2 Cmo 154/2023-596 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 27.4.2023, č. j. 38 Cm 33/2018-489, který v této věci činí 74 598 Kč v rozsahu 50 %. Vzal za prokázané, že žalovaný 1. má průměrný měsíční výdělek z pracovní činnosti ve výši 37 350 Kč. Příjmy z podnikání soud zjistil ve výši 268 413 Kč po odečtení daně. Vlastní Audi A4 z roku 1999 v hodnotě asi 30 000 Kč. Je polovičním spoluvlastníkem bytu, který je zatížen zástavním právem. Je jediným společníkem ve společnosti žalovaného 2. Má stanovenou vyživovací povinnost k dceři ve výši 6 000 Kč měsíčně. Má také půjčené peníze od Hellobank, které splácí částkou 2 500 Kč měsíčně. Dále hradí nájemné 6 000 Kč měsíčně. Zůstatky na účtu žalovaného 1. se od dubna do června 2023 pohybovaly od kreditu 28 022.54 Kč do debetu 382,16 Kč.2. Soud prvního stupně dále zjistil, že v roce 2022 provedl žalovaný 1. dílo v ceně 990 000 Kč s tím, že není známá výše nákladů, které jím byly v této souvislosti vynaloženy. V rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 D 43/2022 bylo zjištěno, že v průběhu roku 2020 obdržel žalovaný 1. od zůstavitele postupně částku 775 700 Kč na umoření dluhu a uvolnění zástavního práva z bytové jednotky. V rámci tohoto dědického řízení získal částku 62 444,16 Kč.3. Soud konstatoval, že s ohledem na příjmy žalovaného 1. nelze uzavřít, že jeho poměry jsou natolik výjimečné, aby bylo možné sáhnout k úplnému osvobození od soudních poplatků a shledal, že těmto poměrům odpovídá osvobození od soudních poplatků z jejich poloviny.4. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v rozsahu 90 %. Uvedl, že soud prvního stupně sice správně zjistil jeho poměry, má však za to, že míra přiznaného osvobození od soudních poplatků neodpovídá soudem zjištěným poměrům. Poukazuje dále na to, že vede řadu sporů se žalobcem anebo s fyzickými osobami, které jsou s ním spojené. Odkazuje také na složité trestní řízení, kde byl právně zastoupen. Také ze stavu bankovního účtu je zřejmé, že nemůže jednorázově uvolnit 35 000 Kč a musel by sáhnout k další zápůjčce. Při tom důvodem tohoto sporu je řetězení nestandardních zápůjček od vzájemně propojených věřitelů.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.6. Dále zjistil z toho, co žalovaný 1. uvedl v Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, že tento je rozvedený a žije ve společné domácnosti s matkou. Nejsou na sobě navzájem finanční závislí. Z přiznání k dani z příjmů žalovaného 1. za rok 2022, z přílohy č. 1 bylo zjištěno, že jeho příjmy ze samostatné výdělečné činnosti činily 522 720 Kč, výdaje podle daňové evidence představovaly částku 259 314 Kč. Základ daně tak byl 259 573 Kč. Z daňového přiznání je dále patrné, že celková daňová povinnost žalovaného 1. činila 48 345 Kč. Z toho ovšem připadlo 24 870 Kč na zálohy zaplacené v souvislosti se závislou činností. Proto se samostatnou výdělečnou činností žalovaného 1. lze spojit daňovou povinnost jen ve výši 23 475 Kč. Potom příjmy ze samostatné výdělečné činnosti po odečtení daně s tím spojené činí 499 245 Kč.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak byla uplatněna již před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým bylo žalobě podané v této věci vyhověno, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda tento žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalovaný 1. není příliš majetný, když jediný významný majetek, tedy spoluvlastnický podíl na bytu v Hradci Králové, který je nadále zatížen zástavním právem.11. Příjmy žalovaného 1. ze závislého pracovního poměru jsou na úrovni průměrné mzdy nebo jen lehce nad ní.12. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2022 nejsou nijak nevýznamné. Při tom vycházet je nutno z těchto příjmů, a nikoliv z hospodářského výsledku ze samostatné výdělečné činnosti. Nelze totiž nijak obhájit názor, že osoby samostatně výdělečně činné mohou platit soudní poplatky pouze ze zisku, který jim z této činnosti vyplynul. Ostatně ani ohledně výdajů, které poplatník soudního poplatku vynakládá v souvislosti se svou podnikatelskou anebo jinou samostatnou výdělečnou činností, nelze nijak dovodit, že tyto mají jakoukoliv přednost před zákonnou poplatkovou povinností. Proto je celkem bezvýznamné, že nejsou známé výdaje žalovaného 1. vynaložené v souvislosti se zakázkou 990 000 Kč v roce 2022 zjištěnou soudem prvního stupně. Rozhodující mohou být pouze příjmy snížené o daň z příjmu, která byla v této souvislosti uhrazena.13. Z toho vyplývá, že celkové příjmy žalovaného 1. nejsou nijak mimořádně nízké. Nelze pochybovat o tom, že předmětný soudní poplatek moderovaný soudem prvního stupně je ve vztahu k těmto příjmům v možnostech žalovaného 1. Je pak pozoruhodné, že zůstatky na účtu žalovaného 1. jsou poměrně nízké a přecházejí někdy až do debetu. Nicméně nelze se vázat na tento jediný ukazatel, nýbrž poměry účastníka soudního řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, je nutné posuzovat v jejich úplnosti. Z tohoto komplexního posouzení pak vyplývá, že zmírněním poplatkové povinnosti žalovaného 1. soudem prvního stupně na polovinu byly jeho poměry zohledněny soudem prvního stupně více než dostatečně.14. Jaké jiné soudní spory žalovaný 1. vede se žalobcem a dalšími osobami, není zřejmé. Co se týká trestního řízení, má žalovaný 1. nepochybně na mysli trestní řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 3/2019, pro které bylo soudem prvního stupně přerušeno i toto řízení. K tomuto řízení dal svým oznámením podnět žalovaný 1., který v něm byl účasten jako poškozený. Trestní řízení však pravomocně skončilo osvobozením obžalovaných, mezi nimi také remitenta sporné směnky. Tedy tyto okolnosti nebyly pro rozhodování odvolacího soudu významné.15. V rámci posuzování toho, zda má či nemá být přiznána účastníku řízení poplatková úleva a případně v jakém rozsahu, jsou samozřejmě zcela bezvýznamné okolnosti týkající se merita věci. Leda by šlo o zcela zjevné zneužití práva jeho svévolným a zjevně bezúspěšným uplatněním anebo bráněním. To však pro tento případ správně vyloučil již soud prvního stupně.16. Je tedy nutné uzavřít, že i ve světle toho, co vyšlo najevo v odvolacím řízení, napadené usnesení soudu prvního stupně zcela obstojí.17. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.