12 Cmo 147/2023-52 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku své místní nepříslušnosti vznesenou žalovanými. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaní podali včasné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu včetně námitky nedostatku místní příslušnosti Městského soudu v Praze, v níž shodně uvedli, že místně příslušnými jsou Krajský soud v Ústí nad Labem či Krajský soud v Českých Budějovicích jako obecné soudy žalovaných. Místní příslušnost danou na výběr popírají s tím, že platební místo mělo být na směnku doplněno žalobkyní bez vědomí žalovaných, po jejím podpisu, přičemž pravost podpisů rovněž zpochybňují.2. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 105 odst. 1, § 9 odst. 2 písm. j), § 85a, § 84, § 85 odst. 1 a 3, a § 87 písm. e) o. s. ř. a uzavřel, že námitka nedostatku jeho místní příslušnosti byla sice žalovanými podána včas, tedy při prvním úkonu, který jim přísluší, ale není důvodná. Předložená směnka obsahuje doložku „Splatno v Praze u , právnická osoba, .“. Kdo a za jakých okolností doložku na směnku umístil, nehraje roli. Nepopiratelná existence této doložky zakládá místní příslušnost Městského soudu v Praze. Všechny námitky žalovaných pak budou předmětem dalšího řízení ve věci samé, k jehož vedení je uvedený soud oprávněn, i kdyby bylo prokázáno, že doložka byla na směnku umístěna neoprávněně. K řízení jsou tedy potenciálně příslušné tři soudy, a to Městský soud v Praze dle příslušnosti dané na výběr podle místa placení, a krajské soudy, v jejichž obvodech leží obecné soudy žalovaných. Jelikož volba soudu byla na žalobkyni a ta ji učinila v souladu s odkazovanými ustanoveními tím, že žalobu podala (s výslovným odkazem na ustanovení § 87 písm. e/ o. s. ř.) u Městského soudu v Praze, soud námitku nedostatku své místní příslušnosti podle ust. § 105 odst. 4 o. s. ř. jako nedůvodnou zamítl.3. Žalovaní společně podali proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhli jeho změnu tak, aby odvolací soud vyslovil místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem nebo Krajského soudu v Českých Budějovicích. Namítli, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vyjádřili názor, že určovat místní příslušnost postupem podle § 87 písm. e) o. s. ř. není v tomto případě možné. Uvedli, že nezpochybňují právo žalobkyně vyplnit blankosměnku, nicméně z tohoto práva nelze dle jejich názoru dovodit též právo určit místně příslušný soud. Možnost vystavení blankosměnky bez údaje o platebním místu sice není zákonem zakázaná, na druhou stranu ale není právem nijak aprobována. Při tvorbě pravidla zakotveného v § 87 písm. e) o. s. ř. zákonodárce na možnost vystavení blankosměnky bez uvedení platebního místa zjevně nepomyslel. Výklad tohoto ustanovení předložený soudem prvního stupně je dle názoru žalovaných v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Příslušnost soudu i soudce musí vždy plynut přímo ze zákona a nesmí záviset na vůli jedné ze stran sporu.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle ust. § 84 o. s. ř. je k řízení zásadně příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného). Podle ust. § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Obecným soudem právnické osoby je podle ust. § 85 odst. 3 o. s. ř. okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Jak dále vyplývá z ust. § 85a o. s. ř., je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka. Ust. § 87 písm. e) o. s. ř. pak zakládá vedle obecného soudu žalovaného, popř. vedle soudu uvedeného v ustanovení § 85a o. s. ř., také místní příslušnost soudu, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru.6. Z odkazovaných ustanovení vyplývá, že úprava tzv. obecné místní příslušnosti obsažená v ust. § 84 o. s. ř. dopadá na všechna řízení, pro něž není v ust. § 88 o. s. ř. výslovně určena výlučná místní příslušnost nebo pro která zákon v jiných ustanoveních místní příslušnost neurčuje odchylně. V některých případech je ovšem na žalobci, zda podá návrh u obecného soudu žalovaného, popř. u soudu uvedeného v § 85a o. s. ř., anebo zda v případě, že přichází v úvahu některá z možností uvedených v ust. § 87 o. s. ř., zvolí podle okolností soud daný mu tímto ustanovením na výběr.7. V posuzované věci uplatnila žalobkyně nárok ze směnky, k jehož projednání je dána věcná příslušnost krajských soudů (§ 9 odst. 2 písm. j/ o. s. ř.) proti žalované 1), která má své sídlo v obvodu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a dále proti žalovanému 2), jehož obecným soudem je Okresní soud v Táboře. Krajskými soudy místně příslušnými k projednání a rozhodnutí dané věci jsou tedy dle ustanovení § 85a o. s. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem a Krajský soud v Českých Budějovicích, přičemž podle ust. § 11 odst. 2 o. s. ř. se řízení může konat u kteréhokoli z nich. Vzhledem k tomu, že platební místo sporné směnky, jak vyplývá z údaje na ní vyznačeného, je v Praze, je dalším soudem k řízení místně příslušným podle ust. § 87 písm. e) o. s. ř. Městský soud v Praze jako soud daný žalobkyni na výběr. Volba mezi těmito třemi místně příslušnými krajskými soudy náležela pouze žalobkyni a ta ji provedla tím, že žalobu podala u Městského soudu v Praze.8. Ohledně výtky žalovaných, že v daném případě nemůže být místní příslušnost soudu určena podle ust. § 87 písm. e) o. s. ř., neboť v okamžiku podpisu směnky na ni nebylo platební místo vyznačeno, je nutno odkázat na ustanovení § 105 odst. 1 o. s. ř., z něhož vyplývá, že otázka místní příslušnosti soudu musí být vyřešena (ať již z vlastní iniciativy soudu, či k námitce účastníka řízení) již na samém počátku řízení, což je projevem zásady procesní ekonomie. Je tedy zcela vyloučeno, aby tato podmínka řízení byla posuzována až poté, co bude ve věci provedeno dokazování a objasněny skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti námitek žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu. Pro závěr, jaká je adresa platebního místa směnky ve smyslu ustanovení § 87 písm. e) o. s. ř., je tak rozhodné pouze to, jaký údaj je na směnečné listině skutečně vyznačen, nikoli již to, zda byl součástí jejího textu již při jejím vystavení, případně, kým, kdy a proč na ni byl následně doplněn, zda se tak stalo v souladu s ujednáním stran účastníků směnečného vztahu, apod. Námitka porušení práva žalovaných na zákonného soudce ve smyslu ust. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je proto neopodstatněná.9. Napadené usnesení soudu prvého stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí ve věci.