2 Cmo 105/2023-86 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 27. 9. 2022, č. j. 53 Cm 150/2021-54, který v této věci činí 9 100 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný 1. pobírá starobní důchod ve výši 16 353 Kč, vdovecký důchod 3 496 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 4 303 Kč. Platí nájemné 1 000 Kč a poplatky spojené s bydlením v částce 1 054 Kč. Dále platí zálohy na energie ve výši 9 000 Kč. V důsledku operace srdce má omezený pohyb. Vytkl mu, že nepředložil výpisy z katastru nemovitostí, z registru motorových vozidel a výpisy z účtů. Nebyl tedy podán věrný obraz o poměrech žalovaného 1. Mimoto i z toho, co osvědčeno bylo, se nepodává, že by žalovaný 1. splnil předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno anebo mu povoleno postupné splacení ve čtyřech splátkách. Uvedl, že jeho jedinými příjmy jsou příjmy, které již vykázal v celkové výši 20 253 Kč. Prohlašuje, že nevlastní žádnou nemovitost a že nemovitost, ve které bydlí, patří jeho dceři, která ji získala darováním od její matky. Prohlašuje rovněž, že nevlastní žádné motorové vozidlo. Nově předkládá výpis z účtu.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.4. Z obsahu spisu vyplývá, že srdeční onemocnění žalovaného 1. je závažné povahy, jak plyne zejména ze Závěrečné zprávy Fakultní nemocnice v , adresa, ze dne 17. 3. 2022.5. Žalovaný 1. předložil v rámci odvolacího řízení výpis z jeho běžného účtu vedeného u , Anonymizováno, ., a to za měsíc prosinec 2022. Výpis byl předložen ve fotokopii pořízené z předlohy, kde byla většina obratů na tomto účtu zakryta. Ponechány čitelnými jsou pouze operace, které korespondují s doposud tvrzenými příjmy a výdaji. Ty ovšem považoval soud prvního stupně za osvědčené již v souvislosti s vydáním napadeného usnesení. Nicméně i tak bylo možné z tohoto výpisu z běžného účtu učinit další zjištění.6. Předně se z tohoto výpisu podává, že ke konci prosince 2022 činil použitelný zůstatek na účtu částku 29 335,16 Kč. Dále z něho vyplývá, že dne 8.12.2022 provedl žalovaný 1. platbu ve prospěch obchodníka označeného jako „, Anonymizováno, “ ve výši 5 396 Kč. Dále je z výpisu patrné, že žalovaný 1. zaplatil dne 5. 12. 2022 za pohonné hmoty částku 998,30 Kč a dne 21. 12. 2022 částku 1 001,40 Kč.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný 1. skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad shodně se soudem prvního stupně za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že příjmy žalovaného 1. jsou mírně podprůměrné a není důvodu pochybovat o tom, že jejich výše, jak byla osvědčena, v zásadě odpovídá reálnému stavu věci. Příjmové poměry žalovaného 1. nejsou nijak mimořádné.11. Jeho majetkové poměry příliš jasné nejsou. Lze uvěřit jeho prohlášení, že nevlastní žádné nemovitosti. Proto odvolací soud nepřikládá zvláštní význam tomu, že nebyl předložen výpis z katastru nemovitostí, i když z tohoto veřejného rejstříku je možné získat i výpis negativní povahy. Naproti tomu se není možné zcela spolehnout na prohlášení o tom, že žalovaný 1. nevlastní žádné motorové vozidlo. Zjištění výše uvedená o některých platbách, jež ukazují na souvislost s motorovým vozidlem, sice neprokazují, že nějaké motorové vozidlo vlastní, nicméně činí prohlášení žalovaného 1. o této otázce nespolehlivým. Nelze bezpečně uzavřít, že tomu tak není.12. Podstatné ovšem je, že z výpisu z běžného účtu žalovaného 1., přesto že byla většina obratů záměrně utajována, bylo zjištěno, že zůstatek účtu bez dalšího umožňuje pokrýt předmětnou poplatkovou povinnost, aniž by byl zůstatek účtu tím zcela vyčerpán. V této souvislosti je nutné shodně se soudem prvního stupně poukázat na to, že předpoklady pro zmírnění poplatkové povinnosti nejsou posuzovány ve vztahu k nějakému imaginárnímu soudnímu poplatku, nýbrž k soudním poplatku jednotlivě konkrétně určenému. Předmětný soudní poplatek není, co se jeho výše dotýká, nijak extrémní. Ve vztahu k této jednotlivé poplatkové povinnosti pak zcela obstojí závěr soudu prvního stupně, že nebylo osvědčeno, že tato poplatková povinnosti je mimo možností žalovaného 1. Z toho, co vyšlo najevo v rámci odvolacího řízení, pak byl tento závěr ještě dále potvrzen.13. Tedy i nadále platí, že druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních osvědčen nebyl, a to ani co se částečného osvobození dotýká.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.