5 Cmo 50/2023-201 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením změnil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. března 2023, č. j. 41 Cm 60/2022-183 tak, že přiznal každému z žalovaných osvobození od soudních poplatků do výše 80 %. V odůvodnění rozhodnutí uvedl soud prvního stupně, že žalovaní 1), 2) nejsou osobami bez příjmů či zcela nemajetnými, nejsou tedy dány zvlášť závažné důvody pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně po posouzení doložené výše příjmů a osobního majetku žalovaných dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaných 1), 2) zaplatit soudní poplatek v plné výši, a rozhodl tedy o přiznání osvobození částečného v rozsahu 80 %.2. Proti tomuto usnesení podali žalovaní 1), 2) včasné odvolání. Uvedli, že s rozhodnutím soudu prvního stupně zásadně nesouhlasí, když poukázali na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je třeba potvrzením doložit pouze příjmy a u ostatních skutečností postačuje čestné prohlášení. Žalovaní odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4428/2017. Konstatovali, že mají dluhy s měsíční splátkou u žalovaného 1) ve výši 3 487 Kč a 10 682 Kč, žalovaný 2) pak splácí dluh po 6 119 Kč. Není v možnostech žalovaných, aby vzhledem k počtu jimi vyživovaných osob zaplatili soudní poplatek, a jsou dány podmínky pro jejich úplné osvobození, když soudní poplatek několikanásobně přesahuje příjmy žalovaných a představuje pro žalované likvidační částku. Žalovaní 1), 2) navrhli, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaným 1), 2) přizná úplné osvobození od soudních poplatků.3. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1), 2) není důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.5. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. 29 Cdo 5652/2017 celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Dále dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013 objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Při rozhodování o návrhu účastníka řízení (fyzické osoby) na přiznání osvobození od soudních poplatků však zůstává nezbytná verifikace jeho majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení).6. Odvolací soud zdůrazňuje, že přiznání osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným. Je zásadně věcí žadatele o osvobození od soudních poplatků, aby popsal a doložil své poměry soudu takovým způsobem, že bude namístě nepochybný závěr o splnění předpokladů dle § 138 odst. 1 o. s. ř.7. Dle obsahu spisu bylo řízení ve věci zahájeno 30. 5. 2022 k návrhu žalobce na vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky 2 812 500 Kč spolu s úrokem ve výši 6 % z této částky od 10. 10. 2021 do zaplacení a odměny ve výši 9375 Kč. Ve věci byl soudem prvního stupně vydán směnečný platební rozkaz ze dne 24. června 2022, č. j. 41 Cm 60/2022, kterým bylo návrhu zcela vyhověno. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2022, č. j. 41 Cm 60/2022-125 byl směnečný platební rozkaz ponechán v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a žalovaným 1), 2) bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 72 310 Kč. Proti rozsudku si podali žalovaní 1), 2) odvolání a usneseními soudu prvního stupně ze dne 1. února 2023, č. j. 41 Cm 60/2022-143, 144 byli žalovaní 1), 2) vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání každý ve výši 141 094 Kč ve lhůtě 15 dnů. Ve lhůtě k zaplacení požádali oba žalovaní o osvobození od soudního poplatku s tím, že jsou zcela nemajetní a nedisponují hotovostí k zaplacení poplatku.8. Žalovaní 1), 2) uvedli ve svých prohlášeních o majetkových a výdělkových poměrech příjem od společnosti , právnická osoba, ve výši žalovaný 1) 18 869 Kč a žalovaný 2) ve výši 21 686 Kč. Žalovaný 1) uvedl, že vlastní rodinný dům , adresa, a byt na adrese , adresa, . Žalovaný 2) majetek větší hodnoty neuvedl. Žalovaný 1) uvedl, že jsou na něm výživou závislé manželka a dvě nezletilé děti, žalovaný 2) uvedl manželku a tři nezletilé děti. Žalovaný 1) uvedl dluh, který splácí , právnická osoba, ve výši 3 487 Kč a žalovaný 2) uvedl dluh ve výši 723 689 Kč u , právnická osoba, s důvodem stavební spoření a měsíční splátkou 6 119 Kč. Své žádosti doložili žalovaní osobními doklady v podobě oddacích listů a rodných listů dětí. Žalovaný 2) ohledně jím vlastněných nemovitých věcí doložil, že ohledně jeho bytu byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovité věci dne 26. 1. 2023, č. j. 160 EX 24/23-31 a exekuční příkaz byl dle výpisu z katastru nemovitostí vydán také ohledně domu žalovaného 2) dne 26. 1. 2023 pod č. j. 160 EX 24/23-14. Žalovaní jsou přitom společníky a jednateli společnosti , právnická osoba, Žalovaný 1) je výlučným společníkem společnosti , právnická osoba, Žalovaný 2) je výlučným společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, (která vystavila oběma žalovaným doklady o jejich příjmu) a , právnická osoba, . (také společnosti , právnická osoba, , která je v úpadku).9. Odvolací soud především zdůrazňuje, že po přiznání částečného osvobození soudem prvního stupně se poplatková povinnost žalovaných 1), 2) velmi významně snížila na částku 28 218,80 Kč.10. Odvolací soud dále konstatuje, že žalovaní 1), 2) nesprávně interpretují usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4428/2017, které tito prohlašují v jejich výkladu za ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, jestliže dovozují, že se soud při posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků musí spokojit s čestnými prohlášeními žadatelů o skutečnostech, které nejsou výše příjmů. I dle vlastní citace žalovaných Nejvyšší soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že soud zpravidla vychází z prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech, ale není vyloučeno doplnění údajů. Nejvyšší soud pouze vylučuje obsáhlé šetření v této fázi řízení.11. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, byli žalovaní 1), 2) vyzváni k doložení svých tvrzení již v obsahu prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech, což samozřejmě není obsáhlým šetřením, které by protahovalo řízení.12. Rozhodně nadále je třeba užít judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je na žadatelích, aby popsali a prokázali splnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků, jež je významným benefitem.13. Odvolací soud nemohl přehlédnout, že oběma žalovaným potvrzení o příjmech vystavila společnost, kterou zcela ovládá jeden z žalovaných, když dle naposledy založené účetní závěrky jsou u společnosti právě jen dva zaměstnanci, společnost za rok 2021 přitom uváděla aktiva netto 2 940 000 Kč, když dle závěrky jsou uváděny půjčky od společníků a spojených osob ke krytí ztrát. Tyto údaje mohou jen těžko odpovídat tvrzením, že společnost negeneruje zisk a nemá žádný majetek, jak žalovaní uváděli. Žalovaní však jiné věrohodné údaje neuvedli a tak nelze mít za to, že skutečně splnili svou povinnost pro přiznání osvobození od soudních poplatků, když nebyla objasněna situace, proč tedy žalovaní 1), 2) jsou jedinými zaměstnanci společnosti, která podle nich negeneruje zisk a nehledají tedy zdroj obživy jinde, zvláště když společnost zcela ovládají. Rozhodně nebylo popsáno, že by například v důsledku nějakého zdravotního omezení nemohli pracovat, nebo jim jiné překážky v práci brání, či z nějakého důvodu nejsou schopni dosahovat vyšších příjmů.14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní 1), 2) nesplnili dostatečně předpoklady pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků.15. Vzhledem k uvedenému nemá ani odvolací soud za to, že u žalovaných 1), 2) jsou splněny výjimečné předpoklady pro přiznání úplného osvobození od soudních poplatků.16. Odvolací soud tak rozhodl dle ustanovení § 219 o. s. ř. a potvrdil správné rozhodnutí soudu prvního stupně.