2 Cmo 25/2023-87 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 3. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 Cm 157/2021-61, který v této věci činí 110 070 Kč. Konstatoval, že není možné uzavřít, že zmíněné odvolání je zjevně bezúspěšným bráněním práva. Dále vyšel z toho, že žalovaný 3. podniká jako elektrikář a v této souvislosti splácí dluh 3 074,81 Kč společnosti , Anonymizováno, Má obchodní podíl ve společnosti, o které žalovaný 2. tvrdí, že je nečinná. Měsíční výdaje za nájemné, a zdravotní a sociální pojištění činí zhruba 15 500 Kč. Z daňového přiznání vyplývají jeho příjmy 558 213 Kč, výdaje vykazuje ve výši 446 570 Kč a zisk 111 643 Kč. Soud uvedl, že žalovaný 3. nepředložil soudu všechny požadované dokumenty. Předložené doklady, to je přiznání k dani z příjmů za rok 2021, tvrzení tohoto žalovaného a Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech obsahují rozporné údaje. Pro tuto rozpornost a neúplnost nelze ani v rovině tvrzení považovat za osvědčené okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 3. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu anebo alespoň zčásti. Uvedl, že soud nepřihlédl ke všem okolnostem a rozhodné okolnosti nedostatečně zhodnotil. Napadeným usnesením se mu znemožňuje bránit svá práva před soudem. Osvědčil příjmy z podnikání, které měsíčně představují částku 46 517,75 Kč. Z těch jsou hrazeny také výdaje s podnikáním spojené. Bydlí v nájmu v bytě svého otce. Nájemné činí 8 000 Kč a výdaje za energie a za vodné činí celkem 4 760 Kč měsíčně. Poukazuje také na skutečnost, že u Městského soudu v Praze je proti němu vedeno další řízení, kde mu byl vyměřen soudní poplatek ve výši 88 200 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.4. Z Prohlášení se nad okolnosti, které vzal v úvahu soud prvního stupně, podává, že žalovaný 3. je svobodný a žije sám. V Prohlášení uvedl nezletilého syna , Anonymizováno, , ale výživné ani jiné výdaje v této souvislosti neuváděl a neuvádí je ani v odvolání. Přiznal v Prohlášení obchodní podíl ve společnosti žalovaného 1. s tím, že společnost je nečinná, nemá zisk a je proti ní vedeno exekuční řízení.5. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 53 Cm 157/2021-74 vyzval žalovaného 3., aby uvedl v usnesení podrobně uvedené skutečnosti nutné k posouzení návrhu na přiznání poplatkové úlevy a aby předložil tamtéž specifikované doklady. Z tohoto hlediska absentují zejména výpisy z účtů, aniž žalovaný 3. prohlásil, že žádné účty nemá. Předložené přiznání k dani z příjmů není nijak autorizováno, ale jeho údaje lze považovat za pravděpodobné a tedy i z něho vyjít. Nad okolnosti uvedené soudem v odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že výdaje jsou vykázány paušální sazbou 80%. Skutečná výše výdajů spojených s podnikáním žalovaného 3. tedy patrná není. Žalovaný 3. je jedním ze společníků a jednatelů žalovaného 1., druhým společníkem a jednatelem je žalovaný 2. Tato společnost založila naposledy do sbírky listin účetní uzávěrku za rok 2019. Z ní vyplývá, že v roce 2018 měla společnost aktiva 6 683 000 Kč a v roce 2019 8 163 000 Kč. Tato aktiva se skládají jak z dlouhodobého hmotného majetku tak rovněž z oběžných aktiv. Mezi nimi stojí za pozornost pohledávky za společníky ve výši 2 004 000 Kč. Tržby za výkony činily za rok 2018 částku 14 487 000 Kč a za rok 2019 částku 13 570 000 Kč. Za rok 2018 dosáhla společnost zisku 425 000 Kč, v roce 2019 byla ve ztrátě 107 000 Kč. Společnost se zabývá elektromontážními pracemi a ke konci roku 2019 měla 4 zaměstnance.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 3., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda tento žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze shodně se soudem prvního stupně považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalovaný 3. má slušné příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. I po odečtení jeho osobních výdajů a i při zohlednění částek běžně vynakládaných na uspokojení životních potřeb, jak plynou z obecné zkušenosti, mu další prostředky zbývají. Kolik vynakládá v souvislosti s podnikáním nelze ani odhadnout, když v daňovém přiznání k dani z příjmů tyto náklady vykazuje paušální sazbou 80%. Osvědčený je ve vztahu k podnikání žalovaného 3. pouze výdaj 3 074,81 Kč v souvislosti s leasingem. Ten je však součástí výdajů, které žalovaný 3. v přiznání k dani z příjmů uplatňuje. Skutečnost, že tyto výdaje uplatňuje paušální sazbou, na tom nic nemění. Samostatně je tedy uvažovat nelze.10. Jak je tomu s obchodním podílem ve společnosti žalovaného 1. nelze odhadnout. Pasivita této společnosti je pouze tvrzená. Toto tvrzení by muselo být v tom případě spolehlivě osvědčeno. Poslední účetní uzávěrka, která je k dispozici ve sbírce listin obchodního rejstříku, ukazuje na obchodní společnost, která disponuje významnými aktivy, která má velmi dobré tržby a která dokonce ke konci roku 2019 zaměstnávala 4 pracovníky. Jde sice o okolnosti vztahující se k roku 2019, ale není nijak osvědčeno, proč a jak se tato příznivá situace údajně změnila. Při tom významná nemohla být ani následná pandemie koronaviru. Ta sice zasáhla některé oblasti podnikání fatálním způsobem, ale zdaleka ne všechny. Podniků majících v předmětu podnikání řemeslné činnosti, tedy v tomto případě elektroinstalační práce, se tato pandemie nijak nepříznivě nedotkla. Tedy v tom příčinu tvrzené pasivity společnosti vidět nelze. Protože společnost přestala do sbírky listiny zakládat účetní uzávěrky, nelze stav společnosti ověřit ani z tohoto veřejně přístupného zdroje. To je nutno přičíst k tíži žalovaného 3., který jako jeden z jednatelů společnosti žalovaného 1. za tento stav bezprostředně odpovídá. Je možné, že vůči společnosti je vedeno exekuční řízení, a to již proto, že směnečný platební rozkaz vydaný soudem prvního stupně v této věci je ve vztahu k žalovanému 1. již v právní moci a také vykonatelný. I tak ovšem naposledy vykázaná výše aktiv společnosti žalovaného 1. částku uplatněnou v tomto řízení významně převyšuje. Opak není ani tvrzen a tím méně prokázán.11. Doklady, k jejichž předložení byl žalovaný 3. vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 2022, č. j. 53 Cm 157/2021-74, byly předloženy jen v dílčím měřítku. Za významnou mezeru je nutno považovat absenci výpisů z účtu nebo účtů žalovaného 3. Ten ani neprohlašuje, že takové účty nemá. Nevyhovění výzvě soudu prvního stupně, aby byly výpisy z bankovního účtu nebo účtů předloženy, je vážným problémem.12. Z výše uvedeného vyplývá předně, že žalovaný 3. neosvětlil svoje poměry v jejich úplnosti. Nedoložil všechny podklady, jak k tomu byl vyzván soudem prvního stupně. Na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení. Navíc z toho, co osvědčeno bylo jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím, je zřejmé, že poměry žalovaného 3. se nijak nevymykají situaci většiny lidí, jsou nejméně průměrné. Nelze považovat za osvědčené, že je mimo jeho možnosti předmětné poplatkové povinnosti dostát, a to i při vědomí, že výše daného soudního poplatku není zanedbatelná.13. Je proto nutno konstatovat, že ani po té, co odvolací soud vzal v úvahu jak okolnosti, ze kterých vycházel již soud prvního stupně, tak také okolnosti d