14 Cmo 181/2023-64 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil s odkazem na § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že na straně žalobce neshledal žádné závažné důvody, pro které by měl osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu přiznat. Z žalobcem předloženého Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (dále jen „prohlášení“) soud zjistil, že žalobce má vedle příjmů z vedlejší pracovní činnosti rovněž příjem z pronájmu nemovitostí a příjmy z kapitálového majetku (dividendy), je majitelem četných nemovitostí i rozsáhlého portfolia cenných papírů a na jeho účty byly za akcie společnosti , právnická osoba, . převedeny částky v řádech desítek milionů Kč.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a „uložil soudu prvního stupně vydat nové usnesení, ve kterém (prozatím) vyzve žalobce k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, případně rozhodne tak, že se žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu (prozatím) nevyzývá.“4. Odvolatel je přesvědčen, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru jednak o tom, že poměry účastníka neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, a jednak o tom, že by měl být v této fázi řízení soudní poplatek vyměřen. Soudem vyměřený soudní poplatek ve výši 1 063 316 Kč není odvolatel schopen zaplatit, neboť tak vysokou částkou nedisponuje. Navíc odvolatel soudu prvního stupně vytýká, že se nikterak nevypořádal s jeho námitkou, že žaloba na dorovnání protiplnění je projednatelná i bez uvedení výše protiplnění (v žalobě navíc ani konkrétní žalovaná částka uvedena není, je uvedena toliko v alternativním petitu), tudíž nemůže být výše soudního poplatku za její podání vyměřena ve správné výši bezprostředně po jejím podání, usnesení soudu prvního stupně je proto minimálně předčasné. Žalobce je schopen uhradit soudní poplatek toliko ve výši 2 000 Kč, jak dříve navrhoval. Současně opakuje svou argumentaci stran chybně vyměřené výše soudního poplatku, kterou uvedl již dříve v námitkách podaných proti jeho vyměření.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně dle § 212 a násl. o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, protože předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků dány nejsou.6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.7. Podle § 328 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, jedná-li se o povinný veřejný návrh smlouvy, musí být výše protiplnění přiměřená hodnotě účastnických cenných papírů. Navrhovatel doloží přiměřenost protiplnění posudkem znalce; ustanovení § 251 odst. 2 se použije přiměřeně.8. Podle § 329 odst. 3 z. o. k. vyjde-li najevo, že vlastníci účastnických cenných papírů, které byly předmětem veřejného návrhu smlouvy, neobdrželi nebo nemají podle smlouvy obdržet přiměřené protiplnění, mohou se dovolávat toho, aby jim navrhovatel protiplnění dorovnal; ustanovení § 390 odst. 3 až 6 se použije přiměřeně.9. Podle § 390 odst. 3 z. o. k. v soudním rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na dorovnání, soud určí výši dorovnání ve vztahu ke každému druhu akcie a jinému účastnickému cennému papíru a rovněž celkovou výši dorovnání zvýšenou o částku úroků podle § 388 ode dne přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům, o částku úroků z prodlení a o částku předpokládaných účelně vynaložených nákladů spojených s plněním do soudní úschovy. Vlastníci účastnických cenných papírů, kteří se dovolali práva na dorovnání, mají právo na náhradu v řízení účelně vynaložených nákladů.10. Podle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.11. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. o. s. p.“), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.12. Podle § 6 odst. 1 z. o. s. p. základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak. Cena příslušenství předmětu řízení tvoří základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení.13. Podle § 6 odst. 2 z. o. s. p. je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem procentního poplatku jejich součet. Peněžitá plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku, jsou však samostatným základem poplatku.14. Podle § 6 odst. 3 z. o. s. p. jde-li o opětující se peněžité plnění, je základem procentního poplatku cena odpovídající součtu všech opětujících se plnění. Jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, včetně plnění požadovaného do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění, na dobu života nebo na dobu delší než 5 let, je základem poplatku pětinásobek ceny ročního plnění.15. Podle § 6 odst. 4 z. o. s. p. nelze-li stanovit základ poplatku podle odstavce 3, je základem poplatku částka ve výši 20 000 Kč.16. Žalobce se žalobou došlou soudu prvního stupně dne 16. prosince 2022 domáhá ve vztahu k žalovanému jednak určení přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti , právnická osoba, ., a jednak zaplacení (dorovnání) přiměřeného protiplnění za 4 464 ks těchto akcií, z důvodu, že neobdržel přiměřené protiplnění na základě ve dnech 20. prosince 2019 a 23. prosince 2019 přijatého povinného veřejného návrhu smlouvy dle § 328 odst. 1 z. o. k.17. Třebaže mělo dle tvrzení žalobce dojít k přijetí návrhu před 1. lednem 2021, uplatní se při posouzení dorovnání přiměřeného protiplnění výše citovaný § 390 odst. 3 ve spojení s § 329 odst. 3 z. o. k., protože přechodná ustanovení k zákonu č. 33/2020 Sb. [jimž byl zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) novelizován s účinností k 1. lednu 2021] otázku účinnosti nové úpravy neřeší, což znamená, že se uplatní tzv. nepravá zpětná účinnost (retroaktivita) nového právního předpisu. Nyní účinná úprava totiž upřesňuje dřívější dikci, vyvolávající výkladové nejasnosti (jak je zřejmé z důvodové zprávy k zákonu č. 33/2022 Sb., bodů 420 – 425), aniž by měla významný dopad do práv a povinnosti účastníků hmotněprávního poměru (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 27 Cdo 1916/2019, dostupný, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb., dostupný, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách www.usoud.cz)18. To vede k závěru, že jde o žalobu na plnění. Z právního předpisu (§ 329 odst. 3, § 390 odst. 3 z. o. k.) totiž vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., a proto soud není při rozhodování o žalobě vázán ani tím, jak žalobce v tzv. petitu žaloby zformuloval svou představu o výši dorovnání. Může proto svým rozhodnutím přisoudit žalobci méně, než kolik žalobou požaduje (aniž by ve zbývající části žalobu zamítal), anebo naopak více (aniž by žalobce musel v tomto směru měnit žalobu). Žaloba bude projednatelná (soud o ní může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li žalobce svůj požadavek na zaplacení dorovnání, aniž v petitu žaloby zformuluje svou představu o výši dorovnání. Jelikož úprava § 390 odst. 3 z. o. k. specifikuje, jak má soud o žalobě rozhodnout, nemusí být žalobcem ani specifikováno, zda se domáhá určení dorovnání či jeho zaplacení, je-li zřejmé, že se žalobce domáhá dorovnání (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 390, marg. č. 27, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. července 2021, sp. zn. 7 Cmo 116/2021). Jelikož z obsahu žaloby tento požadavek zřejmý je, je zřejmé i to, že jde (toliko) o žalobu na plnění.19. Protože soud při rozhodování o této žalobě není vázán tím, jak a zda žalobce ve svém petitu žaloby konkretizoval svou představu o výši dorovnání, neodpovídá požadavku na zajištění spravedlivé ochrany s