2 Cmo 20/2023-482 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně, že navrhovatelům b) a c) se soudní poplatek za odvolání nevrací. Rozhodl tak k návrhu těchto navrhovatelů, kterými se domáhali vrácení soudního poplatku po 2 000 Kč, který předtím k výzvě soudu prvního stupně zaplatili. Návrh odůvodňovali tím, že poplatková povinnost byla s ohledem na § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích splněna již tím, že předtím soudní poplatek zaplatil navrhovatel a). Soud prvního stupně vysvětlil, že zmíněný předpis se vztahuje jen na případy, kdy poplatková povinnost vznikne společně více poplatníkům, což může nastat jen v případě, že se jedná o nerozlučné účastníky řízení ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. Odkázal při tom na judikaturu Ústavního soudu k této otázce.2. Proti tomuto usnesení se odvolali společným odvoláním navrhovatelé b) a c) a navrhují, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se odvolatelům zaplacený soudní poplatek vrátí. Domnívají se, že v této věci se jedná o postavení nerozlučných společníků ve smyslu soudem prvního stupně uváděné judikatury Ústavního soudu. Dále uvádějí výhrady proti postupu soudu prvního stupně při projednávání merita této věci.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.4. Soud prvního stupně správně vyložil, že § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích upravuje ten případ, kdy má více poplatníků soudního poplatku společnou povinnost k úhradě soudního poplatku a kdy je nutno stanovit, zda jde o poplatkovou povinnost podílovou, tedy každý by hradil jen svůj podíl na soudním poplatku anebo se jedná o povinnost solidární, kdy úhrada i jen jednoho z poplatníků vyvazuje všechny. Toto ustanovení neřeší otázku, zda je v jednotlivém případě poplatková povinnost samostatná nebo společná, řeší jen vzájemný poměr poplatků soudního poplatku v případě, kdy z jiných okolností vyplývá, že mají v jednotlivém případě poplatkovou povinnost společnou. Správně také poukázal na to, že judikatura, včetně nálezů Ústavního soudu, se ujednotila na tom, že taková společná povinnost k úhradě soudního poplatku přichází v úvahu jen při nerozlučném procesním společenství.5. Stejně tak soud prvního stupně případně dovodil, že k tomu, aby se jednalo o takové nerozlučné procesní společenství podle § 91 odst. 2 o. s. ř., musel by se poplatný úkon kteréhokoliv účastníka řízení bezprostředně dotýkat všech ostatních účastníků řízení, kteří jsou ve stejném procesním postavení. Muselo by jít o případ, kdy by bylo nevyhnutelné, aby bylo v každém případě rozhodnuto zároveň a shodně ohledně všech účastníků řízení ve stejném procesním postavení.6. V tomto případě se rozhoduje o tom, zda jsou důvody, aby soud rozhodl, že rozhodnutí žalovaného spolku o vyloučení navrhovatelů z řad jeho členů neobstojí a vysloví proto neplatnost vyloučení anebo shledá vyloučení souladným s právem. Členem jakéhokoliv spolku je každý výlučně sám za sebe. Jeho členství není nijak závislé na tom, zda členem spolku je jiná konkrétní osoba. Sám do spolku vstupuje, sám jej může také bez dalšího opustit a také svoje členská práva využívá sám za sebe a sám za sebe také plní členské povinnosti. Také o vyloučení jednotlivého člena se rozhoduje jen s ohledem na to, zda u konkrétního člena nastaly okolnosti, které vyloučení odůvodňují. Nemůže se stát, aby proto, že jeden člen spolku porušuje svoje členské povinnosti, byl vyloučen odlišný člen spolku. Také každý jen sám za sebe se případnému vyloučení brání.7. V projednávané věci mohl podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena spolku každý z navrhovatelů zcela samostatně. Jestliže by podal předmětný návrh jen jeden z navrhovatelů a jestliže by bylo jeho návrhu vyhověno, nemělo by to žádný vliv na postavení ostatních, jež návrh nepadali, na jejich vztah ke spolku. Rozhodnutí o jejich vyloučení by zůstalo platným. Stejně tak mohl podat odvolání jen některý anebo někteří z navrhovatelů v této věci, a ani tak by to nebránilo projednat jen ta odvolání, která byla uplatněna, a rozhodnout o nich. Ve vztahu k ostatním navrhovatelům, kteří by odvolání případně nepodali, by nabylo zamítavé usnesení soudu prvního stupni ve věci samé právní moci. Úspěch jednoho z odvolatelů nemusí nutně znamenat úspěch všech ostatních. Okolnost, že navrhovatelé spojili svoje jednotlivé návrhy do společného podání a tedy do společného řízení, na tom nic nemění. Jde o čtyři samostatné a navrhovateli pouze spojené návrhy. Povinnost k takovému spojení dána není.8. V této věci může být matoucí, že důvodem vyloučení jednotlivých navrhovatelů ze žalovaného spolku byly obdobné a zčásti se překrývající okolnosti. Podobnost skutkových poměrů jednotlivých navrhovatelů však z nich nevytváří nerozlučné procesní společenství. Jedná se tedy o procesní společenství samostatné. Potom každý se odvolává výlučně sám za sebe, každému tak vzniká jeho zcela samostatná poplatková povinnost a každý plní tuto poplatkovou povinnost jenom sám za sebe. Také o předmětných odvoláních platí, že se odvolává každý z navrhovatelů jen sám za sebe a okolnost, že při tom používají podobné důvody a argumenty, na jejich samostatném procesním postavení i v odvolacím řízení nic nemění. Každý má tedy povinnost uhradit sám za sebe soudní poplatek 2 000 Kč podle položky 4 bodu 1. písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Navrhovatelé b) a c) proto uhradili soudní poplatky v souladu s právem a nemají z toho důvodu nárok na vrácení zaplacených soudních poplatků.9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.