12 Cmo 149/2023-104 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně osvobození od soudních poplatků žalovanému č. 1 (bod I. výroku) a žalované č. 2 (bod II. výroku). Uvedl, že usnesením ze dne 7. 2. 2023, č. j. 37 Cm 173/2021-62 soud každého ze žalovaných vyzval k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ze dne 12. 10. 2022, č. j. 37 Cm 173/2021-53 ve výši 20 836 Kč. Žalovaní požádali o osvobození od jeho placení a k výzvě soudu zaslali Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“). Žalovaný č. 1 v něm uvedl, že je rozvedený, pracuje jako řidič s příjmem 35 000 Kč měsíčně. Vlastní polovinu bytu, rodinného domu a zahrady; žádný výnos mu z vlastnictví neplyne. Vlastní automobil, rok výroby 2005. Zaměstnavateli dluží 31 000 Kč. V srpnu 2023 plánuje odchod do důchodu. Žalovaná č. 2 uvedla, že je vdaná, žije ve společné domácnosti s nezletilou dcerou. Jediným příjmem je dávka hmotného zabezpečení ve výši 7 500 Kč. Vlastní rodinný dům a automobil zn. , Anonymizováno, . Soud postupoval podle § 138 o. s. ř. a poukázal na předpoklady, při jejichž splnění může být žadatel od poplatkové povinnosti osvobozen. Tvrzení žalovaných nelze považovat za úplná, neboť nespecifikovali majetek větší hodnoty, nedoložili výpis z katastru nemovitostí, výpis z registru vozidel, ani výpisy z účtů vedených na jejich jména. Bez toho nelze učinit závěr, že jde o osoby zcela nemajetné. Současně neshledal, že by se jednalo o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků soud ani u jednoho ze žalovaných neshledal.2. Žalovaní č. 1 a č. 2 napadli usnesení včas podaným odvoláním a navrhli jeho změnu tak, že se jim osvobození od soudních poplatků přiznává v celém, případně částečném rozsahu. Uvedli, že v žádosti uvedli všechny rozhodné skutečnosti, které konkretizovali v Prohlášeních, zejména výši příjmů a majetek větší hodnoty. Z Prohlášení je také zřejmé, že ani jeden ze žalovaných nemá možnost movitý či nemovitý majetek prodat a zpeněžením získat finanční prostředky na úhradu soudního poplatku. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žadatel musí doložit pouze příjmy, u ostatních skutečností postačuje čestné prohlášení. Prohlášení taková čestná prohlášení o pravdivosti tvrzení obsahují. Nepřiznáním osvobození je žalovaným znemožněno hájit svá práva v odvolacím řízení a bylo tak zasaženo do práva na rovné postavení účastníků. Odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013 a nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaní se v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu shodně bránili tím, že předmětná směnka sloužila jako zajišťovací nástroj k úvěrové smlouvě, částka do blankosměnky doplněná není správná, závazek z úvěrové smlouvy, pokud existoval, by mohl být promlčen, a snaží se vyřešit věc mimosoudně. Proti rozsudku ze dne 12. 10. 2022, č. j. 37 Cm 173/2021-53, kterým byl směnečný platební rozkaz vůči žalovaným ponechán v platnosti, podali žalovaní včasné odvolání. Usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 37 Cm 173/2021-65 byl každý ze žalovaných vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 20 836 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; právnímu zástupci žalovaných doručeno dne 7. 2. 2023. Ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku požádali žalovaní o přiznání osvobození od soudních poplatků s tím, že nejsou schopni jej zaplatit. Usneseními ze dne 28. 2. 2023, č. j. 37 Cm 173/2021-70, 72 soud žalované vyzval k doložení poměrů, zejména k doložení všech výpisů z účtu, výpisů z katastru nemovitostí a registru vozidel, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, rozhodnutí o přiznání dávek vyplácených státem apod. Žalovaní v reakci zaslali soudu Prohlášení, v nichž uvedli skutečnosti uvedené soudem prvního stupně v napadeném usnesení.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se jedná podle ustálené judikatury (např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) tehdy, je-li již ze samotných tvrzení účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování řádného nebo mimořádného opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je-li objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo), je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. přitom platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím i v dovolacím řízení vždy shodná hlediska.7. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. V poměrech posuzované věci je z obsahu odvolání proti rozsudku zřejmé, že žalovaní mají na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že jejich námitka promlčení je určitá a zdůvodněná a soud se s ní dostatečným způsobem nevypořádal. V námitkách žalovaní ohledně promlčení shodně uvedli, že „původní závazek společnosti , právnická osoba, vůči žalobci vyplývající z výše specifikované úvěrové smlouvy, pokud skutečně existoval, již mohl být také promlčen“. Zda je námitka promlčení odůvodněna a lze ji projednat, posuzoval odvolací soud podle jejího obsahu. V podobě, jak byla žalovanými formulována, ji za odůvodněnou považovat nelze, když absentují skutečnosti, z nichž by minimálně vyplývalo, kdy se staly závazky z úvěrové smlouvy splatnými. Doplnění neodůvodněné námitky po uplynutí zákonné lhůty k podání námitek pak nemá na závěr o neprojednatelnosti takové námitky vliv. Založili-li žalovaní své odvolání výhradně na nesouhlasu s hodnocením námitky, kterou nelze s ohledem na absenci jejího odůvodnění projednat, nelze než uzavřít, že žalovaní nemohou být v odvolacím řízení úspěšní. Není tedy splněn již první z obou předpokladů poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř.8. Správně naproti tomu soud prvního stupně vyhodnotil nesplnění druhého z předpokladů. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v celé řadě jeho rozhodnutí (viz usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud ČR opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (např. usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaní v posuzované věci splnili neúplně, když zejména nepředložili výpisy ze svých účtů, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, případně potvrzení státních orgánů o výši přiznaných dávek, byť k tomu byli ze strany soudu prvního stupně vyzváni. Výhrada žalovaných, že postačuje jejich čestné prohlášení tak nemůže obstát. Z výzvy doručené jejich právnímu zástupci jim muselo být zřejmé, že soud prvního stupně se s čestným prohlášením nespokojí; výslovně byli upozorněni, že nevyhoví-li výzvě, může to mít negativní vliv na rozhodnutí o jejich žádosti. Přestože se žalovaní sami dovolali rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z něhož vyplývá, že je nutné doložit potvrzení o příjmech, žádné nepředložili. Údaje v Prohlášeních o výši příjmů (dávek) zůstaly to v rovině ničím nedoložených tvrzení. Absence výpisů z účtu pak vyloučila možnost učinit si přehled o výši disponibilních prostředků žalovaných. Z viny žalovaných tak byly o jejich poměrech zjištěny pouze kusé, nadto nedoložené, skutečnosti, což vylučuje přiznání částečného, tím méně úplného, osvobození od soudních poplatků. Odvolací s