2 Cmo 138/2023-94 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 9.5.2023, č. j. 7 Cm 9/2023-52, který v této věci činí 24 295 Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný pobírá invalidní důchod za invaliditu III. stupně ve výši 15 216 Kč. Nakolik žalovaný uváděl, že pobírá příspěvek na bydlení ve výši 11 908 Kč, že má vyživovací povinnosti k dceři ve výši 2 000 Kč, že platí 620 Kč za plyn čtvrtletně a 1 220 Kč měsíčně za elektřinu, považoval to soud prvního stupně za nedoložené. Přes výzvu soudu nedoložil žalovaný ani okolnost, zda vlastní nebo nevlastní nemovitosti, zda vlastní nebo nevlastní silniční vozidla a zda má nebo nemá účet v bance s tím, že má-li jej, nepředložil z něho výpisy, ačkoliv k tomu byl vyzván. Nedoložil ani soudní rozhodnutí o výživném pro dceru. Soud proto považoval poměry žalovaného za nedoložené, proto nebylo možné je v úplnosti posoudit, a tedy ani uzavřít, že jeho poměry odůvodňují přiznání navrhované osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že podle svého nejlepšího svědomí vyplnil Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Jestliže některé části Prohlášení nevyplnil, bylo tomu tak proto, že mu tyto okolnosti nebyly známy. Stejně tak soudem požadované doklady nepředložil, protože je neměl k dispozici. Je vlastníkem pouze jediného účtu, na který je mu poukazován invalidní důchod a příspěvek na bydlení, ze kterého hradí svoje výdaje. Jestliže nebylo Prohlášení dostatečně vyplněné, měl ho soud vyzvat k jeho doplnění.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud vyšel předně z okolnosti, kterou považoval za osvědčenou již soud prvního stupně.4. V rámci odvolacího řízení předložil žalovaný Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce v Hranici ze dne 11.7.2023, ze kterého vyplývá, že od 1.4.2023 pobírá žalovaný namísto dosavadních 10 607 Kč na příspěvek na bydlení částku 11 908 Kč. Výpočet této dávky vyplývá z průměrných měsíčních nákladů žalovaného na bydlení v prvním čtvrtletí 2023, jež Úřad práce zjistil ve výši 16 311,33 Kč. Tato částka zahrnuje nájemné, plyn, elektrický proud a služby spojené s užíváním bytu. Nic dalšího nebylo doloženo ani v odvolacím řízení.5. Z obsahu spisu v této souvislosti vyplývá, že soud prvního stupně vedle toho, že vyzval žalovaného k předložení vyplněného Prohlášení, mu usnesením ze dne 20.7.2023, č. j. 7 Cm 9/2023-75 uložil mimo jiné předložit výpisy z veškerých účtů, aktuální výpis z katastru nemovitostí, aktuální výpis z registru silničních vozidel, rozhodnutí o určení vyživovací povinnosti, nájemní smlouvu, platí-li účastník řízení nájemné a další doklady.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná, i když nepatří k nejpřesvědčivějším. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že nelze pochybovat o tom, že žalovaný trpí vážnými zdravotními problémy, jak plyne z toho, že je mu přiznán invalidní důchod. Povaha těchto problémů ovšem blíže doložená není a jde tedy jen o tvrzení žalovaného samotného. Není proto možné ani odhadnout, nakolik žalovanému jeho zdravotní problémy brání v ekonomických aktivitách a ani nakolik jej omezují v běžném životě.10. V odvolacím řízení byl nově osvědčen příjem spočívající v příspěvku na bydlení. Oznámením Úřadu práce je zároveň nepřímo osvědčeno, jaké výdaje (včetně nájemného) žalovaný vynakládá ve spojení s bydlením. Aniž by to bylo nutné blíže osvědčovat, je již z obecné zkušenosti zřejmé, že vedle toho musí žalovaný vynakládat určité prostředky také na uspokojení nutných životních potřeb. Neosvědčený zůstává i nadále další žalovaným tvrzený výdaj spočívající ve výživném pro dceru.11. Přestože soud prvního stupně usnesením ze dne 20.7.2023, č. j. 7 Cm 9/2023-75 výslovně požadoval doložit výpis katastru nemovitostí a z registru silničních vozidel, nebylo k tomu nic žalovaným doloženo. Při tom je nutné uvážit, že z obou veřejných registrů lze získat i negativní osvědčení. Proto majetkové poměry žalovaného zůstávají i nadále nejasné.12. V odůvodnění projednávaného odvolání žalovaný připouští, že vlastní bankovní účet. Nic bližšího o něm ale tvrzeno není a ani v rámci odvolacího řízení nebyl předložen z tohoto účtu žádný výpis. Opět je nutno poukázat na to, že předložení tohoto výpisu bylo nutné, jak je patrné již ze zmíněného usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.7.2023. Na absenci tohoto dokladu jako na významnou skutečnost pak soud prvního stupně výslovně poukázal také v odůvodnění napadeného usnesení. Přesto nebyl tento doklad předložen ani v rámci odvolacího řízení. Opět se jedná o doklad, na který má, jak je obecně známé, právo každý majitel bankovního účtu. Tedy předložení takového dokladu nic nebrání.13. Protože nedal žalovaný soudu k dispozici tento doklad, nelze spolehlivě ověřit ani to, zda žalovaný tvrdí veškeré svoje příjmy.14. V průběhu odvolacího řízení tedy byly nově doloženy některé žalovaným tvrzené ale soudu prvního stupně nijak neosvědčené dílčí skutečnosti. Celá řada okolností důležitých pro komplexní posouzení poměrů žalovaného však ani v tomto odvolacím řízení osvědčena nebyla, jak je to patrné z výše uvedeného. Odvolací soud se sice o poměrech žalovaného dozvěděl o něco víc, než co mohl znát soud prvního stupně, nicméně ani tak nelze považovat poměry žalovaného za osvědčené zcela pravdivě a v plném jejich rozsahu.15. Nakolik se žalovaný dovolává, že soud prvního stupně měl mu umožnit, aby jím vyplněné Prohlášení doplnil, pak je nutno poukázat na to, že již v usnesení ze dne 20.7.2023 soud prvního stupně žalovaného velmi podrobně a zřetelně poučil o tom, jaké okolnosti jsou pro posouzení jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků významné a jak mají být tyto okolnosti doloženy. Žalovaný toto usnesení zjevně nevzal v úvahu a poučení v něm obsažená tak pominul. Kdyby měl soud prvního stupně dávat další poučení, jednalo by se zjevně o neustálé opakování poučování o něčem, o čem již byl žalovaný soudem jednou řádně poučen. Soud tedy nepochybil, když opakovaně žalovaného nepoučoval stále o tomtéž.16. Z výše uvedeného vyplývá, že ani odvolací soud nemůže považovat poměry žalovaného za zcela objasněné. Není-li dán úplný obraz o poměrech žalovaného nelze ani uzavřít, že splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání navrhované úlevy na soudních poplatcích, a to ani co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká. Proto závěry soud prvního stupně obstojí i ve světle toho, co vyšlo najevo až v tomto odvolacím řízení.17. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.