2 Cmo 110/2023-80 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 25.10.2022, č. j. 56 Cm 16/2022-47, který v této věci činí 51 672 Kč. Vyšel přitom z tvrzení žalovaného 2., že je nemajetný, má 24letého syna, který je na něm finančně závislý a má dluhy cca 2 672 000 Kč splatné ke konci roku 2023, přičemž nebylo doloženo ničeho k prokázání jeho majetkové situace. Žalovaný 2. nesplnil povinnost stanovenou mu usnesením soudu prvního stupně z 2.1.2023, č. j. 59 Cm 16/2022-61.Poukázal na to, že žalovaný 2. neprokázal okolnosti, které by odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků, když nedoložil listiny, bez nichž si nelze učinit obraz o jeho majetkové a osobní situaci tak, aby bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku. Prohlášení nebylo prakticky vůbec vyplněno, nebyl doložen výpis z katastru nemovitostí ani registru vozidel, ani špatný zdravotní stav žalovaného 2. Zároveň nelze dospět k závěru, že by podané odvolání bylo možné považovat za zřejmě svévolné či bezúspěšné bránění práva.Proti napadenému usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že se domnívá, že splnil svoji zákonnou povinnost doložit soudu vyplněné prohlášení o svých majetkových poměrech a nevyplnění příslušných kolonek svědčí o tom, že do nich nemá co uvést, neboť nevlastní ničeho větší hodnoty, z čeho by bylo možné zaplatit vyměřený soudní poplatek. Nevlastní žádný bankovní účet a nemá tedy jak získat potvrzení o této negativní skutečnosti. Upozornil na ústavou garantované právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, které mu bylo postupem soudu odepřeno. Rozhodnutí soudu nelze považovat za řádně a přesvědčivě odůvodněné.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel přitom z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.Žalovaný 2. podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kdy v této fázi řízení nelze předjímat výsledek odvolacího řízení. Pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento předpoklad za splněný.Co se týká poměrů žalovaného 2., je nutno konstatovat, že soud prvního stupně se zcela zřetelně vypořádal s tím, že žalovaný 2. prakticky ničeho neozřejmil ke své osobní a majetkové situaci, když neuvedl, jaké jsou jeho příjmy, z nichž minimálně v nezbytném rozsahu uspokojuje své osobní potřeby, případně potřeby jeho syna, o němž tvrdí, že je na něm finančně závislý. Tiskopis Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech v částech III. až VII. zcela zřetelně uvádí, že žadatel o poplatkovou úlevu má uvést veškeré svoje příjmy. Žalovaný 2. neuvedl a nedoložil také své výdaje související s bydlením. Nebyla doložena případná výše vyživovací povinnosti, která ho stíhá za jeho zletilým synem, jak tvrdí. Není zřejmé, z čeho žalovaný 2., a zda vůbec hradí své dluhy, přičemž jejich výše nemá žádný vliv na případnou poplatkovou moderaci, neboť nelze dospět k závěru, že by případné platby těchto dluhů měly přednost před splněním poplatkové povinnosti v projednávané věci. Nebylo doloženo, zda žalovaný 2. nevlastní např. osobní automobil, případně nemovitosti, případně další věci majetkové hodnoty, když nelze přijmout názor žalovaného 2., že v případě jejich neuvedení v předloženém formuláři se presumuje, že tyto nevlastní. Nebyl žádným způsobem osvětlen ani jeho tvrzený špatný zdravotní stav, případně tvrzeno, že by tento měl jakýkoliv vliv na výdělkové poměry žalovaného 2.Soud prvního stupně zcela srozumitelně a přezkoumatelně dovodil, že s ohledem na to, že žalovaný 2. prakticky ničeho neuvedl ke svým osobním a majetkovým poměrům, nelze považovat jeho poměry za dostatečně objasněné. Nelze-li je komplexně poznat a posoudit, není již proto možné uzavřít, že splňuje, co se jeho poměrů týká, předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Ostatně ani v rámci odvolacího řízení nebylo ničeho k poměrům žalovaného 2. tvrzeno či doloženo. Primárně tedy žalovaný 2. nesplnil svoji povinnost tvrdit a prokázat věrohodně svoje poměry, tak aby bylo možné uvažovat o poplatkové moderaci a nelze proto dovodit, že by mu postupem soudu bylo odepřeno právo na přístup k soudu.Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.