12 Cmo 200/2022-151 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovaným 1) a 2) osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaní podali včasné odvolání proti rozsudku ze dne 26. 4, 2022, č. j. 13 Cm 153/2020-110 a poté, co byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 87 819 Kč, požádali o osvobození od této poplatkové povinnosti.2. Při posouzení podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 o. s. ř., soud prvního stupně předně uzavřel, že v daném případě nelze považovat odvolání žalovaných za svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Dále uvedl, že usneseními ze dne 10. 8. 2022, č. j. 13 Cm 153/2020-131 a 132 byli žalovaní vyzváni, aby ve lhůtě 20 dní uvedli skutečnosti a předložili listiny potvrzující, zda jejich aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne 26. 8. 2022 žalovaní požádali o prodloužení stanovené lhůty do 30. 10. 2022. K tomuto podání žalovaný 2) připojil své daňové přiznání za rok 2021, podle něhož v uvedeném období dosáhl zisku z architektonické a inženýrské činnosti ve výši 192 800 Kč. Žádné další skutečnosti žalovaný 2) neuvedl a přes výzvu soudu a jím poskytnutou více než tříměsíční lhůtu nepředložil ani žádné další listiny. Žalovaná 1) ke dni vydání napadeného usnesení ničeho nedoložila, pouze spolu s žalovaným 2) požádala o další prodloužení lhůty s poukazem na to, že žalovaný 2) je jediným členem jejího statutárního orgánu a protože se veškeré listiny nacházejí v kanceláři, nelze je s ohledem na dočasnou pracovní neschopnosti žalovaného 2) opatřit. Soud poukázal na skutečnost, že žalovaní s výše uvedenou výjimkou ničeho nedoložili, přestože k tomu měli dostatek času. Obstarání listin k prokázání majetkových poměrů žalovaných nelze považovat za nezastupitelný úkon. Pokud žalovaní žádali o další prodloužení lhůty z důvodu dočasné pracovní neschopnosti žalovaného 2) za situace, kdy k doložení svých poměrů měli již tři měsíce, nebylo možné jejich žádosti vyhovět, neboť soudem požadované listiny mohl obstarat také libovolný zmocněnec. Žalovaní tedy neprokázali splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, neboť komplexně nevylíčili své osobní, majetkové a výdělkové poměry a s výjimkou daňového přiznání žalovaného 2) nepředložili žádné relevantní listiny. Protože z neodůvodněné a nedoložené žádosti nelze o aktuálních poměrech žalovaných ničeho usuzovat, soud jejich žádosti nevyhověl.3. Žalovaní společně podali proti usnesení včasné odvolání a navrhli jeho změnu tak, aby jim bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků. Namítli, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že první z podmínek vyžadovaných ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř., tedy skutečnost, že ze strany žadatelů nejde o bezúspěšné či svévolné uplatňování práva, byla splněna. Jeho závěr, že v daném případě nebylo prokázáno splnění druhé podmínky, však žalovaní považují za nesprávný. Odvolatelé poukázali na to, že žalovaný 2) předložil kromě svého daňového přiznání také potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti včetně termínů jeho pravidelných lékařských kontrol. Z uvedeného vyplývá, že zdravotní stav žalovaného 2) je vážný a není dobře schopen obstarávat své záležitosti. Pokud soud prvního stupně poukázal na zastupitelnost při obstarání požadovaných listin, musel by žalovaný 2) vystavit třetí osobě jednotlivé speciální úředně ověřené plné moci, což je pro něho stejně náročné, jako opatření samotných soudem vyžádaných listin. Odvolatelé dále soudu vytkli, že prakticky vůbec nezjišťoval splnění druhé podmínky pro osvobození od soudních poplatků, když si relevantní informace mohl sám obstarat z veřejně dostupných evidencí. Jsou přesvědčeni, že i tato podmínka u nich byla splněna, neboť žalovaný 2) prokázal své nepříznivé osobní poměry v podobě špatného zdravotního stavu i své majetkové a výdělkové poměry svým daňovým přiznáním. Jen z těchto důkazů je zřejmé, že minimálně u žalovaného 2) je dán nárok na alespoň částečné osvobození od soudních poplatků. Touto otázkou se však soud vůbec nezabýval a zcela nedůvodně žalovaným odepřel právo na přístup k soudní ochraně.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaných proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je přípustné, žalovaní jsou k podání odvolání oprávněni a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že jejich obrana je zjevně bezúspěšná. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z obou výše uvedených podmínek. Předně je třeba zdůraznit, že povinnost věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, leží na poplatníkovi (k tomu srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 či ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaná 1) v posuzované věci evidentně nesplnila, neboť přes výzvu soudu prvního stupně o svých poměrech nic konkrétního neuvedla a předpoklady poplatkové moderace ničím nedoložila. Tuto svou povinnost nesplnila ani v průběhu více než tříměsíční lhůty, která byla žalovaným k jejich žádosti soudem poskytnuta, ani následně v odvolacím řízení. Závěr soudu prvního stupně, že za této situace nemohlo být žalované 1) osvobození od soudních poplatků ani zčásti přiznáno, je proto správný.8. Obdobně platí, i pokud jde o poměry žalovaného 2), který soudu sdělil pouze údaj o své dlouhodobé pracovní neschopnosti a doložil ji rozhodnutím praktického lékaře. Z uvedeného lze dovodit pouze to, že v současné době nemá žalovaný 2) příjmy z pracovního či obdobného poměru, z vlastního podnikání apod., nikoli však již to, že nemá ani žádné jiné příjmy z dalších zdrojů (např. z vlastnictví cenných papírů, z pronájmu, aj.), žádné úspory ani žádný majetek. Nic známo není ani o tom, zda žalovaný 2) vede společnou domácnost s další osobou (dalšími osobami), jaké jsou příjmové poměry této osoby (těchto osob), jaká je výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného 2) a z jakých prostředků jsou hrazeny, apod. S ohledem na to, že kromě rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaný 2) předložil již jen nepodepsanou a nedatovanou kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021, která neobsahuje ani otisk podacího razítka finančního úřadu, ani doklad o doručení tomuto úřadu elektronickou cestou, a tedy z něho nelze pro jeho nevěrohodnost učinit žádné zjištění, nezbývá než uzavřít, že ani žalovaný 2) neprokázal, že jeho poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Nelze tak, stejně jako u žalované 1), uvažovat nejen o osvobození úplném, které vyžaduje navíc ještě existenci zvlášť závažných důvodů opodstatňujících takový postup, ale ani o osvobození částečném, které žalovaný 2) požaduje.9. Se soudem prvního stupně je nutno souhlasit v tom, že sdělení a prokázání osobních, výdělkových a majetkových poměrů podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. není procesním úkonem, při němž by se žadatel nemohl nechat zastoupit jinou osobou. Tvrzení žalovaného 2) o údajné náročnosti vystavení plné moci se za situace, kdy o povaze ani závažnosti jeho onemocnění není vůbec nic známo a kdy žalovaný 2) opakovaně avizoval svůj záměr žádosti soudu vyhovět, jeví jako účelové. To platí tím spíše, že nejen, že žalovaný 2) ani do skončení odvolacího řízení, tedy po bezmála pěti měsících od doručení výzvy soudu ze dne 10. 8. 2022 nepředložil žádnou z jím vyžádaných listin, ale nesdělil ani žádnou konkrétní informaci o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech ani o poměrech osob, žijících s ním ve společné domácnosti. Je přitom nepochybné, že pokud jeho zdravotní stav nebrání (prostřednictvím zvolené právní zástupkyně) komunikaci se soudem, nemůže být překážkou ani tomu, aby splnil alespoň svou povinnost tvrdit o svých poměrech skutečnosti nezbytné pro jejich posouzení. Ani této své povinnosti však nedostál. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když dalš