015, č. j. 14 Cmo 191/2020 – 484 potvrdil uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, čímž toto rozhodnutí nabylo právní moci. Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že podmínka pro přiznání osvobození od soudních poplatků, že nesmí jít o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, není splněna, návrh proto zamítl.9. Odvolací soud dále konstatoval, že již ve svém rozhodnutí vydaném v dané věci (7 Cmo 260/2015-113) učinil závěr, že pokud by nedošlo ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu předmětného řízení, je možno uzavřít, že se v tomto řízení jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Odvolací soud proto v souladu s tímto svým již dříve vyjádřeným názorem uzavřel shodně jako soud prvního stupně, že za dané výše popsané situace se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.10. Na uvedeném závěru nic nemění v odvolání namítaná skutečnost, že žalobce podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2015, č. j. 14 Cmo 191/2020 – 484, kterým tento potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, dovolání. Rozhodnou skutečností totiž je, že vedené rozhodnutí je v právní moci.11. Soud prvního stupně rozhodl správně, pokud návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl.12. Odvolací soud se zřetelem k výše uvedeným důvodům napadené usnesení potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.13. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí.