9 Cmo 118/2022-128 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze dne 25. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jí měl způsobit jako předseda jejího představenstva a generální ředitel. Podle žaloby uzavřel žalovaný jako předseda představenstva s věřitelem , Anonymizováno, smlouvy o půjčce, a to dne 7. 11. 2011 na částku 10 000 000 Kč splatnou 30. 12. 2011, dne 22. 11. 2011 na částku 20 000 000 Kč splatnou 30. 12. 2011 a dne 1. 2. 2012 na částku 5 000 000 Kč splatnou 30. 3. 2012. Splatnost prvních dvou půjček byla dodatkem odložena na 30. 3. 2012. Žalovaný znal dobře ekonomickou situaci žalobkyně a dobře věděl, že žalobkyně nebude schopna půjčky splatit. Vědom si svého nekalého jednání, žalovaný z funkce předsedy představenstva úmyslně odstoupil, aby nemusel závazky z uvedených půjček řešit. Navíc s půjčenými penězi nakládal tak, že je v širokém spektru použil, a to i k výplatě vlastních vysokých odměn za výkon funkce předsedy představenstva a generálního ředitele. Tyto odměny mu žádný akcionář nikdy neschválil. Podle žalobkyně dosud neuplynula promlčecí doba, která je desetiletá, neboť žalovaný porušoval své povinnosti péče řádného hospodáře opakovaně a zcela úmyslně. Žalobkyně již v žalobě požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, neboť je v konkursu vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 1293/2014, a nemůže tedy nakládat se svým majetkem sepsaným v majetkové podstatě.2. Usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. 73 Cm 34/2021-57, vyslovil Krajský soud v Praze svou místní nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).3. K žalobě se rovněž vyjádřil žalovaný, který namítal, že žaloba je neurčitá a nesrozumitelná a není z ní jasné, čeho a pro koho se žalobkyně domáhá, žalobkyně není k podání návrhu aktivně legitimována, její nárok je promlčen, pohledávku z půjček, které jsou předmětem sporu, přihlásil , právnická osoba, , resp. Písecká investiční, do insolvenčního řízení, ve kterém byly popřeny. Písecká investiční proti žalovanému podala několik šikanózních žalob o zaplacení sporných pohledávek. U žalobkyně působil žalovaný pouze po dobu 4 měsíců, vždy postupoval v souladu s péčí řádného hospodáře. Sporné půjčky poskytl , právnická osoba, žalobkyni dobrovolně a při znalosti negativní ekonomické situace žalobkyně, a v půjčování žalobkyni pokračoval i po odchodu žalovaného z funkce. Navrhoval zamítnutí žaloby.4. Usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. 9 Cmo 39/2022-113, potvrdil podepsaný soud jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 3. 2022, č.j. 79 Cm 66/2021-104, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a neustanovil jí zástupce z řad advokátů.5. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a žalovanému přiznal náklady řízení ve výši 58 600 Kč, představované odměnou advokáta za jeden úkon právní služby (převzetí a přípravu zastoupení) ze základu 35 000 000 Kč a jedním režijním paušálem (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že neshledal důvody zvláštního zřetele hodné k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, neboť každý žalobce si má před podáním žaloby uvědomit, jaký je jeho nárok a jaké důkazní prostředky má k dispozici k jeho prokázání. Navíc má žalobkyně postupovat s péčí řádného hospodáře.6. Proti tomuto usnesení se odvolala žalobkyně, která sice nadepisuje, že odvolání podává v plném rozsahu, avšak v textu odvolání i v odvolacím návrhu napadá pouze výrok II. o nákladech řízení. Odvolací soud proto podle obsahu odvolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) považuje za napadený jen uvedený výrok, který žalobkyně navrhla změnit tak, že žalovanému nebudou náklady řízení přiznány. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by si nebyla vědoma svého nároku a důkazních prostředků k jeho prokázání. Považuje za prokázané, že žalovaný si částku 35 000 000 Kč vypůjčil a pak z představenstva žalobkyně zmizel a nechal jí uvedené dluhy na pospas. Žalobkyně postupuje s péčí řádného hospodáře a nemůže za to, že se i vinou žalovaného dostala do konkursu a proto nemá na zaplacení soudního poplatku. Bylo jí zabráněno domoci se spravedlnosti, když nebyla osvobozena od soudního poplatku, ač správně osvobozena být měla. Povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v přiznané výši vnímá žalobkyně jako trest a pomstu soudu prvního stupně za podání žaloby. Pokud by soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem a začal řízení až po vyřešení poplatkové povinnosti, jak je pravidlem, nemusel by řešit náklady právního zastoupení na straně žalovaného, které mu stejně žádné nevznikly. Navíc , Jméno advokáta, žádný úkon v projednávané věci neučinil, neboť žalobkyně nebyla nikdy informována o převzetí právního zastoupení. Soudu prvního stupně muselo být navíc jasné, že žalobkyně nemá z čeho vyměřené náklady právního zastoupení zaplatit.7. K odvolání se vyjádřil žalovaný, podle kterého v odvolání chybí odvolací důvod. Žalovaný popírá, že by bylo možno považovat za prokázané, že žalovaný si vypůjčil 35 000 000 Kč a pak z představenstva žalobkyně zmizel a nechal jí uvedené dluhy na pospas; v tom směru odkazuje na své předchozí vyjádření. Upozorňuje, že i žalovaný je v řízení nadán procesními právy, zejména právem se ve věci vyjádřit a zvolit si zástupce. Pokud někdo podá proti jinému žalobu o zaplacení 35 000 000 Kč, je očividné, že si žalovaný zajistí právní zastoupení a že to s sebou nese významné náklady. Převzetí právního zastoupení není podmíněno informováním žalobce, nýbrž jen doložením této skutečnosti soudu. Přiznanou odměnu advokáta potom soud prvního stupně vypočetl správně podle advokátního tarifu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal mu náklady odvolacího řízení.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a obsahuje stanovené náležitosti, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně zavinila zastavení řízení tím, že nezaplatila soudní poplatek, a je tak povinna zaplatit žalovanému jeho účelně vynaložené náklady. Žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že řízení se zahajuje již podáním žaloby (§ 79 odst. 1 věta první o. s. ř.) a již od podání návrhu tak účastníkům mohou vznikat náklady spojené s účastí v řízení. Kdokoli podá soudu návrh, musí si být vědom rizika, že v případě procesního neúspěchu nahradí náklady ostatním účastníkům řízení. V projednávané věci přitom žalobkyně podala návrh k místně nepříslušnému soudu, který usnesení o místní nepříslušnosti správně podle § 168 odst. 2 o. s. ř. doručil také žalovanému, neboť i žalovaný má právo se proti němu odvolat. Tím se žalovaný dozvěděl o žalobě ještě před vyřešením žalobkyniny poplatkové povinnosti.10. Zástupce žalovaného , Jméno advokáta, převzal zastoupení žalovaného na základě plné moci ze dne 11. 1. 2022, kterou soud prvního stupně obdržel dne 12. 1. 2022, tedy ještě před vydáním napadeného usnesení. Soud prvního stupně proto správně přiznal žalovanému náhradu odměny advokáta za jeden úkon v řízení (převzetí a přípravu zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a tuto odměnu také správně vypočetl ze základu 35 000 000 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) podle § 7 bodu 7 advokátního tarifu. Soud prvního stupně tak postupoval v souladu se zákonem a jeho postup rozhodně nelze označit za svévolný.11. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, č. j. KSPH 66 INS 1293/2014-B-35, byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Ten nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost (§ 245 odst. 3 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., ve znění před 1. 6. 2019 - dále jen „IZ“), nicméně podle § 249 odst. 1 IZ je osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení nároku dlužníka, který se týká jeho majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce. Protože však pohledávka za žalovaným není sepsána v majetkové podstatě žalobkyně, neuplatní se ani § 249 odst. 1 IZ a žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována (k tomu srov. usnesení uveřejněné pod R 8/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, shodně uzavřel v jiné věci žalobkyně i odvolací soud v usnesení ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. 4 Cmo 8/2022). Jestliže ovšem sporná pohledávka není sepsána do majetkové podstaty žalobkyně, nelze se z této majetkové podstaty domoci ani uspokojení nároku žalovaného na náhradu nákladů řízení o takové pohledávce (viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5641/2017). Skutečnost, že žalovaný je omezen v možnostech vymáhání svého nároku na náhradu nákladů, však neznamená, že by mu je soud