12 Cmo 47/2023-40 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že v řízení o zaplacení částky 561 000 000 Kč s příslušenstvím, která má sestávat z jistiny ve výši 170 000 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 391 000 000 Kč, požádal žalobce o osvobození od placení soudního poplatku z důvodu nemajetnosti. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl, že nemá peněžní prostředky na zaplacení soudního poplatku a přitom je povinen z hlediska věřitelů zajišťovat svoje případné pohledávky. Není ženatý, nemá družku, nemá žádný majetek, bydlí u známých a příbuzných, podporu má od své matky, které je 86 let, má malý důchod a žalobci hradí stravu ve výši 500 Kč týdně. Žalobce má nezletilou dceru, na kterou neplatí žádné výživné, má dluh u společnosti , Anonymizováno, ve výši 1 200 000 Kč. Od roku 2020 má uzavřenou příkazní smlouvu ve společnosti , právnická osoba, , přičemž od února 2022 mu nebyly zaplaceny „žádné částky k živobytí“ přesto, že zajišťuje chod společnosti (doloženo potvrzením společnosti o nevyplacení odměny ve smyslu příkazní smlouvy za rok 2022 z důvodu nezaplacení kompenzačního bonusu společnosti a vlivu pandemie Covid). Dále uvedl, že není evidován na Úřadu práce, nemá žádné příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení ani žádné jiné příjmy. Nikoli vlastní vinou se dostal do mimořádné tíživé situace. Nic dalšího žalobce neuvedl ani nedoložil.2. Soud prvního stupně s poukazem na podmínky poplatkové moderace, vymezené ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že žádost žalobce o přiznání osvobození od soudního poplatku není důvodná. Podle názoru soudu je zpochybněna věrohodnost žalobcem uváděných údajů a je nepochybné, že pokud žalobce nemá žádný příjem, jak uvádí, tak pouze z částky 500 Kč týdně, kterou mu poskytuje jeho matka ze svého starobního důchodu, i přesto, že bydlí u známých a příbuzných, jak uvedl, by náklady na uspokojení dalších nutných životních potřeb nepostačovaly. Žádosti žalobce proto nevyhověl.3. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání, v němž navrhl, aby byl od placení soudního poplatku osvobozen a dále, aby bylo nejmenované soudkyni (napadené rozhodnutí bylo vydáno vyšší soudní úřednicí – pozn. odvolacího soudu) uloženo, aby s ním strávila týden, v jehož průběhu jí žalobce dokáže, „jak lze za 500 Kč žít a uspokojovat svoje potřeby.“ Konstatoval, že „soudci žijí ve svých představách“, částka 500 Kč týdně je zcela postačující k obživě, podstatou však není otázka stravování, které ze značné míry poskytují známí a přátelé, ale pobyt v jejich obydlí, kde je možnost koupání a praní. Je zřejmé, že soud nechce věc projednávat, ostatně ji zdržuje několik let. Nechce se mu projednávat kauzu a hledá zástupné důvody. Žalobce se dostal do uvedené situace nikoli vlastní vinou, ale vinou státu, který nezákonně omezil práva občanů, a tato omezení byla zrušena NSS. Jsou jimi nezaplacené kompenzační bonusy, nemožnost provést platbu z důvodu exekucí, nemožnost „dosáhnout na příjmy společnosti, která byla poškozena z důvodu smyšlené existence Covidu.“ Není zcela zřejmé, proč se soud domnívá, že takto poškozená osoba by měla platit poplatek ve výši 4 mil., když ji stát poškodil. Zároveň úvahy o tom, že „500 Kč na týden jsou nedostatečné, jsou jen hloupou připomínkou situace, kdy soudci žerou za peníze daňových poplatníků stotisícové částky a vůbec si neuvědomují situaci, která je u jiných obyvatel, kterým stát zničil podnikání a připravil je o příjmy.“ Žalobce poukázal na své ústavní právo na přístup k soudu a na blíže nespecifikovanou judikaturu, podle níž „soud nesmí upřít právo na soud tehdy, pokud by tím způsobil porušení tohoto principu, soud fabuluje nad stravou žalobce.“ Navrhl, aby s ním nejmenovaná soudkyně „strávila týden, a uvidí, jak lze za 500 Kč týdně žít. Nebude sice žrát za svůj stotisícový plat, ale pochopí, v čem spočívá spravedlnost.“ Vyjádřil rovněž názor, že „soud obeslal žalovaného a podnikl kroky, kdy došlo k projednání žaloby, a tudíž nelze řízení zastavit.“ Uzavřel, že stát brání průchodu spravedlnosti tím, že „pokud je nízký příjem, tak sdělí, že takový nepostačuje a musí být nějaký jiný, a pokud má jakýkoli příjem, tak musí zaplatit nehorázný poplatek. Tudíž osvobození nelze nikdy dosáhnout.“4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.6. Při posouzení poměrů žalobce vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně z předloženého Prohlášení. Vyplývá z nich, že žalobce nevede společnou domácnost s žádnou další osobou, je na něm finančně závislá zletilá dcera (nar. 2002), která s ním nežije ve společné domácnosti. Žádnou osobu, na níž by byl on sám finančně závislý, žalobce neoznačil. Dále uvedl, že nemá žádné příjmy z pracovního či obdobného poměru, z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti, z hmotného a sociálního zabezpečení ani z jiných zdrojů a nemá ani majetek vyšší hodnoty. Nemá manželku ani družku, má vyživovací povinnost k dceři narozené v roce 2002, která stejně jako žalobce nemá žádný příjem. Má dluh vůči , Anonymizováno, service ve výši 1 200 000 Kč, důvodem jehož vzniku je „soudní spor“, výše měsíční splátky nulová, dluh je splatný „ihned – exekuce.“ V Prohlášení žalobce rovněž uvedl, že nemá prostředky na poplatek a přitom je „povinen z hlediska věřitelů zajišťovat svoje případné pohledávky.“ Od roku 2020 má příkazní smlouvu ve společnosti , právnická osoba, , od roku 2022 mu nebyly vyplaceny žádné částky k živobytí přesto, že zajišťuje chod společnosti. To je dané stále se protahujícími žádostmi o proplacení škod vzniklých v době pandemie. Také mu zatím nebyl vyplacen kompenzační bonus ani „částky na DPP za rok 2020.“ Finanční úřad si na něho zasedl a požaduje neustálá doplnění. Tím se dostal nikoli vlastní vinou do mimořádně tíživé situace. Nemůže vykonávat činnost ve společnosti a zároveň pracovat, protože přijal odpovědnost za řízení společnosti a dostal by se do situace poškozování cizích práv. A dále se jedná o přerušení činnosti vinou Covidu, nezákonných opatření státu a postupem Finančního úřadu. Nemá žádný majetek, bydlí u známých a příbuzných, podporu má od matky, která mu platí stravu částkou cca 500 Kč týdně, ale je jí 86 let a má malý důchod. K Prohlášení žalobce připojil pouze písemné potvrzení, opatřené otiskem razítka společnosti , právnická osoba, , adresa, a nečitelným podpisem, v němž se uvádí, že žalobce neměl vyplacenu odměnu ve smyslu příkazní smlouvy za rok 2022 z důvodu nezaplacení kompenzačního bonusu společnosti a také z důvodu vlivu pandemie Covid.7. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalobce v posuzované věci nesplnil, když se v Prohlášení omezil pouze na negaci veškerých příjmů i majetku a na neurčité tvrzení o výpomoci ze strany třetích osob (matky, případně jiných příbuzných či známých), kterou navíc ničím nedoložil. Neobjasnil dále ani svůj vztah ke společnosti , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , a to zejména se zřetelem ke svému tvrzení, že nemůže vykonávat (blíže nespecifikovanou) činnost v této společnosti (která však podle Prohlášení není jeho zaměstnavatelem) a zároveň pracovat, neboť přijal odpovědnost za řízení společnosti. Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, odd. , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , však jednatelem a jediným společníkem uvedené společnosti není žalobce, ale , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , bytem na adrese žalobce. Na základě čeho se za této situace žalobce cítí být odpovědný za řízení společnosti , právnická osoba, a na zajišťování jejího chodu, jak uvedl v Prohlášení, zůstalo nevysvětleno, přestože právě tato skutečnost představuje dle jeho tvrzení překážku, bránící mu v dosahování příjmů z pracovního