14 Cmo 11/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, výrokem II. rozhodl o výmazu jednatele společnosti , právnická osoba, . (dále jen „společnost“) , právnická osoba, , narozeného dne 10. října 1968, z obchodního rejstříku se zapisovaným dnem zániku funkce 11. října 2022 a výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že jednatel společnosti , právnická osoba, , narozený 10. října 1968 nesplňuje podmínku bezúhonnosti, a proto zahájil řízení podle § 78 odst. 1 věty druhé zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). Odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2022, č. j. 34 T 5/2022-6254 (dále jen „odsuzující rozsudek“), byla schválena dohoda o vině a trestu, dle které mj. uvedený , právnická osoba, spáchal zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), a za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč, sestávajícímu se ze 100 denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 1 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. října 2022.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) /dále jen „živnostenský zákon“/, a § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, uzavřel, že uvedený , právnická osoba, již od 11. října 2022 nemá způsobilost pro výkon funkce jednatele. Soud prvního stupně proto v obchodním rejstříku zapsaný stav uvedl do souladu se skutečností, rozhodl o shora uvedeném výmazu , právnická osoba, , narozeného 10. října 1968 z funkce jednatele společnosti se dnem zániku funkce 11. října 2022, tedy ke dni právní moci odsuzujícího rozsudku.4. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.5. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.6. Odvolatelka namítá, že uvedený , právnická osoba, splňuje podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 živnostenského zákona, neboť se na něj musí hledět, jako by nebyl odsouzen (§ 69 odst. 3 tr. zák.); rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady společnosti ze dne 5. listopadu 2022, s účinností od téhož dne, byl jmenován do funkce jednatele společnosti; se svým jmenováním do funkce jednatele a zápisu své osoby do obchodního rejstříku vyslovil souhlas (k tomu odvolatelka doložila výpis z evidence rejstříku trestů uvedeného , právnická osoba, ze dne 16. listopadu 2022, zmiňované rozhodnutí jediného akcionáře o jeho jmenování do funkce jednatele společnosti, jakož i jeho čestné prohlášení a podpisový vzor).7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.9. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.10. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.11. Z obsahu spisu vyplývají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, zejména pokud jde o trestnou činnost , právnická osoba, a jeho odsouzení za ni. Odvolací soud s ohledem na argumentaci společnosti uvedenou v odvolání ověřil, že jmenovaný , právnická osoba, peněžitý trest, k němuž byl pravomocně odsouzen, dne 4. listopadu 2022 v celé výši zaplatil.12. V poměrech projednávané věci nemá odvolací soud pochybnosti o tom, že úmyslná trestná činnost zmíněného , právnická osoba, souvisela s podnikatelskou činností společnosti, jejímž byl jednatelem. Při posuzování, zda je osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona, je nutno zkoumat, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností /srov. výklad k § 6 odst. 2 živnostenského zákona ve znění účinném do 31. července 2010 podaný Ústavním soudem v nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, na nějž výslovně odkazuje část šestá, čl. VII k bodu 3 důvodové zprávy k zákonu č. 155/2010 Sb., jímž byl s účinností od 1. srpna 2010 novelizován (mimo jiné) právě § 6 odst. 2 živnostenského zákona do shora citovaného platného znění, či výklad podaný v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008 - 50, který z tohoto ústavního nálezu vychází, či usnesení Nejvyššího ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz/. A tak tomu bylo v daném případě. Odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne 11. října 2022. Tímto dnem tak přestal , právnická osoba, splňovat podmínku bezúhonnosti vyžadovanou § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona; k ukončení výkonu funkce jednatele došlo přímo ze zákona (zde podle § 155 odst. 1 věta druhá o. z.). A i když uložený peněžitý trest již zaplatil a pro účely posouzení bezúhonnosti se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 69 odst. 3 tr. zák.), nestává se automaticky bez dalšího zpět členem statutárního orgánu. Uvedenou skutečnost - ukončení výkonu funkce jednatele ze zákona - je nutno do obchodního rejstříku promítnout, byť byl následně uvedený , právnická osoba, znovu do funkce jednatele rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady povolán.13. Zbývá jen dodat, že v daném rejstříkovém řízení soud nerozhoduje o zániku funkce jednatele, jelikož tato skutečnost nastala ze zákona. Tento zápis má deklaratorní povahu, žádnou skutečnost tak nezakládá, a takové řízení lze proto zahájit i bez návrhu dle § 78 odst. 1 věta druhá z. v. r. Rovněž pak jmenování jednatele do funkce je svou povahou zápisem deklaratorním, tedy toliko osvědčujícím již nastalý stav a lze zahájit i bez návrhu dle § 78 odst. 1 věta druhá z. v. r.14. Soud prvního stupně proto nepochybil, pakliže předmětné řízení zahájil a , právnická osoba, , narozeného 10. října 1968, z obchodního rejstříku jako jednatele společnosti vymazal, neboť tento od 11. října 2022, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek, přestal splňovat podmínku bezúhonnosti vyžadovanou § 46 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 6 odst. 2 živnostenského zákona. Odvolací soud pro úplnost dodává, že případný následný zápis změn do obchodního rejstříku spočívající v zápisu , právnická osoba, jako jednatele společnosti na základě jeho znovuzvolení do funkce jednatele rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady bude předmětem samostatného rejstříkového řízení vedeného soudem prvního stupně (zahájeného k návrhu společnosti či soudem dle § 78 odst. 1 z. v. r.); v předmětném odvolacím řízení není dán prostor pro jeho posouzení, resp. odvolací soud není v poměrech projednávané věci o takto uplatněném požadavku oprávněn rozhodnout (není soudem věcně a místně příslušným).15. Odvolací soudu proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. podle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako věcně správné potvrdil.16. Společnost je jediným účastníkem odvolacího řízení, proto nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.