2 Cmo 99/2023-207 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobkyni osvobození od soudního poplatku ze žaloby podané v této věci, který činí 335 000 Kč. Vzal za prokázané, že žalobkyně má ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, čistý měsíční příjem v přepočtu z britské libry ve výši 58 000 Kč. Její manžel , Anonymizováno, má ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, měsíčně v přepočtu z britské libry příjem ve výši 178 000 Kč. Žalobkyně má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Splácí měsíčně 54 000 Kč na hypotéku v celkové výši 12 366 928 Kč s konečnou splatností v roce 2055. Vlastní polovinu nemovitosti v hodnotě 15 457 500 Kč, která je financována zmíněnou hypotékou. Měsíčně platí vedle toho částku 8 991 Kč na daně, částku 2 821 Kč za sociální pojištění, částku 2 821 Kč na zdravotní pojištění, za místní poplatky platí 5 913 Kč a částku 6 264 Kč za elektrický proud. Podílí na úhradě školného pro dceru, které činí 35 000 Kč. Žalobkyně pro nepříznivý zdravotní stav nemůže systematicky chodit do práce a je také v současnosti těhotná.2. Soud konstatoval, že žalobkyni nelze považovat za osobu nemajetnou, když spolu s manželem dosahují příjmu asi 236 000 Kč měsíčně. Poukázal na to, že žalobkyně uvádí měsíční výdaje ve výši 80 810 Kč včetně splátky hypotéky. K tomu je ještě nutné uvažovat blíže neurčený podíl na školném pro dceru a výdaje nutné k pokrytí základních životních potřeb žalobkyně a její dcery. Považoval poměry žalobkyně a jejího manžela za nadprůměrné, a to i s vědomím, že se jedná o příjmové a majetkové poměry v cizině. Neshledal proto za splněné důvody pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků, a to ani zčásti.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalobkyně a navrhla jeho změnu tak, že jí bude osvobození přiznáno. Uvedla, že považuje napadené usnesení z přirozenoprávního hlediska za nepřezkoumatelné, když nezohledňuje skutkový stav věci v jeho souhrnu a nebere zřetel na realitu života běžného občana. Bližší k tomu bylo přislíbeno doplnit v doplnění odvolání, k němuž ovšem až doposud nedošlo. V dalším poukazuje na to, že vzhledem k pohybu v zahraniční si v době covidu nevyzvedla poštu a datovou schránku, což vedlo bez lidsky omluvitelného důvodu k jejímu vyloučení z družstva a k vyklizení bytové jednotky. Nyní jí hrozí, že v důsledku neuhrazení soudního poplatku přijde i o finanční náhradu za tento majetek, jestliže si nepůjčí na úhradu značného soudního poplatku u lichvářů.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud vyšel zcela z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně. V rámci odvolacího řízení nebyly žádné nové okolnosti ani doklady doplněny.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.7. Z obsahu spisu je zřejmé, že nárok uplatněný v této věci žalovanou, není zjevně nesmyslný anebo nemožný. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobkyně skutečně v tomto řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.8. Co se týká poměrů účastníka, je nutno předně konstatovat, že odvolací soud si uvědomuje neobvyklost této věci v tom, že z valné míry se posuzují poměry žalobkyně v cizině, že jen výjimečně může mít v tuzemsku někdo úplný přehled o reáliích běžného života ve , Anonymizováno, a že tedy i okolnosti, jak je žalobkyně podává a jak z nich soud prvního stupně vycházel, nelze posoudit zcela přesně bez zcela neúměrných obtíží. Předmětná poplatková povinnost se ovšem bude hradit zde a celá právní úprava soudních poplatků je koncipována s ohledem na poměry v České republice, a nikoliv na poměry kdekoliv v zahraničí. Předmětný soudní poplatek je v tuzemských poměrech značně vysoký, ve vztahu k některé zahraniční destinaci může se ovšem jevit jako mírný, aby vůči jiné zahraniční destinaci představoval zcela neúnosné poplatkové zatížení soudního řízení.9. I ve světle těchto úvah je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že příjmy žalobkyně a jejího manžela, byť mají samostatné jmění, jsou pravidelné a zcela dostatečné. Je ostatně zřejmé, že manželé hospodaří společně, což plyne již z toho, že žalobkyní uváděné výdaje asi 80 000 Kč přesahují značně jí vykazované příjmy ve výši 54 000 Kč. K jejím výdajům, jak si soud prvního stupně správně povšiml, musely by se ještě přičíst výdaje spojené s uspokojováním běžných životních potřeb. Nejasná je i otázka hrazení školného. Jestliže by se na úhradě těchto výdajů nepodílel také manžel žalobkyně, musela by disponovat ještě dalším značným a nepřiznaným příjmem anebo jiným majetkovým zdrojem, třeba také nepřiznanými úsporami.10. Proto není podstatné, že z hlediska předmětné poplatkové povinnosti není významné vlastnictví blíže neurčené nemovitosti, když ta je zatížena značnou hypotékou.11. Z hlediska majetkového je nutno považovat za mezeru v obraze o poměrech žalobkyně okolnost, že nevíme nic o jejích účtech. Při tom jak v tuzemsku, tak nepochybně i ve Velké Británii je těžko představitelné, aby aktivní člověk mohl se obejít alespoň bez účtu běžného obratového typu a platebních nástrojů s ním spojených. Při tom významné by mohly být nejen zůstatky, nýbrž především obraty na takových účtech. Vzhledem ke zjištěným příjmům však ani zde nejde o otázku zásadního významu.12. Těhotenství sice je určitou komplikací pro běžný život, ale ekonomickým aktivitám běžně nijak nebrání. Zda žalobkyní tvrzené zdravotní problémy jí vskutku omezují v ekonomické aktivitě nelze posoudit, pro úplný nedostatek dokladů to osvědčujících.13. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že zejména s ohledem na příjmové poměry žalobkyně a jejího manžela nelze dospět k závěru, že tyto poměry naplňují druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, a to ani co se dotýká částečného osvobození od soudních poplatků. To platí i při vědomí, že nejde v této věci o soudní poplatek v zanedbatelné výši.14. V rámci rozhodování o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nelze se zabývat meritem věci a uzavírat, zda je v právu žalobkyně anebo žalovaný. Takový závěr je možný až po věcném projednání věci a provedení dokazování. V projednávané souvislosti bylo nutné jen posoudit, zda se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatnění práva a k tomu odvolací soud uzavřel, že nikoliv, jak již bylo uvedeno výše.15. Soud prvního stupně vzal v úvahu všechny žalobkyní uváděné skutečnosti, dokonce aniž trval na jejich úplném prokázání, a se všemi se vyrovnal. Učinil ke všem rozhodným otázkám zcela srozumitelné závěry, které jsou pro odvolací soud naprosto pochopitelné, a tedy rovněž přezkoumatelné. S nimi se ostatně odvolací soud ztotožnil. Není proto možné pochopit, proč by mělo být napadené usnesení soudu prvního stupně z přirozenoprávního hlediska nepřezkoumatelné. Je zcela zřejmé, že soud prvního stupně si uvědomoval, že rozhoduje o poměrech, jež se vztahují k cizině. Odvolací soud k tomu nepřinesl nic nového, jen tuto skutečnost více zdůraznil.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.