9 Cmo 44/2022-29 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Návrh na zápis do evidence svěřenských fondů ze dne 18. ledna 2022 vedený pod Fj 1868/2022/KSCB se odmítá.“2. V odůvodnění uvedl, že dne 18. 1. 2022 podal navrhovatel návrh na zápis zapsaných údajů do obchodního rejstříku. Přiložené přílohy obsahovaly dvakrát jmenování správce svěřenského fondu, prohlášení vkladu svěřenského fondu a statut svěřenského fondu. Toto podání však nesplňovalo náležitosti návrhu podle ust. §§ 18, resp. 19 a § 22 odst. 2 zák. č. 304/2013 Sb., neboť návrh na zápis údajů do evidence svěřenských fondů nebyl podán na předepsaném formuláři, podpis na návrhu nebyl úředně ověřen, nebyla předložena smlouva o zřízení svěřenského fondu, nebyl předložen písemný souhlas osob, které se zapisují jako svěřenští správci, se zápisem do veřejného rejstříku, jehož součástí mělo být i jejich čestné prohlášení a nebyl předložen statut svěřenského fondu ve formě veřejné listiny. Usnesením ze dne 21. 1. 2022, které bylo doručeno navrhovateli dne 28. 1. 2022, vyzval soud navrhovatele k odstranění vad podání ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy. Zároveň navrhovatele poučil, že nebude-li podání v této lhůtě doplněno resp. opraveno, bude soud postupovat podle §§ 86 a 89 zák. č. 304/2013 Sb. a podání odmítne. Dne 7. 2. 2022 obdržel soud od navrhovatele žádost o prodloužení lhůty na 30 dnů od data této žádosti. Následně byla lhůta prodloužena do 10. 3. 2022. Chybějící listiny však ani v této prodloužené lhůtě nebyly předloženy. Dále rejstříkový soud uvedl, že dne 7. 3. 2022 obdržel soud podání navrhovatele, ve kterém je zpochybňována výzva soudu v tom smyslu, že statut svěřenského fondu nevyžaduje formu veřejné listiny. Dále soud poukázal na § 3026 odst. 2 o.z. s tím, že opakovaná výzva se nepřipouští, a proto návrh odmítl podle § 86 písm. e) z.v.r.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Brojil proti požadavkům rejstříkového soudu ve výzvě ze dne 21. 1. 2022, jež dle odvolatele byla natolik zmatečná, že podal proti ní námitky, které ovšem soud ve svém rozhodnutí zcela pominul. Ohledně požadavku rejstříkového soudu, že podpis na návrhu musí být úředně ověřen (§ 22 odst. 2 z.č. 304/2013 Sb.) uvedl, že „pokud je návrh podávám prostřednictvím datové schránky které má účinky dle ustanovení zákona 300/2008 Sb., kdy nahrazuje elektronický i vlastní podpis. Požadovat tudíž toto podání nedává smysl, pouze celý administrativní úkon poplatníkovi komplikuje.“ K tomu ještě namítl, že za svoji 30letou praxi neviděl, aby návrh na jakýkoliv zápis byl úředně ověřen, navíc při předložení návrhu opatřeného elektronickým podpisem z datové schránky. K požadavku soudu na předložení smlouvy o zřízení svěřenského fondu uvedl, že byl předložen úředně ověřený statut svěřenského fondu, kdy tento návrh zcela odpovídá ustanovení § 1452 odst. 1 o.z., kdy zákon stanoví, že statut svěřenského fondu vydává zakladatel. Zakladatel tento statut vydal a úředně ověřeným podpisem jej potvrdil. Nutit zakladatele podřídit se zhotovení statutu fondu zrovna notáři, který není z hlediska právního výkladu odpovědný za škody, které vadným zhotovením statutu by v budoucnu vznikly, nelze zakladatele nutit sepsat tuto důležitou listinu pracovníka, který nemá tzv. „vrchnostenskou pravomoc“ takovou listinu sepsat. Akcentoval, že „Lucemburský soud“ konstatoval, že výkon notářství není ve všech zažalovaných státech (Francie, Lucebursko, Belgie, Rakousko, Německo, Řecko, Portugalsko) spjatý s výkonem veřejné moci, a proto povinnost podřídit se tomuto diktátu je v rozporu s čl. 45 Smlouvy o založení Evropského společenství a odkázal na rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 24. 5. 2011 ve věcech sp.zn. C-47/08, C-50/08…, rozsudek velkého senátu ze dne 24. 5. 2011 ve věci C-53/08. A konečně brojil i proti požadavku rejstříkového soudu na předložení písemného souhlasu zapisovaných svěřenských správců se zápisem do veřejného rejstříku dle § 12 z.v.r., jehož součástí bude i jejich čestné prohlášení podle §§ 152 odst. 2 a § 153 odst. 1 o.z. Uvedl, že byly předloženy čestná prohlášení svěřenských správců s přijetím funkce správce svěřenského fondu v souladu s ustanovením § 1453 a násl. zákona 89/2012 Sb. Prohlášení byla úředně ověřena, a tudíž splňují podmínky pro ustanovení do funkce správců. Odvolatel uzavřel, že listiny předložené soudu splňují formální požadavky na zápis svěřenského fondu do registru svěřenských fondů. Z odvolání vyplynul požadavek, aby návrhu na zápis předmětného svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů bylo vyhověno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně je důvodné.5. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. zákona o vyšších soudních úřednících „Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.“6. Podle § 41 odst. 2 o. s. ř. Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.7. Procesní úkony účastníků řízení je třeba vykládat na základě učiněného projevu vůle. V souladu se zásadou bezformálnosti procesního úkonu soud posuzuje každý úkon účastníka řízení podle jeho obsahu a nikoliv podle toho, jak je formálně označen. Není proto podstatné, že je úkon označen např. jako odvolání, když se podle obsahu jedná o vyjádření účastníka či cokoliv jiného.8. Dle obsahu předloženého soudního spisu rejstříkový soud vyzval navrhovatele usnesením ze dne 21. ledna 2022 k doplnění návrhu ve stanovené lhůtě tak, jak bylo ve výzvě specifikováno instruováno. Jednalo se o požadavek rejstříkového soudu, aby byl návrh podán na předepsaném formuláři (§ 18 z.v.r.), podpis byl úředně ověřen (§ 22 odst. 2 z.v.r.), byla předložena smlouva o zřízení svěřenského fondu, a aby byl předložen písemný souhlas osob, které se zapisují jako svěřenští správci, se zápisem (§ 12 z.v.r.), jehož součástí mělo být i jejich čestné prohlášení a aby byl předložen statut svěřenského fondu ve formě veřejné listiny notářského zápisu dle § 1452 odst. 3 o.z. Po prodloužení lhůty reagoval na výzvu navrhovatel podáním ze dne 7. 3. 2022 doručeným rejstříkovému soudu téhož dne, v němž odmítl požadavky rejstříkového soudu s tím, že návrh zcela vyhovuje citovaným ustanovením zákona, vyjma jediného požadavku, který navrhovatel fakticky akceptoval podáním návrhu na předepsaném formuláři označeném jako „Návrh na zápis údajů do evidence svěřenských fondů“ namísto původně předloženého návrhu na formuláři označeném jako „Návrh na zápis zapsaných údajů do obchodního rejstříku“. Předmětné podání bylo označeno jako „Podání dle výzvy SF 3128/RD3/KSCB, Fj 1868/2022/KSCB“, ale obsahem se jednalo o námitky coby opravný prostředek ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona. Ostatně i sám navrhovatel v podání ze dne 22. 3. 2022 namítl, že podal námitky, které soud nereflektoval. O nich byl předseda senátu, resp. samosoudce povinen rozhodnout, ale nerozhodl, jak vyplývá z obsahu spisu. Tím zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. To je důvod pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí bez dalšího. V důsledku této vady řízení bylo bezpředmětné zabývat se odvolacími námitkami, resp. jejich důvodností.9. Vzhledem k odvolací námitce, že soud ve svém rozhodnutí zcela pominul námitky, které podal navrhovatel 7. 3. 2022, odvolací soud zjistil, že rejstříkový soud se v rámci odůvodnění svého rozhodnutí (vydaného vyšší soudní úřednicí) k těmto námitkám vyjadřuje (na první straně odvoláním napadeného rozhodnutí ve třetím odstavci). Nicméně toto vypořádání se s těmito námitkami (navíc neúplně), není způsobilé zhojit procesní pochybení rejstříkového soudu - vadu řízení spočívající v tom, že o námitkách nebylo soudcem (soudu prvního stupně) vůbec rozhodnuto.10. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.