2 Cmo 31/2023-239 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud prvního stupně žalobcem podané žalobě a určil, že žalobce je vlastníkem družstevního podílu o velikosti 431/21886 v Bytovém družstvu , adresa, , IČO , IČO advokáta D, , se sídlem , Adresa žalobce A, , a dále určil, že žalobce je nájemníkem družstevního bytu č. , Anonymizováno, , o celkové výměře 45,37 m2, v 6. nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, , č. o. , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, . Přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení proti žalované 1. ve výši 67 389,50 Kč. Ve vztahu k žalovanému 2. nepřiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení.2. Co se týká náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a první žalovanou, vyšel soud prvního stupně z úspěchu ve věci samé. Při stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení určil soud prvního stupně tarifní hodnotu podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to znamená z částky 35 000 Kč. Neztotožnil se s názorem žalobce, že při výpočtu tarifní hodnoty je nutno vyjít z nejnižší tržní ceny bytu, jak ji tvrdil žalobce, když v průběhu řízení nebylo o ceně bytu (družstevního podílu) vedeno dokazování a tato cena tedy nebyly zjištěna.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů mezi ním a první žalovanou se včas odvolal žalobce a navrhuje, aby tento výrok o náhradě nákladů řízení byl změněn tak, že tato náhrada mu bude přiznána v celkové výši 320 746 Kč. Odkázal na svoje podání ze dne 4. 11. 2022, jehož přílohou jsou inzeráty z webových stránek realitních kanceláří, kterými prokazoval obvyklé ceny bytů srovnatelné s bytem, který je předmětem tohoto sporu. Při tom je obecně známo, že hodnota družstevního podílu, se kterým je spojeno právo užívání bytu, se běžně obchoduje a cena podílu je totožná s cenou bytových jednotek obvyklou ve stejném místě a čase. Soud pochybil, když těmito přílohami neprovedl dokazování. Vyplývá z nich, že cena předmětného bytu je nejméně 2 895 000 Kč.4. Žalovaná 1. ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvoláním žalobce dotčený výrok o náhradě nákladů řízení byl změněn tak, že tato náhrada se nepřiznává žádnému z dotčených účastníků řízení. Předně uvádí, že žalobce, který zaplatil soudní poplatek odpovídající žalobě na určení, požaduje náhradu nákladů právního zastoupení ve výši, jako by se jednalo o žalobu na plnění. Tento požadavek žalobcem vznesený na konci řízení je překvapivý a je otázkou, zda by žalovaná 1. pokračovala v tomto řízení, kdyby o tomto požadavku věděla předem. Poukazuje také na to, že je poživatelkou invalidního důchodu III. stupně ve výši 19 000 Kč. Dále uvádí, že o výhradách žalobce k převodu družstevního podílu se dozvěděla až v souvislosti s tímto řízením a tento podíl nabyla v dobré víře. Do té doby se jednalo o běžné rodinné poměry, žalobce se s první žalovanou běžně stýkal. Žalobce, otec první žalované, také uvítal možnost po dobu epidemie covidu pobývat v domku první žalované na pokraji , Anonymizováno, . Po opadnutí epidemie se žalobce vrátil do svého bydliště a normální rodinné vztahy pokračovaly. Naléhala také na žalobce, aby v závěti nepominul jejího bratra. To žalobce přesto nejprve učinil a v závěti vše odkázal první žalované. Následně však z neznámých důvodů tuto závěť zrušil.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce spolu s podáním ze dne 4. 11. 2022, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 5. 11. 2022 a kterým žalobce vyúčtoval náklady řízení, které požadoval nahradit za řízení před soudem prvního stupně, předložil tři nabídky realitních kanceláří. Všechny se týkají bytů na sídlišti v panelových domech v lokalitě , Anonymizováno, . Jedná se o byty 2+kk o výměře 49 m2, 47 m2 a 49 m2. Nacházejí se v 7. anebo v 8. podlaží. Dva z těchto bytů mají balkon nebo lodžii, třetí takto vybaven není. Jeho příslušenstvím je sklep, což neplatí o bytu s balkonem. Liší se i v mnoha dalších parametrech. Tak třeba dva byty jsou po rekonstrukci, třetí před rekonstrukcí. Jeden byt v osobním vlastnictví je nabízen za 2 895 000 Kč, druhý za 3 495 000 Kč a byt v družstevním vlastnictví je nabízen za 3 150 000 Kč.7. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva. Z tohoto předpisu vyplývá, že je-li předmětem sporu právo, a to včetně určení zda zde právo je anebo není, a je-li cena tohoto práva známá již předem anebo vyjde najevo v průběhu řízení, odvozuje se tarifní hodnota pro určení výše náhrady za úkony právní služby z této ceny.8. Zatímco hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, je známá nutně vždy, cena věci nebo práva již zdaleka tak jasná být nemusí. Na to pamatuje § 9 odst. 1 stejné vyhlášky, který předvídá případy, kdy cenu věci nebo práva nelze zjistit vůbec, anebo to sice možné je, ale jen s nepoměrnými obtížemi. Pro ten případ toto ustanovení stanoví, že tarifní hodnota je v paušální výši 10 000 Kč. V dalších odstavcích pak je pamatováno na některé speciální situace. Tyto případy pak jsou v poměru speciální právní úpravy ve vztahu k § 9 odst. 1 téže vyhlášky. Takovým speciálním případem je situace předvídaná ve 3. odstavci pod písmenem c) § 9 stejné vyhlášky, to znamená, že se jedná o věc určení, zda tu je právo nebo právní vztah. Pak je tarifní hodnota určena paušální částkou 35 000 Kč. Stále samozřejmě platí, předpoklad založený v § 9 odst. 1 dané vyhlášky, tedy, že jde o právo vůbec neocenitelné anebo ocenitelné jen s nepoměrnými obtížemi.9. Můžeme tedy shrnout, že v případě, kdy je předmětem jednotlivého řízení určení, zda zde je právo nebo právní vztah, a jde-li o právo, jehož cena je známá anebo které lze ocenit bez nepoměrných obtíží, je nutno vyjít při výpočtu odměny za úkon právní služby z této známé anebo zjištěné ceny práva. Tedy je možné, že tarifní hodnota může být rovněž v případě žalob na určení stejně vysoká jako u žalob na plnění. Okolnost, že předpisy o soudních poplatcích tuto situaci neumožňují a při žalobách na určení vycházejí vždy z paušálních sazeb, na tom nic nemění.10. Není důvodu pochybovat, že hodnota družstevního podílu je ve většině případů zjistitelná. Jedná-li se o družstevní podíl v bytovém družstvu a je-li s jeho vlastnictvím spojené i právo k užívání konkrétního bytu, je jasné, že cena konkrétního bytu bude výši hodnoty družstevního podílu ovlivňovat velmi významným způsobem. Těžko však obecně obstojí výrok, že cena družstevního podílu rovná se ceně bytu. Tedy bylo by nutné stanovit cenu družstevního podílu a při tom by bylo nutné samozřejmě zjistit i cenu bytu, jehož užívání je s tímto oceňovaným podílem spojeno. Musí se jednat o ocenění konkrétního podílu v konkrétním družstvu ve vztahu ke konkrétnímu bytu. Již z tohoto pohledu je jasné, že ceny, jež vyplývají z příloh, které žalobce předložil s vyúčtováním nákladů za řízení před soudem prvního stupně, neprokazují cenu vlastnického práva k předmětnému družstevnímu podílu a že nejsou ani základem pro zjištění této ceny bez nepřiměřených obtíží.11. Ze stejných příloh nelze ovšem odvodit ani cenu bytu, který žalobce užívá. Především jde o ceny nabídkové, o kterých nelze s jistotou říci, že se setkají s efektivní poptávkou. Je jen málo významné, že jde o nabídky realitních kanceláří. Solidní realitní makléř nepochybně klienta seznámí se svým odborným názorem na to, za jakou cenu lze konkrétní nemovitost rozumně prodat. Poslední slovo však má klient, a jestliže ten přes zmíněnou radu makléře bude trvat na svém názoru na to, za kolik má být jeho nemovitost nabízena k prodeji, bude muset realitní kancelář přání klienta respektovat. Je ostatně nápadné, že srovnatelný byt v osobním vlastnictví je nabízen za cenu o zhruba 200 000 Kč nižší než srovnatelný byt družstevní. Cena bytů, které budou zdánlivě zcela shodných parametrů, dokonce se budou nacházet ve stejném domě, nemusí být vůbec shodná, bude-li jeden z těchto bytů zachovalý a jiný vybydlený. Je doloženo mnoha obecně známými případy, kdy ceny bytů zcela shodné kvality budou se výrazně odlišovat jenom proto, že jeden se nachází v domě s několika nepřizpůsobivými obyvateli. A tak by bylo možné pokračovat. Proto podklady žalobce, které ovšem soud prvního stupně vzal na vědomí a uvážil je, nemohou podat žádnou dostatečně relevantní informaci o ceně bytu, který žalobce obývá, a ani o ceně předmětného družstevního podílu. Je jisté, že cena zmíněného bytu bude o celé řády vyšší, než je paušální částka 35 000 Kč. Tedy i hodnota sporného družstevního podílu bude vyšší. Je dosti pravděpodobné, že cena daného bytu může se blížit cenám předestřeným žalobcem ve zmíněných přílohách. Jistota o tom však žádná není. Stanovit na jejich základě cenu předmětného vlastnického podílu bylo by ovšem čistou spekulací. Odpovídající informace o ceně sporného družstevního podílu bylo by možné se dobrat jen prostřednictvím znaleckého ocenění. Je však zřejmé, že prodlužovat toto říze