2 Cmo 144/2023-563 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 29. 3. 2023, č. j. 55 Cm 123/2017-551, který v této věci činí 270 650 Kč. Celková výše soudního poplatku v této věci je představována částkou 501 650 Kč. Od této částky je ovšem nutno odečíst částku 231 000 Kč, tj. soudní poplatek zaplacený žalovanou za odvolání proti předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 55 Cm 123/2017-394, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 196/2021-431. Soud uvedl, že žalovaná v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech prohlásila, že je rozvedená a žije ve společné domácnosti jen se svojí nezletilou dcerou. Neuvedla žádné příjmy s tím, že započala s podnikáním v cestovním ruchu až v květnu 2023. Uvedla, že vlastní rodinný dům, dále byt a devět garážových stání v bytovém domě Lada v Černošicích s tím, že jsou proti tomuto majetku vedeny exekuce. Uvedla závazek vůči Raiffeisenbank a.s. ve výši 4 049 499 Kč s měsíční splátkou 5 000 Kč. Označila výdaje ve výši 2 944 Kč na sociální pojištění, 2 722 Kč na zdravotní pojištění, 1 320 Kč za místní poplatky a 3 800 Kč na nájemné.2. Soud konstatoval, že žádné z těchto tvrzení nebylo osvědčeno. Je tedy zcela nejasné, z jakých zdrojů hradí žalovaná svoje výdaje, když v domácnosti žije jen s nezletilou dcerou. Nejsou doloženy žádné exekuce s tím, že ostatně ani tak by to neznamenalo, že není schopna soudní poplatek uhradit. Žalovaná nedostála své povinnosti verifikovat svoje poměry, nelze proto uzavřít, že splňuje předpoklady pro přiznání navrhovaného osvobození.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná a navrhla jeho změnu tak, že jí bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedla, že předložila řádné a úplné Prohlášení, ze kterého je patrné, že není s to zaplatit předmětný soudní poplatek. Její dluhy přesahují hodnotu jejího majetku. Z prohlášení je také patrné, že hradí své výdaje z příjmů z podnikání. Protože podniká zatím jen krátkou dobu, není schopna svoje příjmy zatím osvědčit. Byla připravená k výzvě soudu okolnosti týkající se jejích poměrů upřesnit. Soud nebyl vázán jejím návrhem a mohl přistoupit i jen k částečnému osvobození. Poukázala i na to, že soud prvního stupně žalobkyni částečné osvobození do soudních poplatků přiznal.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, ze který vycházel již soud prvního stupně. Ani v rámci odvolání nebylo nic nového tvrzeno a ani nic osvědčeno.5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná výše zmíněný soudní poplatek ve výši 231 000 Kč uhradila ze svého účtu.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovanou uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalované, jak byla uplatněna před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým bylo v této věci vyhověno, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaná skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně zcela případně poukázal na povinnost poplatníka soudního poplatku, který žádá o osvobození od soudních poplatků v úplnosti rozkrýt svoje poměry, tedy tyto tvrdit a také je v celém rozsahu osvědčit. Jenom tak může soud tyto poměry v jejich komplexním rozsahu posoudit a jen při jejich úplné znalosti může uzavřít, zda poplatník žádající o poplatkovou úlevu splňuje pro to zákonné předpoklady, jak jsou popsány výše. Je samozřejmé, že soud není ani v nejmenším povinen údaje o poměrech účastníka a doklady o nich opatřovat, a to ani z veřejných rejstříků. Vždy ovšem může tvrzené okolnosti samostatně osvědčit.10. Žalovaná sice nepopírá, že má určité příjmy, ale nic bližšího o nich neuvádí, a tím méně o nich cokoliv osvědčuje. Je-li pravdou, že s podnikáním v cestovním ruchu započala v květnu 2023, nemohla by mít samozřejmě k dispozici daňové přiznání. Účetnictví však jistě vede. Co bylo možné tvrdit a osvědčit bez dalšího, byly příjmy za leden až duben 2023 a zejména příjmy v roce 2022.11. Vlastnictví nemovitostí uvádí jen povšechně, třebaže v části VIII. tiskopisu Prohlášení je výslovně uvedeno, že je nutné uvést katastrální území, číslo listu vlastnictví, popisná a parcelní čísla. Bylo možné také to rovněž splnit tak, že by byly předloženy příslušné výpisy z katastru nemovitostí. Těmi by také bylo možné snadno osvědčit pravdivost tvrzení o exekučních zatíženích tvrzeného majetku. Takto, jak soud prvního stupně případně uvedl, jde jen o nedoložené tvrzení.12. Nelze ani vzít za osvědčené tvrzení o předluženosti žalované. Není-li nic bližšího známé o nemovitostech, které vlastní, nelze ani odhadnout jejich hodnotu a porovnat ji se závazky.13. V části VIII. tiskopisu Prohlášení je výslovně pamatováno i na bankovní účty a jejich zůstatky. Navíc, jak vyplývá ze obsahu spisu, žalovaná má nejméně účet, ze kterého uhradila předcházející poplatkovou povinnost.14. Z výdajů bylo by nutné poukázat na tvrzené nájemné. Předně tiskopis Prohlášení v části X. opět požaduje výši výdajů doložit. Zejména však je takový výdaj překvapivý, když žalovaná sama uvádí vlastnictví dvou nemovitostí, které jsou vhodné k bydlení. Tím není samozřejmě nijak vyloučeno, že přesto žije v nájemním bytě, nicméně bylo nezbytné tento ne zcela běžný stav doložit.15. Je tedy nutné zcela souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaná nepřinesla úplná tvrzení o okolnostech důležitých pro posouzení jejích poměrů, a i z toho, co tvrdila, nebylo vůbec nic osvědčené. Na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení.16. Není případný ani požadavek žalované, aby soud ji vyzval k upřesnění jejích tvrzení. Jak to bylo ukázáno na několika místech výše, sám tiskopis Prohlášení obsahuje dostatečná poučení o tom, co má být tvrzeno a jakým způsobem je potřebné to osvědčit. Tedy stačí se jen seznámit s pokyny obsaženými v tiskopise Prohlášení a další výzvy ani poučení ze strany soudu nejsou potřebné. Ostatně z odůvodnění napadeného usnesení je velmi jasně patrné, že základním problémem byla okolnost, že ani tvrzené okolnosti nebyly nijak osvědčené. Přesto se v tom nenastala náprava ani v rámci tohoto odvolacího řízení.17. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků je nutné posuzovat u každého z účastníků řízení individuálně. Proto okolnost, že některému z účastníků řízení je úleva na soudních poplatcích přiznána, nemůže znamenat, že také jiní účastníci stejného řízení splňují předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatku a případně v jakém rozsahu. Tedy jen okolnost, že soud prvního stupně skutečně usnesením ze dne 6. 10. 2017, č. j. 55 Cm 123/2017-33 přiznal žalobkyni částečné osvobození od soudních poplatků, nezakládá žádné právo, aby ve stejném rozsahu byla přiznána poplatková výhoda také žalované. Proto jenom pro úplnost je nutno uvést, že žalobkyně, na rozdíl o žalované, přinesla úplná tvrzení o jejích poměrech a tato tvrzení osvědčila příslušnými doklady.18. Nadále tedy platí, že žalovaná ani před odvolacím soudem neosvědčila, že splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečného osvobození dotýká.19. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.