2 Cmo 89/2023-162 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení Kč 482 401,74 s úrokem 6 % od 13.11.2020 do zaplacení a s odměnou 1 608 Kč ze směnky vystavené společností E+B , právnická osoba, ., kde žalovaná je rukojmím za tohoto výstavce.2. Městský soud v Praze shora uvedeným směnečným platebním rozkazem návrhu vyhověl. Dříve, než nabyl tento platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku, vzal žalobce svůj návrh zpět s tím, že pohledávka byla plně uhrazena dlužníkem solidárním se žalovanou, to znamená Erikem Skříšovským. Poukazuje na to, že dlužnou částku hradil jeden ze solidárních dlužníků, který je navíc rodinným příslušníkem žalované. Proto by mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že požaduje nahradit pouze soudní poplatek ze žaloby a že náhrady ostatních nákladů řízení se vzdává.3. Protože ke zpětvzetí návrhu došlo po vydání rozhodnutí soudu prvého stupně, ale dříve, než směnečný platební rozkaz nabyl účinků pravomocného rozsudku, odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil, když zároveň zrušil předmětný směnečný platební rozkaz a nepravomocný rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl tento směnečný platební rozkaz zrušen.4. Co se týká náhrady nákladů řízení, je nutno vyjít z předpisu § 146 odst. 2 o. s. ř. Podle něho ten, kdo zaviní, že řízení muselo být zastaveno, je povinen nahradit druhé straně sporu náklady řízení. Není pochybností o tom, že vezme-li žalobce zpět žalobu, způsobí tím, že soud řízení zastaví. To neplatí v případě, kdy byla vzata zpět důvodně podaná žaloba pro chování žalovaného.5. Není důvodu pochybovat o tom , že , Anonymizováno, , Anonymizováno, uhradil zbytek dlužné částky. Žalovaná strana, když vyjádřila souhlas se zastavením řízení, s tímto tvrzením žalobkyně nijak nepolemizovala. Jmenovaný je rovněž účastníkem předmětného směnečně právního vztahu, když také směnku podepsal jako rukojmí za výstavce směnky. Je tedy skutečně ve smyslu čl. I. § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, zavázán solidárně se žalovanou. Nelze však přehlédnout, že v rámci notářského zápisu sepsaného dne 12.7.2018 pověřeným notářským kandidátem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jménem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , notáře v Plzni, přistoupil , Anonymizováno, , Anonymizováno, k dluhu výstavce směnky, který ten měl u žalobkyně z důvodu smlouvy o provozním úvěru. Zajištění splacení tohoto úvěru bylo podle zjištění soudu prvního stupně důvodem vystavení sporné směnky. Nelze tedy s určitostí konstatovat, zda Erik Skříšovský hradil dluh z úvěru jako přistupující dlužník anebo jako jeden z rukojmích na směnce, která splacení stejného úvěru zajišťuje. Není tedy možné ani uzavřít, zda platbou Erika Skříšovského zanikl také dluh žalované anebo zda se jí tím jen otevírala obrana, že směnkou, kde je rukojmím, zajištěný závazek zanikl. Nicméně i kdyby , Anonymizováno, , Anonymizováno, hradil dluh ze sporné směnky, nešlo o účastníka tohoto řízení. Případné rodinné vztahy mezi jmenovaným a žalovanou jsou pak z pohledu § 146 odst. 2 o. s. ř. nerozhodné.6. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.3.2018, spisové značky 29 Cdo 1668/2016, které bylo uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 44//2019, připouští, že v případě, kdy je nárok uplatněn proti více žalovaným, kteří jsou v postavení solidárních dlužníků, je plnění provedené jedním z nich nutné považovat rovněž za chování všech ostatních žalovaných. Zde ovšem plnění poskytl ten, kdo sice možná plnil na dluh, ke kterému byl zavázán solidárně se žalovanou, ale nikoliv jako účastník řízení, nýbrž jako osoba stojící vně tohoto sporu. Proto ani v případě, kdyby bylo nepochybné, že Erik Skříšovský plnil na směnečný dluh, nebylo by možné uzavřít, že jsou splněny předpoklady podle § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř. k tomu, aby právo na náhradu nákladů tohoto řízení náleželo žalobkyni. Tím spíše by to platilo v případě, že plněním Erika Skříšovského zanikl toliko dluh úpornou směnkou zajištěný.7. Z toho vyplývá, že v této věci se uplatní předpis § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. a náhrada nákladů řízení náleží v tomto případě žalované.8. Žalované se předně přiznává náhrada nákladů právního zastoupení. Přiznává se náhrada za šest hlavních úkonů právní služby (převzetí věci, námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, odvolání proti původnímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10.11.2021, č. j. 37 Cm 160/2020- 47 zrušenému usnesením odvolacího soudu ze dne 8.2.2022, č. j. 2 Cmo 11/2022-69, závěrečný návrh ze dne 14.3.2023, k němuž byli účastníci soudem vyzváni, a za účast na jednáních před soudem prvního stupně konaných dne 20.7.2022 a 14.12.2022) a to podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Nebyla honorována podání žalované ze dne 1.4.2022 (žalovanou uváděné podání ze dne 21.3.2022 se ve spise nenachází) a ze dne 18.7.2022, když jen rozvíjejí námitková tvrzení. Skutky uváděné v námitkách lze později doplnit dalšími skutečnostmi a důkazními návrhy, ale jde pak jen o doplnění toho, co již v námitkách být mohlo. Dále se přiznávají s tím související paušální náhrady výdajů po 300 Kč, cestovné za dvě cesty na jednání před soudem prvního stupně po 2 974,40 Kč a náhrada za ztrátu času v rozsahu 2x 10 půlhodin po 100 Kč, to vše podle § 13 uvedené vyhlášky. Daň z přidané hodnoty z těchto částek se nahrazuje ve výši 15 403,25 Kč. Konečně se nahrazuje soudní poplatek uhrazený žalovanou za odvolání proti výše zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10.11.2021 ve výši 24 201 Kč. To je celkem k náhradě 112 953 Kč.