14 Cmo 134/2023-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení „k dosažení shody mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem dle § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb.“ (výrok I.), dále rozhodl tak, že „V obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 320752se vymazáváStatutární orgánJednatel, Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , r. č. , RČ, adresaDen vzniku funkce: 5. června 2009se zapisujeStatutární orgánU vymazávané osoby: , Anonymizováno, , dat. nar. , Anonymizováno, , r. č. , RČDen zániku funkce: 13. září 2022Den zápisu změny: Dnem nabytí právní moci“ (výrok II.),a společnosti uložil povinnost zaplatit státu – České republice, prostřednictvím Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.).2. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. prosince 2020, sp. zn. 48 T 8/2010, který nabyl právní moci a je vykonatelný dnem 13. září 2022, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 15/2022-21864 (dále též jen „předmětný rozsudek“), byl obžalovaný , Anonymizováno, , narozený dne , Anonymizováno, , odsouzen pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“), tedy pro trestný čin související s podnikáním, a přestal tak splňovat podmínku stanovenou v § 6 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) /dále jen „ž. z.“/, pro výkon funkce statutárního orgánu. Výrok III. je odůvodněn § 2 odst. 1 písm. e) a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ z. o. s. p.“), ve spojení s položkou č. 11 sazebníku tohoto zákona.3. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala společnost, jednající Liborem Vonáškem (dále též jen „jednatel“), odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatelka namítá, že jednateli byl v rámci soudem prvního stupně specifikovaného řízení uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech s předmětem činnosti – výroba, obchodování, doprava a jiné nakládání s minerálními oleji. Předmětem činnosti odvolatelky je však výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Bezúhonnost dle § 6 odst. 2 ž. z. je chápána jako trestní zachovalost především ve vztahu k předmětu podnikání, ze skutkové podstaty uvedené v odsuzujícím rozsudku je ale bez dalšího zřejmé, že se jednatel trestné činnosti nedopustil v souvislosti s předmětem podnikání odvolatelky. Soud prvního stupně v této souvislosti neprovedl žádné dokazování a nevyzval odvolatelku k tomu, aby se ke své činnosti jakkoliv vyjádřila či předložila důkazy prokazující skutečnou náplň její činnosti. Nadto, předmětem odsuzujícího rozsudku mělo být jednání, které se mělo udát před téměř dvaceti lety, a výmaz jednatele odvolatelka považuje za nepřiměřený zásah do celého jejího fungování, neboť jednatel je ve funkci od roku 2009 a v současnosti je tedy jedinou kompetentní a znalou osobou, která je reálně schopna tuto funkci vykonávat.5. Předně se odvolací soud zabýval tím, zda je přípustné posoudit odvolání jako podané odvolatelkou (společností), bylo-li podáno prostřednictvím jejího jednatele (Libora Vonáška), jehož funkce měla zaniknout, tedy, zda jsou splněny podmínky odvolacího řízení. Jelikož právě otázka právního postavení jednatele představuje důvod podaného odvolání, odvolací soud tuto otázku posoudil kladně (srov. např. mutatis mutandis, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 3152/2021, nebo dne 25. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 2099/2020, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. července 2016, sp. zn. II. ÚS 2502/15, ze dne 23. října 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18).6. Odvolací soud proto přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 120 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 30. června 2023 /dále jen „z. o. k.“/, osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen „člen voleného orgánu"), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.8. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.9. Podle § 6 odst. 2 ž. z. se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.10. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že § 46 odst. 1 z. o. k. stanovuje další podmínky, jež musí člen voleného orgánu obchodní korporace (a tedy i jednatel odvolatelky) splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je bezúhonnost ve smyslu § 6 odst. 1, písm. b), odst. 2 ž. z. Souvislost trestného činu s podnikáním ve smyslu § 6 odst. 2 ž. z. je nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností (předmětem podnikání) určité jiné osoby, přičemž vykonává funkci ve voleném orgánu obchodní korporace ve stejném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu § 46 odst. 1 z. o. k. Tento závěr platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, protože podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, jež je dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. na webových stránkách www.nsoud.cz). Tyto závěry se uplatní samozřejmě i v případě, pokud se trestného činu posuzovaná osoba dopustila v rámci vlastní podnikatelské činnosti.11. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, uvedl, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena. Nejvyšší správní soud pak v judikatuře navazující na citovaný nález Ústavního soudu konstatoval, že výklad § 6 odst. 2 ž. z. je třeba provést se zřetelem na smysl a účel podmínky bezúhonnosti. Souvislost trestného činu s podnikáním je tedy nutné vykládat s ohledem na aprobovanou činnost konkrétní podnikatelské osoby (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 9 As 69/2008, nebo ze dne 5. března 2015, sp. zn. 9 As 229/2014). Tyto závěry se uplatní i v poměrech z. o. k. (srov. např. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017).12. Jednatel byl předmětným rozsudkem odsouzen za skutek, spočívající, mimo jiné, v tom, že jako osoba, která jednala a rozhodovala za firmu , právnická osoba, , „… po vzájemné dohodě, společně a v jednotném úmyslu (spolu s dalšími obžalovanými, pozn. odvolacího soudu) soustavně se obohacovat neodvedením spotřební daně z minerálních olejů, jako statutární orgány nebo pověřené osoby jednající ve prospěch obchodních společností, v době od února roku 2004 do 5. 9. 2006 naplánovali, organizovali a realizovali výrobu minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, a který k oklamání správce daně obchodně označovali jako změkčovač epoxidových pryskyřic (ZEP), a jeho distribuci, a do celé výrobně – obchodní transakce byly zapojeny vedle výrobce - společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , další subjekty – obchodníci a dopravci, kteří se vědomě spolupodíleli na zakrytí skutečného původu a transportu minerálního oleje, jenž svým složením v podstatných parametrech odpovídal motorové naftě, avšak prodávaného pod obchodním označením ZEP, který byl přes opakované přeprodeje v závěrečné fázi dodáván na benzínové čerpací stanice v České republice a konečnými spotřebiteli tak použit k pohonu motorových vozidel, aniž by však byla z tohoto vyrobeného a prodaného minerálního oleje, vybraného výrobku ozn