2 Cmo 93/2023-127 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 4. 1. 2023, č. j. 37 Cm 130/2021-99, který v této věci činí 79 803 Kč. Uvedl, že žalovaný požádal o osvobození od tohoto soudního poplatku a byl proto soudem prvního stupně vyzván, aby předložil vyplněný tiskopis Prohlášení o majetkových poměrech a další relevantní listiny. Žalovaný zaslal soudu tiskopis prakticky zcela nevyplněný, uvedl v něm jen svoje osobní údaje. Nepředložil také žádný ze soudem požadovaných dokumentů. Protože žalovaný vůbec nic o svých poměrech neuvedl a tím méně cokoliv osvědčil, nebylo možné jeho poměry posoudit a nebylo proto ani možné dospět k závěru, že jeho poměry odůvodňují přiznání úlevy na soudních poplatcích. Proto mu nebylo navrhované osvobození přiznáno v plném rozsahu a ani zčásti.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že mu bude navrhované osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném posouzení věci, když soud neúplně zjistil skutkový stav a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným právním závěrům.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně.5. Z obsahu spisu k tomu vyplývá, že žalovaný podáním ze dne 17. 3. 2023 požádal o osvobození od soudních poplatků. Jako důvod uvedl, že jeho finanční situace je natolik nepříznivá, že není schopen předmětný soudní poplatek uhradit. Nedisponuje dostatečnými finančními prostředky. Kromě tohoto obecného tvrzení neuvedl o svých poměrech vůbec nic alespoň trochu konkrétního. Proto soud prvního stupně žalovaného usnesením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 37 Cm 130/2021-113 vyzval, aby předložil vyplněný tiskopis Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dále jej obsáhle poučil o tom, jaké skutečnosti mohou být pro posouzení jeho návrhu na přiznání poplatkové úlevy významné a jakým způsobem je nutno tyto okolnosti osvědčit. Právní zástupce žalovaného předložil podání ze dne 19. 4. 2023, které je opatřeno pouze platným podpisem tohoto právního zástupce, z jehož datové schránky bylo soudu odesláno, jako přílohu tiskopisu Prohlášení, který kromě toho, že není prakticky vůbec vyplněn, není žalovaným dokonce ani podepsán.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také dosti dobře možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že účastník řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, je povinen již v rovině tvrzení zcela úplně a pravdivě popsat svoje poměry a tato tvrzení beze zbytku podpořit doklady, které budou osvědčovat jejich pravdivost. Jen tak je možné, aby soud mohl takto plně rozkryté poměry poplatníka soudního poplatku posoudit v celém jejich rozsahu a jen na základě této úplné znalosti poměrů účastníka řízení žádajícího o osvobození od soudních poplatků může případně dospět k závěru, že jeho poměry odůvodňuji přiznání výjimky ze zákonné poplatkové povinnosti a osvobození mu zcela nebo zčásti přiznat. Jestliže ovšem poplatník soudního poplatku soud se svými poměry vůbec nijak neseznámí, a tedy také je nijak neosvědčí, nemůže mít soud o poměrech účastníka řízení vůbec žádnou povědomost a pak je zcela vyloučeno, aby měl na základě čeho dospět k závěru, že účastník řízení splňuje druhou ze shora uvedených podmínek pro přiznání navrhovaného osvobození.10. Tak tomu bylo rovněž v tomto případě. Žalovaný o svých poměrech netvrdil vůbec nic určitého a ani na velmi instruktivní výzvu soudu prvního stupně vylíčení svých poměrů ani v nejmenším nedoplnil a také o svých poměrech vůbec nic neosvědčil. Soud prvního stupně tak neměl, jaká tvrzení a jaké doklady by měl posuzovat, když od žalovaného vůbec nic neobdržel. Neměl-li vůbec žádnou informaci o poměrech žalovaného, nemohl žádným způsobem dospět k závěru, že žalovaný splňuje v tomto případě podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a navrhované osvobození mu přiznat, a to ani co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká.11. Na tomto stavu se vůbec nic nezměnilo ani v průběhu tohoto odvolacího řízení. Ani v jeho rámci nepřinesl žalovaný vůbec žádná tvrzení o svých poměrech a nedoložil ani žádné doklady. Tedy odvolací soud rozhodoval za stejných podmínek, za kterých rozhodoval již soud prvního stupně. Na případnosti jeho závěrů se tedy ani v rámci odvolacího řízení nic nezměnilo ani v nejmenším.12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.