12 Cmo 140/2023-118 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 Cm 168/2022-79 (bod I. výroku) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 582,40 Kč (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, čímž mu vznikla poplatková povinnost (§ 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dále jen „ZoSP“). Protože žalovaný soudní poplatek neuhradil, vyzval jej soud k jeho zaplacení ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Ta byla právnímu zástupci žalovaného doručena dne 29. 5. 2023 a poslední den lhůty připadl na den 13. 5. 2023 (správně 13. 6. 2023). Na účet soudu byl soudní poplatek připsán až dne 15. 6. 2023. Soud postupoval podle § 9 odst. 1 ZoSP a řízení o odvolání proti rozsudku zastavil, když k zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty jeho zaplacení se nepřihlíží. Protože žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, které žalobci vznikly.2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl jeho „zrušení“. Uvedl, že žalovaný sice neuhradil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, stalo se tak nikoliv z jeho viny. Žalovaný je vážně nemocný, odkázán na dávky státní sociální podpory, z nichž soudní poplatek hradil. Ze zdravotních důvodů tak nebyl schopen učinit dříve. Z výpisů z účtu vyplývá, že dávky byly žalovanému připsány na účet dne 12. 6. 2023. Odměna na základě dohody o provedení práce byla na účet připsána 15. 6. 2023. Půjčka nepřicházela v úvahu, je veden v registru dlužníků. Proto žalovaný soudní poplatek uhradil hned, jakmile mu to zdravotní stav dovolil a kdy mu byly finanční prostředky připsány na účet. Soud by tak měl opožděnou platbu akceptovat. Současně s odvoláním požádal žalovaný o prominutí lhůty k úhradě soudního poplatku. Nadto ve výzvě k zaplacení soudního poplatku je nepřesná výzva, když je ukládáno žalovanému, aby „zaplatila“. Tato chyba vzbudila u žalovaného pochybnosti o osobě, která má poplatkovou povinnost.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 Cm 168/2022-79. Usnesením ze dne 25. 5. 2023, č. j. 7 Cm 168/2022-90 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 5 017 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Usnesení bylo žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci doručeno dne 29. 5. 2023. Soudní poplatek byl na účet soudu připsán dne 15. 6. 2023.5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 23. 5. 2023. To vylučuje jakoukoliv pochybnost o tom, že je to právě on (odvolatel), kdo je povinen soudní poplatek za odvolání zaplatit. Takovou pochybnost v něm nemohlo vzbudit ani použití slovesa v jednotném čísle ženského rodu „zaplatila“, namísto správného slovesa v jednotném čísle mužského rodu „zaplatil“. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem usnesením ze dne 25. 5. 2023 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 5 017 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci doručeno dne 29. 5. 2023. Stanovená lhůta začala běžet následujícím dnem a marně uplynula dne 13. 6. 2023. Žalovaný ani v této lhůtě soudní poplatek za odvolání nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). K soudnímu poplatku zaplacenému dne 15. 6. 2023, tj. po uplynutí uvedené lhůty, nebylo možné přihlížet.6. Důvody, kterými žalovaný omlouval pozdní úhradu soudního poplatku, nemají na závěr o nedostatku podmínky řízení žádný vliv. Mohly by být vzaty v úvahu při rozhodování o návrhu na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku (podle § 55 o. s. ř. jde o soudcovskou lhůtu propadnou), která však, tím méně před uplynutím lhůty k zaplacení soudního poplatku, podána nebyla. Prominout zmeškání této lhůty, což žalovaný z týchž důvodů navrhoval, nepřichází v úvahu, jak již odvolací soud uvedl ve svém usnesení ze dne 24. 8. 2023, č. j. 12 Cmo 177/2023-114.7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. jej potvrdil.8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.