2 Cmo 114/2022-162 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud prvního stupně žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 980 000 Kč s úrokem 6% od 26. 12. 2015 do zaplacení a s odměnou 3 266 Kč, a to ze směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobkyně v Praze dne 20. 10. 2015 na žalovanou jistinu a splatnou v Praze dne 25. 12. 2015. Soud zjistil, že tvrzená směnka byla skutečně vystavena tak, jak je uvedeno v žalobě. Konstatoval, že se jedná o platnou směnku vlastní, kterou je žalovaný zavázán k žalobou požadovanému plnění.2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplněních odvolání jako zásadní námitku uvádí, že mu byla odňata možnost jednat v této věci před soudem. Nesouhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, když hodlal na jednání uvést potřebné skutečnosti a označit k nim důkazy. Žalovaný se o nařízeném jednání nedozvěděl, protože v rozhodné době mu nebyly doručovány poštovní zásilky, respektive mu byly z jeho poštovní schránky odcizovány třetí osobou. Dne 9. 7. 2018 o tom učinil oznámení na Policii ČR, místní oddělení , adresa, . Doručen mu byl až tímto odvoláním napadený rozsudek. Poukázal také na to, že usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 27. 7. 2020, č. j. 17 C 53/2020-101 bylo ze stejného důvodu rozhodnuto o neúčinnosti doručení některých usnesení vydaných soudem prvního stupně v této věci. Domáhá se dále, aby také v souvislosti s předvoláním na jednání nařízené soudem na 18. 9. 2018 byla vyslovena neúčinnost doručení. Popírá i nárok uplatněný touto žalobou s tím, že žalovanou částku v plném rozsahu uhradil, což mu žalobkyně písemně potvrdila.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Domnívá se, že řízení je nepřiměřeně protahováno, což zhoršuje možnost jejího uspokojení. V době, kdy žalovaného vyzývala k úhradě směnky, bylo proti němu vedeno pět exekučních řízení, nyní je jich již sedmnáct. K věci samé uvedla, že prostřednictvím finančního poradce , tituly před jménem, Tomáše Procházky poskytla jeho známému, to znamená žalovanému, půjčku za účelem zhodnocení dočasně volných finančních prostředků. K tomu byla vystavena směnka na částku 686 000 Kč. Ta nebyla žalovaným uhrazena a byla vystavena nová směnka na částku 980 000 Kč, která na základě vzájemné dohody účastníků zahrnovala rovněž kapitalizované příslušenství. Ani tato směnka nebyla žalovaným zaplacena. Protože neplnil ani následnou dohodu o splátkách ze dne 27. 9. 2017, byla žalobkyně nucena podat projednávanou žalobu.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně nařídil jednání v této věci na 18. 9. 2018 a předvolání na toto jednání odeslal oběma účastníkům řízení. Soud stanovil doručení do vlastních rukou žalovaného. Z poštou vrácené doručenky se podává, že pošta se pokusila dne 24. 5. 2018 žalovanému v jeho bydlišti, jak toto je uvedeno i v záhlaví tohoto usnesení, předvolání doručit, ale nezastihla jej tam. Doručovatelka Alena Drábková zanechala na stejné adrese žalovanému oznámení o uložení zásilky. Když ta nebyla v úložní době vyzvednuta, vhodila stejná doručovatelka zásilku obsahující zmíněné předvolání do domovní schránky žalovaného dne 5. 6. 2018.6. Doručenka od této zásilky, jak byla poštou vrácena soudu prvního stupně, má náležitosti stanovené v § 50g o. s. ř. Jedná se tedy o veřejnou listinu, která osvědčuje pravdivost toho, co potvrzuje (§ 134 o. s. ř.). V tomto případě tedy potvrzuje, že takto probíhalo doručování soudní písemnosti, to znamená předvolání žalovaného na jednání před soudem prvního stupně nařízené na 18. 9. 2018. Obsah této veřejné listiny nebyl vyvrácen. Žalovaný ostatně namítá až následné odcizení zásilky z domovní schránky. Proto předmětná obsílka platí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. za doručenou uplynutím úložní doby. Nikoliv až vhozením do domovní schránky. To má v případě soudních písemností doručovaných do vlastních rukou adresáta jen ten význam, aby se takový adresát měl, i když až následně, možnost seznámit s obsahem dané soudní písemnosti. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když s ohledem na to, co mu tehdy mohlo být známé, věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalovaného.7. Protože v případech, kdy se považuje soudní písemnost za doručenou v důsledku uvedené fikce doručení, mohou nastat tvrdosti, umožňuje občanský soudní řád v ustanovení § 50d o. s. ř., aby soud odesílající takovou písemnost na návrh rozhodl o neúčinnosti doručení, k němuž jinak řádně došlo, jestliže se adresát doručené soudní písemnosti nemohl s jejím obsahem seznámit z omluvitelného důvodu.8. Ustanovení § 50g odst. 1 o. s. ř. svěřuje rozhodnutí o návrzích na účinnost doručení tomu soudu, který byl odesílatelem písemnosti, které se návrh na vyslovení neúčinnosti doručení dotýká. To by byl v tomto případě soud prvního stupně. Usnesení, kterým soud odejme účinky doručení, předpokládá v první řadě závěr, že k doručení soudní písemnosti skutečně účinným způsobem došlo. Nedošlo-li k řádnému doručení, nemá takové doručení žádné účinky již ze zákona a nelze takovou neúčinnost duplicitně zakládat soudním rozhodnutím. V případě věcí, které již u odesílajícího soudu skončily, by to znamenalo, že by to byl sám tento soud, který by zpětně přezkoumával, zda při doručování soudních písemností, na jejichž základě také rozhodl, o sám postupoval správně. Z toho důvodu literatura zformulovala stanovisko: Pokud ale řízení u odesílajícího soudu již neprobíhá a návrh na vyslovení neúčinnosti je přesto podán a jde-li ovšem současně o důvod již podaného opravného prostředku, je tím samotný návrh konzumován (jako důvod opravného prostředku) a odesílající soud o něm nerozhoduje. O nesplnění předpokladů doručení ani o neúčinnosti doručení z omluvitelných důvodů se zde ovšem samostatně nerozhoduje, tato otázka se řeší jako předběžná podle druhu neúčinně doručené písemnosti (v rámci včasnosti opravného prostředku, jako vada řízení apod.). Proto není relevantní ani výše uvedená lhůta pro podání návrhu. Předpokladem je samozřejmě včasné podání příslušného opravného prostředku (návrhu). Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2021, s. 315. Shodné stanovisko zaujal také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 8. 2018, č. j. 21 Cdo 2568/2018-197.9. Z toho vyplývá, že není namístě, aby o otázce, zda vyslovit neúčinnost doručení obsílky k jednání žalovanému rozhodoval soud prvního stupně, nýbrž odvolací soud posoudí, zda se žalovaný nemohl s obsílkou seznámit z omluvitelného důvodu, prejudiciálně v rámci přezkoumání odvoláním žalovaného napadeného rozsudku.10. K tomu z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 29. 7. 2020, č. j. 17 C 538/2020-101 pravomocně rozhodl, že je neúčinné doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2018, č. j. 53 C 211/2017-58 a doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2019, č. j. 53 Cm 211/2017-59. Obě usnesení byla vydána soudem prvního stupně v rámci nyní projednávané věci. Ve vztahu k oběma usnesením tento soud dospěl k závěru, že oznámením Policii ČR ze dne 9. 7. 2018 a účastnickou výpovědí žalovaného, je prokázáno, že k odcizení zásilek z domovní schránky žalovaného v rozhodné době došlo a shledal v tom omluvitelný důvod, pro který se žalovaný nemohl s předvoláním na jednání svolaném soudem prvního stupně na den 18. 9. 2018 seznámit.11. Z protokolu z jednání před Obvodním soudem pro Prahu 9 ze dne 29. 7. 2020 se podává, že žalovaný jako účastník vypověděl, že v domě, kde bydlí (jde o panelový dům z devadesátých let), jsou domovní schránky umístěny hned za vchodovými dveřmi, které se sice nezamykají, ale jsou opatřeny západkou a volný vstup tudy není možný. Objekt ale má řadu vchodů a je propojen průchozími chodbami v suterénu. Ztrátu pošty zaznamenával od jara 2018. Situaci se snažil řešit oznámením Policii ČR a jednáním s poštou. Dohodnutá opatření však nefungovala zejména z důvodů častého střídání doručovatelů. Ověřil, že domovní schránku lze bez násilí otevřít i vhodným plochým šroubovákem. Problémy trvaly až do doby, než se z domu odstěhoval.12. Odvolací soud vyšel především z toho, že ztrátu zásilek žalovaný oznámil Policii ČR již v červenci 2018, tedy před tím, než proběhlo jednání v této věci u soudu prvního stupně a než mu byl také v září 2018 doručen přezkoumávaný rozsudek. Stalo se tak tedy po té, kdy se pošta pokoušela předvolání žalovanému doručit a kdy mu byla ve stejné domovní schránce zanechána výzva, aby si zásilku uloženou na poště vyzvedl. Stalo se tak zároveň v době, kdy ještě nebyl napadený rozsudek vůbec vyhlášen a žalovaný jej tedy nemohl nijak znát. Podpůrně vyšel také z výpovědi žalovaného, jak je zachycena ve výše uvedeném protokolu z jednání konaného před Obvodním soudem pro Prahu 9 dne 29. 7. 202