9 Cmo 65/2022-69 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 9. 2021 u soudu domáhala, aby soud vyslovil neplatnost usnesení přijatých hlasováním shromáždění , adresa, (dále též jen „společenství“) ze dne 29. 6. 2021 (dále jen „petit 1“) a zároveň se domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zpřístupnit členům společenství kopie dokumentace týkající se účetnictví v rozsahu, z kterého lze zjistit, zda nedošlo k jakémukoli pochybení ze strany předsedy či správce spravující účetní agendu, nebo zda nedošlo k porušení zákonné povinnosti péče řádného hospodaře (dále jen „petit 2“).2. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2021 č. j. 76 Cm 100/2021-25 byla žaloba v rozsahu petitu 1 vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí; usnesení nabylo právní moc dne 12. 10. 2021, jak plyne z vyznačené doložky.3. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žaloba se odmítá.“(výrok I.) a dále, že „Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 178 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“(výrok II.).4. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rekapituloval dosavadní průběh řízení, přičemž výrok I. odůvodnil tím, že žalobkyně petit 2 nevymezila dostatečně určitě a srozumitelně s tím, že převzetí takového petitu do výroku rozhodnutí by mělo za následek jeho nevykonatelnost, pročež tato vada nebyla přes výzvu soudu odstraněna, věc je neprojednatelná a nelze v řízení proto pokračovat. Výrok II. odůvodnil soud tak, že „O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby (vyjádření k žalobě ze dne 27. 12. 2021) podle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 500 Kč, 1x režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, Sb., tj. 300 Kč a 21% DPH ve výši 378 Kč, celkem tedy 2 178 Kč vč. DPH. “5. Proti usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu výroku II. (tj. náhradově nákladového výroku) podal žalovaný včasné odvolání. V odvolání namítl tyto 2 stěžejní odvolací námitky:1) Nesprávná tarifní hodnota sporu, když dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/96 Sb. (dále též jen „vyhláška“) se za tarifní hodnotu ve věcech jiných právnických osob považuje částka 50 000 Kč.2) Nezohledněný úkon právní služby – převzetí věci, resp. převzetí a příprava zastoupení dle §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, když žalovanému kromě vyjádření k žalobě náleží rovněž náhrada za převzetí a přípravu zastoupení, přičemž z odůvodnění nijak neplyne, proč by žalovaný neměl mít nárok na náhradu tohoto úkonu právní služby. Žalovaný soudu plnou moc ze dne 12. 12. 2021 doručil prostřednictvím datové zprávy ze dne 3. 1. 2022 a právní zástupce činil v řízení veškerá podání a i soud doručoval tomuto právnímu zástupci žalovaného.6. Odvolatel navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 8 228 Kč a náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši určené odvolacím soudem.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. S odvolatelem lze plně souhlasit, že učiněný úkon právní služby -převzetí a příprava zastoupení žalovaného dle §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, byl soudu prvního stupně řádně ze strany žalovaného doložen, plná moc udělená žalovaným advokátovi ze dne 13. 12. 2021 se nachází na č. l. 58 a byla soudu doručena dne 3. 1. 2022 z datové schránky zástupce žalovaného. Jelikož se jednalo o úkon právní služby učiněný k účelnému uplatňování/bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., měla být za něj žalovanému přiznána náhrada.9. S odvolatelem lze souhlasit i v tom, že odměnu za poskytnuté úkony právní služby je v dané věci třeba stanovit z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky, tedy z 50 000 Kč, nikoli z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky, jak to nesprávně učinil soud prvního stupně, jak rozvedeno níže.10. Podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen „vyhláška“) „Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.“ Dle § 9 odst. 4 vyhlášky „Částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení,“11. Z citovaného ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky vyplývá, že se toto ustanovení aplikuje pouze tehdy, jsou-li splněny v ustanovení stanovené předpoklady kumulativně, tedy (i) nejde-li o ocenitelný předmět řízení, nebo jeho cenu nelze zjistit, popř. jen s obtížemi a (ii) současně není právní úprava tarifní hodnoty obsažena v jiném ustanovení vyhlášky. Jinak vyjádřeno ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky je „zbytkovým ustanovením“, které se pro výpočet odměny použije ve všech ostatních případech, pokud předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení vyhlášky (tj. advokátního tarifu) – viz formulace „a není-li dále stanoveno jinak,“ Ke shodným závěrům jako odvolací soud ostatně dochází i odborná komentářová literatura – viz komentář k § 9 vyhlášky in Odměna advokáta (komentář), Kovářová, D. a kolektiv, Praha: Wolters Kluwer, a.s. 2016. V daném případě však „je dále stanoveno jinak“ – konkrétně v ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky, a to tak, že se za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách … jiných právnických osob, což je i posuzovaný případ týkající se petitu 2, považuje částka 50 000 Kč, proto se aplikuje toto ustanovení namísto „zbytkového ustanovení“ § 9 odst. 1 vyhlášky. To znamená, že soud prvního stupně pochybil ve stanovení výše odměny, vyšel-li z tarifní hodnoty 10 000 Kč namísto z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle řečeného ustanovení vyhlášky.12. Výše uvedené znamená, že za řízení před soudem prvního stupně z vyložených důvodů náleží žalovanému náhrada účelně vynaložených nákladů řízení spočívající v nákladech za právní zastoupení advokátem, které sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření) v celkové výši 6 200 Kč (po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky), spolu s náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a z náhrady z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 800 Kč, tj. 1 428 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 8 228 Kč.13. Odvolací soud z vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že „žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8 228 Kč k rukám jeho zástupce, , tituly před jménem, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“.14. Za řízení před odvolacím soudem náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšnému odvolateli náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v nákladech za právní zastoupení advokátem, která sestává z odměny advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, jež je snížena dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky o jednu polovinu na 1 550 Kč, a náhrady hotového výdaje za 1 úkon právní služby v celkové výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 850 Kč, tj. 388,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 2 238,50 Kč.