5 Cmo 78/2023-55 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením ze dne 18. 1. 2023, č. j. 13 Cm 177/2022-10, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 25 084 Kč, načež žalobce podáním ze dne 6. 2. 2023 požádal o osvobození od soudních poplatků, neboť jeho majetkové poměry mu neumožňují vyměřený poplatek uhradit. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že v případě žalobce nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, nicméně dobrodiní podle uvedeného ustanovení se žalobci nepřísluší přiznat. Tvrzení, jimiž žalobce odůvodňoval svou žádost o osvobození od placení soudního poplatku, nelze podle soudu prvního stupně považovat za úplná a pravdivá, když žalobce zejména neosvědčil, že hradí svůj dluh u , právnická osoba, ., který si vzal právě na poskytnutí „žalovaných prostředků“. Na uvedený dluh by měl přitom hradit pravidelně 78 263 Kč, avšak tato částka několikrát převyšuje žalobcem tvrzené měsíční příjmy i po započtení příjmu jeho přítelkyně. Důvěryhodnosti tvrzení žalobce o jeho majetkových poměrech nepomáhají ani výpisy z účtu, kde žalobce za šest měsíců neučinil jedinou transakci, což by se dalo vysvětlit jedině tak, že účet si zařídil, zjevně ho kdysi používal, avšak v současné době veškeré své finance spravuje v hotovosti a touto formou také platí veškeré své výdaje v běžném životě. Nebylo tak možno si udělat komplexní přehled o majetkové situaci žalobce. I bez toho však lze učinit závěr, že s ohledem na nemovitý majetek a podnikatelskou činnost není žalobce osobou zcela nemajetnou. Soud prvního stupně poukázal na účast žalobce ve dvou společnostech a na jeho účast ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která v době, kdy byl jejím jednatelem a většinovým společníkem, měla základní kapitál ve výši 53 500 000 Kč. Zmínil nemovitosti ve vlastnictví žalobce a konstatoval, že se jedná o majetek značné hodnoty, z něhož by bylo možno mít další příjem alespoň formou pronájmu. Poukázal zároveň na postupy žalobce v dalších řízeních o zaplacení směnečných pohledávek a uzavřel, že důsledky jeho nehospodárného a riskantního jednání nelze bez dalšího přenášet na stát. Osobní a majetkové poměry žalobce tak neodůvodňují jeho osvobození od placení soudního poplatku.2. Žalobce podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno zcela či alespoň zčásti, popřípadě žádal zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K soudem prvního stupně zmiňované účasti žalobce ve společnosti , právnická osoba, . uvedl, že účast v této společnosti ukončil již k 2. 1. 2012, kdy byl pouze desetiprocentním společníkem. Největší nominální peněžní účast v této společnosti měla zahraniční fyzická osoba (vklad cca 40 000 000 Kč). Žalobce přitom žádný majetek z uvedené společnosti nezískal. Žalobce zdůraznil, že netvrdí, že by neměl žádný majetek, nýbrž tvrdí, že v současné době nemá žádné volné finanční prostředky, které by mohl bez ohrožení sociální situace své rodiny na zaplacení soudního poplatku použít. Nemá ani žádného relevantního kupce, kterému by mohl prodat své nemovitosti. Do této situace se přitom dostal v důsledku nepoctivého jednání žalovaného, když z jeho dřívějšího jednání nemohl předpokládat jeho následné podvodné jednání. Tím, že žádosti o osvobození od soudního poplatku nebylo vyhověno, nebude žalobce schopen poplatek zaplatit a nebude se tak moci svého práva domáhat soudní cestou, čímž bude porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, upravuje současně okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Přitom nerozlišuje potenciální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl spor, který je předmětem řízení, ani účastníka podle toho, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou. Zkoumání poměrů účastníka směřuje do celé jeho majetkové sféry a celkové poměry žadatele o osvobození od soudního poplatku je přitom třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze uplatněného nároku, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k dalším okolnostem tak, aby účastník nebyl, není-li schopen soudní poplatek uhradit, zkrácen ve svém právu na soudní ochranu. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle shora citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Na žadateli o osvobození od soudních poplatků přitom je, aby vůči soudu úplně a pravdivě vyjevil své celkové poměry. Účastník, který o osvobození žádá, tak musí nejen uvést všechny rozhodné skutečnosti stran svých poměrů, ale tyto současně prokázat předložením vhodných důkazních prostředků, a to především listin existenci těchto skutečností osvědčujících. Nevyjeví-li účastník všechny okolnosti směrodatné pro úvahu soudu, popř. nedoloží-li potřebné důkazy (listiny), nelze mu požadované osvobození přiznat.6. V posuzovaném případě se žalobce v soudním řízení domáhá zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, kterou podle tvrzení v žalobě vystavil žalovaný ve prospěch žalobce dne 10. 5. 2013 v Pelhřimově na částku 500 000 Kč se splatností dne 31. 12. 2019. Jak žalobce uvedl, přes jeho opakované výzvy nebylo žalovaným na směnku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že skutková tvrzení žalobce nenasvědčují tomu, že by žalobě nemohlo být vyhověno, a že žalobce předložil soudu prvního stupně směnku v jejím prvopise, lze mít pro potřebu rozhodování o poplatkové moderaci za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalobce se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.7. Co se týká poměrů žalobce, vyšel odvolací soud ze zjištění, která učinil soud prvního stupně na základě listin jemu žalobcem předložených. Žalobce žije s přítelkyní a má nezletilou dceru. Má příjem ze svého podnikání a z výkonu funkce jednatele ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Rozdíl příjmů a výdajů žalobce ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2021 činil 228 085 Kč, což odpovídá částce 19 007 Kč měsíčně. Za výkon funkce jednatele je mu vyplácena odměna ve výši 17 626 Kč měsíčně. V roce 2021 tak měl žalobce k dispozici částku 36 633 Kč měsíčně. Pokud jde o příjmy ze samostatné výdělečné činnosti žalobce za rok 2022, o těchto ničeho nebylo žalobcem uvedeno. Žalobce má podle vlastního prohlášení úvěr u , právnická osoba, . („úvěr – , Anonymizováno, “), u kterého měsíční splátka činí 78 263 Kč. Z čeho prostředky na úhradu této částky získává, však není zřejmé, když žalobce o zdroji, z něhož finance na splnění této své povinnosti plynou, ničeho neuvedl. K nemovitostem ve vlastnictví žalobce odvolací soud uvádí, že se zřetelem k výši soudního poplatku jistě není namístě uvažovat o jejich prodeji, nicméně zdrojem dalšího příjmu kupříkladu cestou pronájmu, jak na to poukázal soud prvního stupně, by nepochybně být mohly. Z hlediska celkových majetkových poměrů žalobce nelze proto vlastnictví těchto nemovitostí pominout.8. Z výše uvedeného je zřejmé, že poměry žalobce nelze mít za zcela objasněné, a to zejména s ohledem na nesrovnalosti mezi tvrzenými a doloženými příjmy a tvrzenými výdaji. Nadto je třeba uvést, že z toho, co ohledně majetkové a příjmové situace žalobce bylo zjištěno, nelze dospět k závěru, že by úhrada předmětného soudního poplatku ze žaloby možnosti žalobce přesahovala.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení ve věci.