14 Cmo 202/2023-90 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků (výrok I.). Výrokem II. zamítl návrh žalované na ustanovení zástupce.2. Rozhodl tak o návrhu žalované ze dne 9. 2. 2023 o přiznání osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že s žalovanou jako dlužnicí bylo zahájeno insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod. sp. zn. MSPH 90 INS 16943/2022. Objektivně není schopna hradit jak soudní poplatky, tak náklady právního zastoupení. Odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 90 Ins 7368/2021-P-126-25, ve kterém jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků na základě toho, že je omezena v nakládání s majetkovou podstatou. Současně požádala o ustanovení zástupce, a to s ohledem na složitost sporu a s ohledem na předmět sporu, ve kterém jde o strukturu akcionářů, což je dle žalované zásadní jak pro ni, tak pro ochranu ostatních akcionářů.3. Na výzvu soudu ze dne 16. 5. 2023 žalovaná doplnila, že nevlastní žádné nemovité věci, ani movité věci větší hodnoty. Žalovaná spravovala vlastní majetek v podobě cenných papírů. Zůstatky na bankovních účtech žalované jsou zhruba 33 tis. Kč a 6 tis. EUR. Uvedla, že má řadu pohledávek vůči dlužníkům v insolvenčních řízeních, které jsou ve výši desítek miliónů Kč a desetitisíců EUR.4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované nepřísluší přiznat osvobození od soudních poplatků. Probíhající soudní řízení o uložení povinnosti zapsat žalobce jako akcionáře žalované není řízením, ve kterém by přímo ze zákona měla být žalovaná jako dlužník v insolvenčním řízení osvobozena od soudních poplatků, jak je to zákonem stanoveno pro jiná řízení související s insolvenčním řízením dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tedy pro řízení, která se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Pro řízení, pro která zákonodárce nestanovil přímo výjimku s ohledem na probíhající insolvenční řízení dlužníka, by měla být bez dalšího samotná skutečnost, že žalovaná je v úpadku a je tedy v nakládání s majetkovou podstatou omezena, jediným postačujícím důvodem pro přiznání pro osvobození od soudních poplatků. Z vyplněného prohlášení žalované jako právnické osoby vyplývá, že ke dni podání žádosti o osvobození od soudních poplatků jsou prostředky na účtech žalované 33 tis. Kč a 6 tis. EUR. Je-li soudní řízení vedeno v situaci, kdy je žalovaná v úpadku, tak je na žalované, aby ve spolupráci a v součinnosti s insolvenčním správcem, věřitelským výborem a případně insolvenčním soudem, posoudila, zda a jaké prostředky je možno případně na hrazení soudních poplatků využít, případně zda a jak by byly náklady na vedení soudního řízení hrazeny. V návaznosti na rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně zamítl návrh žalované na ustanovení zástupce, neboť o ustanovení zástupce by bylo možné rozhodovat pouze v těch případech, kdy by u žalované byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.5. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání s odůvodněním, že je žalovanou v několika dalších řízeních, které se liší pouze akcionářem a počtem akcií, např. řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 185/2021, či sp. zn. 73 Cm 227/2021. V řízení vedeném pod sp. zn. 73 Cm 185/2021 a sp. zn. 73 Cm 227/2021 bylo žalované ze stejných důvodů a majetkové situace žalované osvobození od soudních poplatků přiznáno a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalovaná tak očekávala, že soud bude rozhodovat stejně. Poukázala na to, že prohlášením konkurzu na její majetek ztratila veškerá dispoziční práva k majetku, tj. i účtům. Dále upozornila na to, že její veškerý majetek je na základě předběžného opatření uložen v soudní úschově. Uvedla i to, že insolvenční správkyně odmítá hradit i základní provoz žalované, jako jsou náklady na účetní, náklady na zachování domény apod. Insolvenční správkyně na žádost žalované reagovala tak, že si to má žalovaná vyřešit a pak jí má předložit doklad o zaplacení, když současně uvedla, že žádný náklad není možno uhradit před zaplacením nákladů insolvenční správkyně a upozornila na nedostatek finančních prostředků na účtu. Tvrzený úpadek si nezpůsobila, pokud by nebylo soudem vydáno předběžné opatření, všechny své splatné závazky by zaplatila (což ostatně řádně činila po celou dobu do vydání předběžného opatření). Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí přizná osvobození od soudních poplatků a ustanoví jí zástupce z řad advokátů.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Podle ustanovení § 30 odst. 1, 2 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.9. Odvolací soud připomíná, že institut osvobození od soudních poplatků je zcela výjimečným řešením situací, kdy hrozí, že by účastníkovi bylo odňato ústavně zaručené právo na přístup k soudu. Je vždy na žadateli, aby tvrdil a prokazoval existenci podmínek odůvodňujících osvobození od soudního poplatku a není povinností soudu, aby cokoliv o majetku poplatníka zjišťoval, či dokonce odvozoval majetkovou situaci účastníka např. z předmětu sporu. Řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků je součástí řízení o věci samé a rozhodnutí o něm je předpokladem pro další postup soudu, proto musí být rychlé a nemůže mu předcházet obsáhlé a časově náročné šetření (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013 sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 32 Cdo 2913/2014 a ze dne 10. 6. 2015 sp. zn. 32 Cdo 294/2015).10. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2856/08).11. Při posuzování návrhu na osvobození od soudních poplatků platí, že zákonný požadavek zaplacení soudního poplatku nemůže být považován za porušení práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 As 43/2010). Osvobození od soudních poplatků představuje dobrodiní zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011 sp. zn. As 101/2011).12. Nejvyšší soud s odkazem na závěry literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) dovodil, že má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení jeho žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004 sp. zn. 1 Afs 5/2003, ze dne 4. 9. 2012 sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 5069/2015).13. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků je třeba zhodnotit dvě okolnosti, a to jednak, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a