14 Cmo 107/2022-471 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal obnovy řízení vedeného u něj pod sp. zn. 13 Cm 339/2006, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , Anonymizováno, (dále též jen „společnost“) ze dne 28. 12. 2005, v té části, jež rozhodla o schválení odměny jednateli , Anonymizováno, ve výši 300 000 Kč za výsledky dosažené společností v letech 2001 až 2005, jež bylo založeno „na skutečnostech, které dokládají zaviněné porušení právních povinností jednatele , Anonymizováno, v souvislosti s výkonem jeho funkce“ (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).2. Soud prvního stupně považoval žalobu za „opožděnou“, navrhovateli totiž „muselo být známo napojení objektu , právnická osoba, . na nemovitosti společnosti a jeho obeznámení se s obsahem valných hromad v inkriminované době, neboť byl společníkem“, tedy o - dle jeho názoru nové - skutečnosti (zatížení pozemku společnosti p. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, právem vstupu a právem uložení inženýrských sítí ve prospěch společnosti , právnická osoba, . na základě dohody o zřízení stavby z 22. 2. 2005 bez souhlasu valné hromady) věděl již v roce 2016. „Případné zjištění soudu o tom, že , Anonymizováno, neměl předchozí souhlas valné hromady … k uzavření Dohody (k zatížení pozemku č. par. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, ) nemůže mít vliv na příznivější rozhodnutí …. v této části“, neboť „porušení a závažnějších měla být dle navrhovatele celá řada a dále je musel předpokládat“.3. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že procesně úspěšné společnosti přiznal 4 114 Kč, sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby po 3 100 Kč, režijního paušálu 300 Kč a 21% DPH.4. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a obnovu řízení „povolil“, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolatel namítá, že úvaha soudu prvního stupně ohledně nedostatečné závažnosti porušení povinnosti je založena na chybném předpokladu, že soudy v „předchozím řízení“ posuzovaly, zda „závažnější porušení naplňují hypotézu § 66 odst. 3 obchodního zákoníku a učinily závěr, že hypotéza naplněna není“; takový závěr však soudy učiněn nebyl. Soudu prvního stupně vytýká nedostatečné odůvodnění hodnocení nových (jím tvrzených) skutečností, z napadeného rozhodnutí se dle jeho názoru nepodává hodnocení nových skutečností v kontextu s „ostatními skutečnostmi“, jež by v souhrnu představovaly porušení právní povinnosti jednatele společnosti. Za nesprávný – s ohledem na konkrétní okolnosti týkající se neposkytnutí informací ze strany společnosti (jejichž poskytnutí se domáhal soudní cestou, byť neúspěšně z důvodu ztráty postavení společníka společnosti a tím legitimace v řízení) v kontextu s faktickým („oklikou“ provedeným) napojením inženýrských sítí (jež blíže s odkazem na fotografie rozvádí) - považuje i závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel „musel (nově namítané) porušení předpokládat“. V kontextu s řečeným pak není (nemůže být) správný závěr soudu prvního stupně o opožděnosti jím podaného návrhu.6. Společnost nepovažovala odvolání za důvodné, ztotožnila se se závěry přijaté soudem prvního stupně; nadto měla za to, že obnovou napadené rozhodnutí není (dosud) v právní moci.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.8. Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.9. Již jen z jazykového výkladu § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. je zřejmé, že citované ustanovení podmiňuje přípustnost obnovy řízení právní mocí rozhodnutí (rozsudku či usnesení) ve věci samé (k problematice dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). K řečenému se sluší dodat, že institut žaloby na obnovu řízení představuje výjimečné prolomení právní moci rozhodnutí, a tedy i právní jistoty účastníků a často i třetích osob; proto ustanovení jej upravující nelze vykládat extenzivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2431/2016).10. Směřuje-li v daném případě žaloba na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2018, č. j. 14 Cmo 6/2017-341 (viz podání ze dne 1. 11. 2021, č. l. 402), pak je s ohledem na obsah spisu zřejmé, že citovaná podmínka obnovy řízení splněna nebyla.11. Z obsahu spisu se totiž podává, že:- Krajský soud v Českých Budějovicích (v pořadí druhým) usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 13 Cm 339/2006-270, vyslovil neplatnost usnesení přijatého valnou hromadou společnosti konanou dne 28. 12. 2005, jímž byla schválena odměna jednatele ve výši 300 000 Kč za výsledky dosažené při obchodním vedení společnosti v letech 2001 až 2005, jak vyplývá z přehledu v příloze zápisu z valné hromady [výrok I.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování , Anonymizováno, jednatelem společnosti na další pětileté funkční období s účinností od 14. 2. 2006 [výrok II.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování , Anonymizováno, jednatelem společnosti na další pětileté funkční období s účinností od 15. 1. 2006 [výrok III.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o jmenování , Anonymizováno, ředitelem společnosti na další pětileté funkční období s účinností od 14. 2. 2006 [výrok IV.] a navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 19 989 Kč [výrok V.];- Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele (v pořadí druhým) usnesením ze dne 19. 9. 2018, č. j. 14 Cmo 6/2017-341, (v pořadí druhé) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že návrh v části, jíž se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, . ze dne 28. 12. 2005 o schválení odměny jednatele ve výši 300 000 Kč za výsledky dosažené při obchodním vedení společnosti v letech 2001 - 2005, zamítl, ve výrocích II. až IV. jej potvrdil (výrok I.), navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 59 951,74 Kč (výrok II.);- k dovolání navrhovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Cdo 372/2019-367, (v pořadí druhé) usnesení odvolacího soudu v té části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil (v pořadí druhé) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a ve druhém výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok I.), ve zbývající části dovolání odmítl (výrok II.);- Vrchní soud v Praze (následně) usnesením ze dne 22. 6. 2021, č. j. 14 Cmo 6/2017-386, (v pořadí druhé) usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; v tomto rozsahu není řízení dosud pravomocně skončeno.12. Je-li tedy žaloba na obnovu řízení koncipována jako mimořádný opravný prostředek, s jehož připuštěním se pojí zásah do právní moci soudního rozhodnutí [a dochází tak k prolomení principu právní jistoty, tedy principu, jenž patří k základním atributům právního státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2659/2020)], pak není-li obnovou napadané rozhodnutí v právní moci, jak výše vyloženo, není (již jen z tohoto důvodu) možno žalobě (na obnovu řízení) vyhovět.13. K otázce právní moci a účinků právní moci soudního rozhodnutí [jež mají svůj základ v principu právní jistoty, jako jedné ze základních komponent demokratického právního státu], odvolací soud odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. III. ÚS 977/08, či z judikatury Evropského soudu pro lidská práva pak na rozhodnutí velkého senátu ze dne 28. 10. 1999 ve věci Brumarescu vs. Rumunsko (stížnost č. 28342/95, § 61).14. Odvolací soud z výše uvedených důvod