6 Cmo 160/2022-1990 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně uvedeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od placení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku č. j. 38 Cm 122/2015-1900 ze dne 1. 6. 2022. Podle odůvodnění rozhodnutí žádost o osvobození od placení soudního poplatku žalovaný podal s odůvodněním, že jeho majetek je v současné době podroben exekučnímu řízení. Soud I. stupně vycházel z předloženého prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, z výpisu katastru nemovitostí, z bankovních účtů, ze sdělení exekutora a z veřejného rejstříku o účasti žalovaného v uvedených obchodních společnostech v pozici společník, popř. člen představenstva.2. Po citaci zákonného ustanovení § 138 o. s. ř. a zásad placení soudního poplatku, resp. osvobození od jeho placení, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, uzavřel, že žalovaný není nemajetný a že zákonné podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku, byť částečně, nejsou splněny; též přihlédl k nemalé výši poplatku Kč 331 353,- a vzal v úvahu, že majetek žalovaného zatížený exekutorským příkazem nemůže sloužit ke krytí soudního poplatku.3. Podle soudu I. stupně osvobození od soudních poplatků obecně dopadá na případy, kdy poplatník nemá žádnou dostupnou, reálnou, možnost, jak si prostředky na úhradu soudního poplatku obstarat. V daném případě však žalovaný nesplnil povinnost, poskytnou soudu, úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech. K tomu soud I. stupně uvedl, že popis majetkových a výdělkových poměrů žalovaného v prohlášení je natolik strohý, že se tak nemůže zbavit základní pochybnosti o tom, zda jsou v něm odhaleny skutečné materiální, nikoli jen formálně koncipované, majetkové a příjmové poměry žalovaného. Podle soudu I. stupně žalovaný poskytl soudu neúplné a nevěrohodné údaje o svých poměrech, jako např. že jako ředitel společnosti v Londýně bere plat jako prodavačka v tuzemsku, má vysoké životní náklady v zahraničí, platí výživné na dceru Kč 8 000,- měsíčně, dluží advokátní kanceláři. Vše v odůvodnění rozhodnutí tak vedlo soud I. stupně k rozhodnutí, jímž žalovanému osvobození od placení soudho poplatku za odvolání nepřiznal.4. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal žalovaný odvolání a navrhl jeho změnu tak, že žádosti o ovobození od placení soudních poplatků se vyhovuje. Za podstatné považuje to, že je v exekuci a vztahuje se na něj generální inhibitorium, tedy nemožnost nakládat svým majetkem bez ohledu na jeho velikost a nemá tedy jak soudní poplatek zaplatit. Podle jeho názoru zamítnutí žádosti o osvobození od poplatku nemůže být založeno na případných nepřesnostech a nedostatečně detailním poskytnutí informací, kdy míru detailu určí soud až dodatečně a v neprospěch žalovaného. Současně zamítnutí žádosti nemůže soud pojímat jako formu trestu za nedostatečné detailní poskytnutí informací žadatelem. Žalovaný uvádí, že odepření osvobození od poplatku je v rozporu s ústavním právem žalovaného domáhat se soudní ochrany a právem na spravedlivý proces.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba v řízení nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 cit. zákona), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka řízení, nacházejícího v tíživých poměrech před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích. Žadatel je povinen věrohodným způsobem prokázat soudu své majetkové poměry, tudíž má břemeno tvrzení i důkazní. Institut osvobození od soudních poplatků má zamezit odepření spravedlnosti z důvodů nemajetnosti účastníka řízení, přičemž dlouhodobý přístup zákonodárce i soudů je spíše restriktivní, přiznání osvobození se dotýká skutečně absolutně nemajetných účastníků, popřípadě těch, u nichž je prokázáno, že trvání na splnění poplatkové povinnosti by znamenalo fatální zásah do jejich ekonomické sféry. Na druhé straně je třeba mít na zřeteli zákonem stanovenou povinnost účastníků platit soudní poplatky a zájem státu na jejich výběru, aniž by osvobození od jejich placení přenášelo tuto povinnost na úkor státu.7. Předpokladem pro osvobození účastníka řízení od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř. je kumulativní splnění dvou podmínek, a to existence neuspokojivých majetkových poměrů u žadatele, a že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Při rozhodování o osvobození přihlíží soud k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k očekávaným nákladů řízení např. na dokazování a k povaze uplatněného nároku. Po zhodnocení všech takto zjištěných okolností by rozhodnutí soudu mělo odpovídat požadavku, aby žadateli pouze pro jeho nepříznivou majetkovou situaci nebyla odepřena možnost uplatňovat či bránit své právo u soudu. Dle ustálené judikatury osvobození od soudních poplatků je výjimečným institutem a žádosti lze vyhovět pouze při splnění zákonem stanovených podmínek. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlédne k výši příjmu žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit a k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení soudního poplatku.8. Odvolací soud posouzením skutkového a právního stavu a předložených důkazů, jak uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, se plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně o nesplnění zákonných podmínek pro možnost aplikace § 138 odst. 1 o.s.ř. pro osvobození od placení soudních poplatků, částečného nebo úplného, za podané odvolání, s tím, že je třeba rovněž respektovat zákonnou povinnost účastníka řízení platit soudní poplatky a chránit zájmy státu při výběru těchto poplatků, aniž by se důsledky neúspěšného podnikání účastníka řízení přenášely na stát.9. Jestliže tedy soud I. stupně žádosti žalovaného na osvobození od placení soudního poplatku za odvolání nevyhověl, nelze takovému rozhodnutí vytknout pochybení. Soud I. stupně vycházel z předložených listin, vypořádal se s důvody uváděnými žalovaným, rozhodnutí řádně odůvodnil; odvolací soud tak pro stručnost odkazuje v dalším na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.