12 Cmo 175/2023-105 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 18. 5. 2023, č. j. 54 Cm 175/2022-66 a poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 17 780 Kč, požádal o osvobození od této poplatkové povinnosti. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soud zjistil, že žalovaný je ženatý, manželka je na něm finančně závislá a pracuje jako spolupracující osoba svého manžela. Žalovaný podniká v oboru dokončovací stavební práce a výše jeho příjmu za poslední zdaňovací období po odečtení daně činila 347 634 Kč. Jiné příjmy ani úspory žalovaný nemá. Společně s manželkou vlastní zemědělskou usedlost v katastrálním území , adresa, v hodnotě asi 2 400 000 Kč, dále vlastní osobní automobil v hodnotě cca 50 000 Kč. Z tohoto majetku žalovaný nemá žádné příjmy. Jeho manželka vlastní, kromě výše uvedených nemovitostí, také 40 % rodinného domu v hodnotě cca 600 000 Kč v katastrálním území , adresa, . Pokud jde o jeho dluhy, žalovaný uvedl tři půjčky na podnikání od společnosti , Anonymizováno, ve výši 351 922 Kč + úroky s měsíční splátkou 10 000 Kč, dále ve výši 99 634 Kč + úroky s měsíční splátkou 10 000 Kč a ve výši 62 334 Kč + úroky s měsíční splátkou 6 000 Kč a půjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši 78 272 Kč + pokuta 6 179 Kč (výše měsíční splátky 10 920 Kč). Mezi svými měsíčními výdaji dále uvedl daně ve výši 4 535 Kč, sociální pojištění ve výši 2 722 Kč, nájemné ve výši 22 810 Kč, zálohy na energie ve výši 5 130 Kč. Žalovaný má nedoplatek na dani z příjmů u finančního úřadu ve výši 23 536 Kč, nedoplatek u , Anonymizováno, ve výši 48 900 Kč, dále má povinnost hradit náklady řízení, která proti němu byla vedena u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, ve výši 145 102 Kč. Jak vyplývá z jeho odvolání proti rozsudku, žalovaný pracuje jako OSVČ v zahraničí (montáže strojů) a do České republiky se vrací vždy po splnění zakázky. Své závazky plánuje uhradit z prodeje nemovitostí.2. S odkazem na podmínky poplatkové moderace upravené ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. i na judikatorní závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný v předložené žádosti i v Prohlášení celkem podrobně popsal a doložil svou aktuální finanční situaci. Z jeho tvrzení a předložených listin nicméně nevyplývá, jakým způsobem rodina získává prostředky k úhradě svých základních životních potřeb. Není zřejmé, jak jsou hrazeny měsíční výdaje rodiny, když jejím jediným příjmem je příjem žalovaného, který k pokrytí běžných měsíčních výdajů nepostačuje. Soud proto vyhodnotil tvrzení žalovaného jako nedostatečná a tudíž nevěrohodná. Vzhledem k tomu, že nebylo možné posoudit, zda poměry žalovaného osvobození od soudního poplatku odůvodňují či nikoliv, rozhodl soud tak, že žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal.3. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž uvedl, že předpokládal, že pro doložení příjmů bude dostačující jeho daňové přiznání za rok 2022. Pro doplnění tedy ještě předkládá smlouvu se společností, která mu zajišťuje práci v zahraničí. Jedná se o práci nepravidelnou, což ale doložit nedokáže. Dle soudu dále není zřejmé, jak jsou hrazeny měsíční výdaje rodiny, když jejím jediným příjmem je příjem ve výši 378 583 Kč. Uvedená částka představuje podle odvolatele pouze jednu polovinu celkových příjmů, zbývajících 50 % se v případě spolupracující osoby (manželky) uvádí na daňovém přiznání zvlášť (příloha č. 1, řádek 107). Celkový příjem rodiny za rok 2022 je tedy 757 167 Kč, a to k pokrytí základních životních potřeb postačuje. Žalovaný se proto domnívá, že své příjmy doložil dostatečně. Soudní poplatek ve výši 17 780 Kč je pro něho nereálný a zabrání mu v odvolání. Žádá proto o přehodnocení napadeného usnesení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaného proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že obrana žalovaného je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.6. Při posouzení poměrů žalovaného vyšel odvolací soud ze shora uvedených zjištění, která učinil soud prvního stupně z listin, předložených žalovaným. Vyplývá z nich, že žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou, podniká v oblasti dokončovacích stavebních prací, výše jeho příjmu za poslední zdaňovací období činila 347 634 Kč, výše příjmu jeho manželky z podnikatelské činnosti v roce 2022 byla 372 683 Kč. Žalovaný a jeho manželka jsou každý vlastníkem 50 % nemovitostí v k.ú. , adresa, (zemědělská usedlost) v hodnotě cca 2 400 000 Kč, dále vlastní osobní automobil v hodnotě cca 50 000 Kč, manželka žalovaného je mimo to spoluvlastníkem rodinného domu ve stejném katastrálním území v hodnotě cca 600 000 Kč. Pro žalovaného jsou vedeny tři bankovní účty; o výši zůstatků na těchto účtech se v Prohlášení nic neuvádí. Zmínil dále, avšak ničím nedoložil, měsíční splátky čtyř půjček v celkové výši 36 920 Kč, platby sociálního pojištění ve výši 4 535 Kč, zdravotního pojištění ve výši 2 722 Kč, nájemného ve výši 22 810 Kč a zálohy na elektrickou energii ve výši 5 130 Kč. Prohlášení obsahuje rovněž údaj o dluhu žalovaného na sociálním pojištění ve výši 90 157 Kč, na zdravotním pojištění ve výši 48 900 Kč, na dani z příjmu ve výši 23 536 Kč a na náhradě nákladů řízení ve výši 145 102 Kč, aniž by však bylo zřejmé, zda a jakým způsobem jsou tyto další závazky plněny.7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usnesení ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, aj. Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci nesplnil, když o svých poměrech neposkytl úplné a věrohodné informace a řádně je nedoložil. Podle Prohlášení celkový roční úhrn příjmů domácnosti žalovaného v roce 2022 činil 720 317 Kč, což odpovídá částce 60 026 Kč měsíčně, oproti tomu však vykázané měsíční výdaje představují částku 72 117 Kč. Co žalovanému umožňuje tyto platby v rozsahu, v němž převyšují jím uváděné příjmy, provádět, zůstalo neobjasněno, stejně jako to, z jakých zdrojů za této situace hradí běžné výdaje, které nutně musí mít, a na něž správně poukázal soud prvního stupně (náklady na stravu, ošacení, dopravu, provoz domácnosti apod.). Žalovaný neuvedl výši zůstatků na svých bankovních účtech, které jsou pro něho podle Prohlášení vedeny a nevyčíslil a ničím nedoložil ani aktuální výši svých příjmů, jichž podle svých tvrzení dosahuje z pracovní činnosti vykonávané v zahraničí; v odvolání poukázal pouze na to, že jde o práci nepravidelnou, což však není schopen doložit.8. Je tedy třeba uzavřít, že ani v odvolacím řízení nebyly příjmové a majetkové poměry žalovaného natolik objasněny a doloženy, aby odůvodňovaly přijetí závěru, že zaplacení soudního poplatku ve výši 17 780 Kč není v jeho možnostech. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.