5 Cmo 22/2023-27 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně ustanovil opatrovníkem žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalované“) , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta, sídlem , adresa, . V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaným se nepodařilo doručit směnečný platební rozkaz ze dne 23. 11. 2022, č. j. 73 Cm 131/2022-7, a usnesení ze dne 11. 1. 2023, č. j. 73 Cm 131/2022-15, jímž tento platební rozkaz byl zrušen z důvodu jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaných. Konstatoval, že lustrací Centrální evidence osob nebylo možno ověřit adresy trvalého bydliště žalovaných a lustrací Centrální evidence vězněných osob nebylo zjištěno, že by se žalované nacházely ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody či v zabezpečovací detenci. S odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř. byl proto žalovaným ustanoven opatrovník, aby řízení mohlo plynule pokračovat a aby bylo možné poskytnout adekvátní ochranu zájmů a základních práv žalovaných.Proti usnesení se odvolal žalobce a navrhl jeho zrušení. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1778/08 a sp. zn. III. ÚS 1231/09 namítl, že soud prvního stupně nevyčerpal všechny dostupné možnosti ke zjištění pobytu žalovaných.Podle ustanovení § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 10. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1554/99, přípustnost odvolání podle shora citovaného ustanovení je objektivní kategorií (odvolání je či není přípustné jako takové), která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost odvolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. - odvolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, jejž odvolací soud pro účastníka svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy odvolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyplývá, je-li způsobená újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší, případně změní (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).Usnesení, jímž soud prvního stupně ustanovil žalovaným opatrovníka postupem podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., však do práv žalobce nikterak nezasahuje a z procesního hlediska mu žádnou újmu nepůsobí a ani působit nemůže. Z pohledu ustanovení § 201 o. s. ř. tak v daném případě není odvolání žalobce subjektivně přípustné.Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 218 písm. b/ ve spojení s § 218c o. s. ř. a odvolání žalobce bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř) odmítl jako podané osobou neoprávněnou.O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).