8 Cmo 28/2022-80 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku soud rozhodl takto: „ Soud přiznává , právnická osoba, ., identifikační číslo , IČO, , se sídlem , adresa, likvidátorovi obchodní společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, identifikační číslo , IČO, , sídlem , adresa, , odměnu za provedenou likvidaci ve výši 8 000 Kč.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „ Soud přiznává , právnická osoba, ., identifikační číslo , IČO, , se sídlem , adresa, likvidátorovi obchodní společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, identifikační číslo , IČO, , sídlem , adresa, , náhradu hotových výdajů ve výši 2 223 Kč.“2. V odůvodnění rozhodnutí soud konstatoval, že usnesením č. j. 38 Cm 47/2018-40 ze dne 10. 7. 2020 rozhodl o zrušení společnosti , právnická osoba, .., nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora.3. Pokud jde o odměnu likvidátora, zde soud prvního stupně odkázal na dikci ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uvedl / odst. 4 odůvodnění rozhodnutí/: „Vzhledem k průběhu likvidace, popsané ve zprávě likvidátora, výsledku likvidace a zejména k rychlosti likvidace, považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 8 000 Kč.“4. K otázce hotových výdajů soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na dikci ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., rekapituloval dále vyčíslení jednotlivých položek, jež likvidátorovi přiznal, přičemž finální suma činila 2 223 Kč. Jednalo se o částku 2 178 Kč za zveřejnění oznámení v Obchodním rejstříku a poštovné v doložené výši 45 Kč, nikoliv ve výši 47 Kč, jak bylo požadováno.5. Dále z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud likvidátorovi nepřiznal náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny likvidátora, neboť v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tato položka není upravena, tedy se nepovažuje za součást odměny likvidátora.6. Závěrem soud poukázal na skutečnost, že odměna za provedenou likvidaci a náhrada hotových výdajů bude likvidátorovi vyplacena ze státních prostředků po právní moci usnesení.7. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti rozhodnutí o odměně likvidátora /bod I. výroku/, likvidátor namítal, že přiznaná odměna je naprosto nedostatečná za situace, že „ časová dotace likvidace“ činila celkem 30,5 hodiny, přičemž soud nijak nezdůvodnil, z jakého důvodu odvolateli nepřiznal odměnu v jím požadované výši, dostatečně nezdůvodnil ani, proč mu nepřiznal daň z přidané odměny.8. Na podporu svého přesvědčení o nedostatečné výši přiznané odměny odvolatel namítal, že likvidátor z odměny hradí kromě zákonných odvodů i odborný personál a fixní náklady na provoz kanceláře. Má za to, že by bylo absurdní, kdyby měl mít likvidátor jmenovaný z řad insolvenčních správců, s obligatorní profesní kvalitou danou právními předpisy /zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek/ a odpovědností a povinnostmi vyplývajícími z výkonu funkce statutárního orgánu /její vnitřní a vnější působnosti/, nárok na odměnu pouze v takové výši.9. V dané souvislosti odvolatel rovněž poukázal na hodinovou sazbu advokáta a na odměnu insolvenčního správce v počáteční fázi insolvence.10. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.11. Rozhodnutí v rozsahu, jímž byla přiznána náhrada hotových výdajů, zůstalo odvoláním nedotčeno a není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.12. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.13. Jmenování likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, předvídá ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.14. Podle ustanovení § 195 občanského zákoníku odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.15. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců.16. Podle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20.000,- Kč.17. Byť z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami byl soud veden, pokud přiznal odměnu likvidátora v částce 8.000 Kč, respektive odůvodnění v otázce výše přiznané odměny je poněkud kusé, tak soudní praxi v obdobných případech, jak vysvítají z obsahu spisu /2x zveřejněná informace o likvidaci společnosti a výzvy k přihlášení pohledávek v obchodním věstníku, zpracování účetní závěrky, v souvislosti s pátráním po majetku likvidované společnosti zjištěná neexistence tohoto majetku, absence přihlášených pohledávek/, odpovídá částka odměny ve výši 10 000 Kč, tuto částku tedy lze považovat za přiměřenou. V tomto směru existuje bohatá judikatura.18. Např. v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, jímž byla rovněž likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč v režimu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 352/2013 Sb., se mimo jiné uvádí: „Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“19. Dále je v citovaném rozhodnutí rovněž akcentována okolnost, že „ rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“20. Dále Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. 14 Cmo 421/2019-42 ze dne 11. února 2020 poukázal na situaci, že v tehdy posuzovaném případě šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existovala jen formálně bez jakéhokoli zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. „V takových případech se rozhodovací praxe ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč.“ V tomto směru je v odůvodnění rozhodnutí odkazováno na příslušnou judikaturu odvolacího soudu.21. Shrneme-li argumentaci odvolacího soudu v citovaných rozhodnutích, od níž odvolací soud neshledává důvod se v posuzovaném případě odchýlit, navíc na obdobných, respektive shodných úvahových východiscích je postavena i řada dalších rozhodnutí, na něž soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují, tak pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak /obecně/ využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, přičemž o odměně rozhodoval za situace, že odměna se stanovuje v režimu ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za přiměřenou výši odměny v typově nenáročné likvidaci je třeba považovat částku 10 000 Kč.22. Ve shodě s ustálenou judikaturou pak odvolací soud konstatuje, že maximální výši odměny likvidátora v částce 20 000 Kč lze přiznat je výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací. O to se v daném případě nejednalo.23. Pokud jde o požadavek na přiznání daně z přidané hodnoty k přiznané odměně likvidátora, tomuto nelze vyhovět. Náhradu za daň z přidané hodnoty by bylo možno přiznat jen na základě výslovné právní úpravy, ta ovšem není dána. Ustálená rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze při rozhodování o odměně likvidátora, konstantně nepřisvědčuje požadavku na analogické použití zákonné úpravy, dané ustanovením § 38 insolvenčního zákona.24. Odvolací soud při respektování ustálené soudní praxe změnil v napadeném rozsahu usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř., jak ve výroku uvedeno.