12 Cmo 121/2023-40 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným směnečným platebním rozkazem soud prvního stupně uložil žalovaným 1) a 2) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 370 254,92 Kč s 6% úrokem z této částky od 15. 3. 2023 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 234,18 Kč (bod I. výroku), žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, protože žalovaným nebyla směnka předložena k placení a nebyla jim zaslána předžalobní výzva k plnění (bod II. výroku).2. Žalobkyně napadla směnečný platební rozkaz ve výroku o náhradě nákladů řízení včas podaným odvoláním. Již v žalobě uvedla, že k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy vyzvala oba žalované již dne 13. 12. 2022 a tuto skutečnost doložila. Z výzev muselo být oběma žalovaným zřejmé, že se jedná o výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, . Nadto postup soudu a nepřiznání náhrady náklady řízení je v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž v některých případech není třeba vůči dlužníkům předžalobní výzvu činit. Zákon směnečný a šekový pro podobu předžalobní výzvy žádné požadavky nestanoví. Navrhla, aby odvolací soud směnečný platební rozkaz v napadeném výroku změnil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 55 311 Kč a přiznal jí náklady odvolacího řízení.3. Odvolací soud přezkoumal směnečný platební rozkaz ve výroku o náhradě nákladů řízení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).4. Podle směnečného platebního rozkazu soud při svém rozhodování o nákladech řízení vycházel z toho, že zaslání předžalobní výzvy k úhradě směnky žalobkyně nedoložila. Proto aplikoval ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobci, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Výjimky upravuje odstavec 2 citovaného ustanovení, podle něhož může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. V projednávané věci k okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu nebylo ve spise doloženo, že žalobce postupoval v souladu s § 142a o. s. ř. a zaslal žalovaným předžalobní výzvu k plnění, nepřiznání práva na náhradu nákladů žalobkyni soudem ve směnečném platebním rozkaze tedy korespondovalo obsahu spisu, tj. skutečnostem v něm doloženým ke dni vydání směnečného platebního rozkazu. V projednávané věci je však nutno zohlednit soudní judikaturu, týkající se aplikace § 142a o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. 29 Cdo 3352/2014 a 33 Cdo 4358/2013) s odkazem na judikaturu a účel právní úpravy, obsažené v ustanovení § 142a o. s. ř., vyložil, že absence výzvy k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v těch případech, kdy dlužník ani po doručení žaloby dluh neuhradí. Současně vyslovil právní názor, že v řízeních, jejichž předmětem je zaplacení směnky, účel výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně naplní i předložení směnky k placení. Následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku nastávají i doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1937/2000). Žalovaní po doručení žaloby směnku nezaplatili a v intencích shora uvedené soudní judikatury tedy žalobkyni náhrada nákladů řízení náleží. V žalobě žalobkyně nespecifikovala celkovou výši nákladů řízení ani jednotlivé úkony právní služby, za něž požaduje přiznat odměnu. Podle obsahu spisu kromě náhrady zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 18 575 Kč náleží žalobkyni také náhrada nákladů právního zastoupení v rozsahu odměny za účelné a nezbytné úkony právní služby, tedy odměna za úkony převzetí a přípravy zastoupení a za podání žaloby, ve výši po 9 820 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty. Celkem náleží žalobkyni náklady řízení ve výši 42 939,40 Kč. Odměna za úkon předžalobní výzvy k plnění žalobkyni nenáleží, protože předžalobní výzvu k plnění ze směnky vůbec neučinila. Předžalobní výzvy ze dne 13. 12. 2022, se netýkaly splnění směnečného závazku ze směnky, jejíž zaplacení je předmětem žaloby, ale splnění závazku z kontokorentního úvěru. Ostatně směnka k uvedenému datu nebyla ani splatná, tedy k její úhradě žalovaní k uvedenému datu ani účinně být vyzváni nemohli.5. Z důvodů shora uvedených odvolací soud nákladový výrok II. směnečného platebního rozkazu, podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil a žalovaným jako solidárním dlužníkům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu náhradu nákladů řízení ve výši 42 939,40 Kč.6. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. Z celkové žalobkyní požadované výše nákladů, částky 55 311 Kč, jí byla přiznána částka 42 939,40 Kč. Celkový úspěch žalobkyně po započtení neúspěchu činil 56%. Z nákladů odvolacího řízení, sestávajících z odměny ve výši jedné poloviny ve výši po 4 910 Kč dle § 7 a 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (podané odvolání), jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (celkem částky 6 304,10 Kč) tak žalobkyni náleží 3 530, 30 Kč.