2 Cmo 129/2023-219 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 15. 3. 2003, č. j. 39 Cm 296/2022-126, který v této věci činí 184 250 Kč (podle kurzovního lístku České národní banky platného ke dni 11. 9. 2023 to při kurzu 24,465 CZK/EUR odpovídá částce 7 531 EUR). Vzal za prokázáno, že žalovaný žije sám s nezletilou dcerou. Jeho měsíční příjem činí 1 833,18 EUR. Za nájemné vydává 305 EUR měsíčně. Stará se o výživu dcery. Nevlastní nemovitosti ani automobil. Na účtu důchodového spoření má částku 8 014 EUR. Kupní smlouvou ze dne 26. 7. 2019 prodal rodinný dům za 120 000 EUR. Kupní cena mu byla uhrazena na účet postupně v červenci a srpnu 2019. Další kupní smlouvou ze dne 15. 7. 2019, později nahrazenou smlouvou ze dne 18. 10. 2019, prodal byt za 96 500 EUR. Tuto částku obdržel na účet 15.7.2019. Částku 78 000 EUR použil na úhradu dluhu u společnosti Inter-sat LTD. Ze svých účtů vybral v hotovosti 180 000 EUR a 100 000 EUR. Tvrdil, že tyto částky použil na úhradu dalších dluhů, které ale neoznačil, a na svoji spotřebu.2. Soud konstatoval, že žalovaného nelze s ohledem na jeho příjmy a také s ohledem na prodej nemovitých věcí považovat za osobu zcela nemajetnou. Soud nepovažoval za adekvátní obranu žalovaného, že v době prodeje nemovitostí nevěděl o poplatkové povinnosti. Na podzim 2019 již byl vyzván k zaplacení směnky a v březnu 2020 bylo zahájeno řízení, ve kterém je uplatněna jiná část pohledávky ze stejné směnky. Žalovaný jako jednatel společnosti , Anonymizováno, musel vědět, že společnost nesplácí úvěr, který je zajištěn směnkou, kde je žalovaný rukojmím. Musel proto počítat s tím, že mu vzniknou v budoucnu náklady řízení. Přesto vybral hotovost ze svých účtů a použil tyto prostředky nezjištěným způsobem. To soud považoval za spekulativní jednání s úmyslem vyhnout se mimo jiné poplatkové povinnosti.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, anebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud vycházel z nesprávné představy o příjmech žalovaného. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech zaměstnavatel žalovaného nesprávně vyznačil částku 1 833,18 EUR jako čistý měsíční příjem žalovaného za 1. čtvrtletí 2023. Ve skutečnosti se jedná o příjem za celé toto čtvrtletí. To je patrné z potvrzení o příjmu ze dne 2. 5. 2023, které bylo přiloženo k Prohlášení. Nově to dokládá měsíčním výkazem pojistného. Soud tedy uvažoval příjmy třikrát vyšší, než odpovídá skutečnosti. Dále dovozuje, že do té doby, dokud nebyla blankosměnka skutečně doplněna, což se stalo až dne 18. 11. 2019, nemohl směnečný závazek ještě existovat. Navíc do předložení směnky k placení nemohl žalovaný vědět, že již směnečný dluh skutečně vznikl. Zdůrazňuje rovněž, že nárok uplatněný žalobkyní v tomto řízení není po právu, což poměrně obsáhle dovozuje. Nesouhlasí také s tím, že se žalovaný zbavuje svého majetku spekulativně za účelem získání neoprávněné výhody v řízení. Prodej byl motivován zhoršením poměrů v důsledku ztráty příjmů. Poplatková povinnost ostatně vznikla až čtyři roky po tom, kdy došlo k převodu nemovitostí.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.5. Je skutečností, že zaměstnavatel žalovaného v části III. Prohlášení ke zřetelnému předtisku o průměrném měsíčním příjmu za kalendářní čtvrtletí uvedl za první čtvrtletí 2023 částku 1 833,18 EUR. Je také skutečností, že k Prohlášení bylo připojeno potvrzení stejného zaměstnavatele o příjmech, kde je uvedena hrubá mzda 760 EUR a čistá mzda 611,06 EUR měsíčně. Stejnou hrubou měsíční mzdu zjistil odvolací soud také z měsíčního výkaz pojistného, který byl předložen spolu s odvoláním.6. Odvolací soud zjistil, že v 1. čtvrtletí 2023 činil čistý měsíční příjem žalovaného u společnosti , Anonymizováno, se sídlem v , Anonymizováno, částku 611,06 EUR. Z obchodního rejstříku Slovenské republiky zjistil, že žalovaný je nepochybně jediným jednatelem ve společnostech , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, , se sídlem v , Anonymizováno, , IČO , Anonymizováno, , se sídlem v , Anonymizováno, . Jméno , Anonymizováno, je spojeno ještě s dalšími dvěma společnostmi. S ohledem na zapsané adresy, které jsou odlišné od bydliště žalovaného, a pro nedostatek jiných zapsaných identifikačních údajů v obchodním rejstříku na , Anonymizováno, , nelze tato angažmá spojit jednoznačně se žalovaným. Může jít jen o náhodnou shodu jmen.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Pro rozhodnutí o návrhu na přiznání poplatkové úlevy je rozhodující právě jen takové očividné bezúspěšné uplatnění anebo bránění práva. V rámci rozhodování o přiznání poplatkové výhody nelze ani prejudiciálně předvídat výsledek řízení ve věci samé v konkrétním řízení.11. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že nebylo nijak doloženo, jaké příjmy a z jakých zdrojů měl žalovaný před 1. čtvrtletím 2023. Vykázaný příjem za toto období není nijak mimořádný. Pohybuje se jen mírně nad výší minimální mzdy, jež na Slovensku pro rok 2023 činí 700 EUR. S ohledem na zjištění učiněná odvolacím soudem nelze se však spolehnout na to, že se jedná o jediný příjem žalovaného. Okolnost, že pominul uvést svou účast na shora uvedených společnostech, již ukazuje na nespolehlivost toho, co žalovaný o svých poměrech uvádí. Dále je zřejmé, že je-li žalovaný ve stejných společnostech jediným jednatelem, leží na něm řízení chodu obou společností. Tedy činnost časově náročná a také náročná na manažerské schopnosti, a navíc spojená také s majetkovou odpovědností. Je proto stejně tak jasné, že nikdo nebude takovou činnost vykonávat bez toho, aby z toho měl takové či onaké majetkové výhody. Bylo-li by pravdou, že žalovaný nemá jiné příjmy než nedostatečné příjmy od shora uvedeného zaměstnavatele, platí to tím spíše. Nemohl by plýtvat časem i silami na nehonorovanou činnost spojenou se značnými nároky. Odvolací soud proto považuje příjmy žalovaného za osvědčené pouze částečně.12. Nelze pochybovat o tom, že žalovaný nevlastní žádný bez obtíží zjistitelný majetek. Celý postup žalovaného, jak jej zjistil v této souvislosti soud prvního stupně, ovšem nepochybně ukazuje na záměr žalovaného majetek skrýt. Cílem bylo zcela zřetelně zbavit se snadno dohledatelného majetku nemovitého a pak také stejně tak bez větších problémů odhalitelného majetku na bankovních účtech. Tento majetek, jehož výše je vskutku značná, žalovaný přeměnil na hotovost, kterou lze skrýt poměrně snadno. Je charakteristické, že tam, kde bylo možné úhradu dluhu doložit, tvrdí žalovaný zcela jednoznačně, jaký dluh byl zaplacen. Jinak ovšem tvrdí jen obecně úhradu blíže nijak nespecifikovaných a také nijak nedoložených dluhů. Lze bez dalšího uvěřit, že část prostředků držených v hotovosti mohl žalovaný utratit pro svoji potřebu. Jedná se však o částku tak značnou, že její úplná útrata bez toho, aby se to pozitivně neodrazilo v majetku žalovaného utratit v daném časovém prostoru rozumně nelze. Je tedy dán rozumný předpoklad, že určitou částí z hotovosti v původní výši 280 000 EUR (jedná se o ekvivalent přibližně 6 850 000 Kč) žalovaný