5 Cmo 48/2023-73 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. As 101/2011, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 As 43/2010, z nichž citoval podstatné závěry. Konstatoval, že v případě žalobkyně se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Z listin předložených žalobkyní vzal za prokázané, že žalobkyně nedisponuje dostatečnými prostředky k zaplacení poplatku ve výši 225 750 Kč, nicméně takový závěr pro přiznání jejího osvobození od soudních poplatků nestačí, když rozhodné jsou i další okolnosti. Soud prvního stupně vyšel z prohlášení žalobkyně o jejích majetkových poměrech, ze kterého vyplývá, že se rozhodla pro rizikovou podnikatelskou činnost, pro kterou nedisponuje potřebnými výrobními prostředky, konkrétně kapitálem nutným pro zaplacení soudního poplatku, jehož výše si při nabývání směnky musela být vědoma. Žalobkyně tak v podstatě žádá, aby její rizikové podnikání bylo financováno k tíži státu a potažmo tak k tíži daňových poplatníků. Soud prvního stupně zdůraznil, že k takovým účelům institut osvobození od soudních poplatků neslouží, a uzavřel, že specifické poměry žalobkyně její osvobození od soudních poplatků neodůvodňují.2. Žalobkyně podala proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že soudní poplatek jí bude „odpuštěn“. Setrvala na tom, že nedisponuje patřičnými finančními prostředky a peníze na zaplacení soudního poplatku sehnat nemůže. Poukázala na nepříznivou situaci remitenta směnky a uvedla, že ten na možnost věc jakkoli řešit rezignoval. Zdůraznila, že není společností, která se zabývá systematickým odkupem pohledávek, nicméně hledá řešení „jak přežít a ještě pomoci druhým za této společensky tíživé situace“.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. V posuzovaném případě se žalobkyně v soudním řízení domáhá zaplacení částky 4 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou z titulu směnky, kterou podle tvrzení v žalobě vystavil , Anonymizováno, , rodné přijmení, , Anonymizováno, , v , Anonymizováno, dne 4. 12. 2019 na částku 4 500 000 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , se splatností dne 13. 12. 2019. Směnka byla avalována žalovanou a , Anonymizováno, byla rubopisována na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že skutková tvrzení žalobkyně nenasvědčují tomu, že by žalobě nemohlo být vyhověno, a že žalobkyně předložila směnku soudu prvního stupně v jejím prvopise, lze mít pro potřebu rozhodování o poplatkové moderaci za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalobkyně se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Ze šetření provedeného soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobkyně je společností s ručením omezeným, jejíž zisk v roce 2021 činil 6 500 Kč. V letech předchozích žalobkyně hospodařila se ztrátou, přičemž v roce 2020 se jednalo o částku 519 Kč a v roce 2019 o částku 590 Kč. Žalobkyně není vlastníkem nemovitostí ani motorových vozidel. Pokud jde o bankovní účty vedené pro žalobkyni , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., zůstatky a peněžní obraty na nich vykázané jsou víceméně nevýznamné. I přesto, že na základě uvedeného by bylo možno o osvobození žalobkyně od soudních poplatků uvažovat, neboť je nepochybné, že v jejích možnostech není soudní poplatek za žalobu, který v daném případě činí 225 750 Kč, zaplatit z důvodu nepříznivé majetkové a finanční situace, není namístě jí úlevu od poplatkové povinnosti přiznat.7. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně podanou žalobou uplatňuje právo ze směnky na ni indosované , Anonymizováno, . Jak vyplývá z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2022 adresované žalované, k indosaci směnky došlo dne 21. 1. 2021, tedy více než jeden rok po její splatnosti. Žalobkyně tak v době nabytí směnky byla či alespoň mohla být srozuměna s tím, že její zaplacení bude nutno vymáhat v řízení před soudem a že tak bude třeba vynaložit finanční prostředky minimálně v podobě soudního poplatku za podanou žalobu. Vzhledem k tomu, že nepříznivá majetková situace žalobkyně zde byla již v době převodu směnky, jak žalobkyně doložila přiznáními k dani z příjmů právnických osob za roky 2019, 2020 a zejména za rok 2021 (viz výše konstatovaný zisk hospodaření za toto období ve výši 6 500 Kč), muselo být žalobkyni známo, že nebude schopna soudní poplatek za žalobu zaplatit. Pakliže směnku, o jejímž výstavci v podaném prohlášení o majetkových poměrech výslovně uvedla, že jde o osobu problematickou a rizikovou, i tak na sebe nechala převést, není namístě jí poskytnout benefit v podobě osvobození od soudních poplatků.8. Na základě uvedeného odvolací soud uzavírá, že v poměrech projednávané věci by s ohledem na zjištěné skutečnosti bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., aby žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků bylo vyhověno, když tato žádost je zjevným zneužitím práva na osvobození od jejich placení.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení ve věci.